/ Publikováno:

Politováníhodné a zároveň protivné

Na podzim tohoto roku vyšla v ediční přípravě Radima Kopáče kniha Filosof z předměstí, kterou nakladatelství Pulchra, kde daný titul vychází po roce 2014 nyní podruhé, prezentuje jako „málo známou knihu Ladislava Klímy“. Navzdory na obálce uvedenému jménu a fotografickému portrétu známého autora jde však o dílo, které Ladislav Klíma nenapsal. Pokračování textu Politováníhodné a zároveň protivné

/ Publikováno:

Zásada špatné volby

Výběr textové předlohy, z níž bere Městská knihovna v Praze znění pro své e-knihy české klasické literatury, je řízen zhruba dvěma základními principy. První metodologický postup je tzv. volba zákeřná, druhý je volba nahodilá. Rozhodnutí prvního druhu se tu při Nerudově Hřbitovním kvítí věnoval Jakub Říha a na příkladu Spisů Karla Čapka Michael Špirit, možnosti druhého typu se pokusím několika příklady postihnout na následujících řádcích. Pokračování textu Zásada špatné volby

/ Publikováno:

Seifert a Aids

Ačkoliv je titulek prachsprostý clickbait, podvodný přece úplně jen není. V následujícím textu se totiž chci dotknout vztahu mezi poslední sbírkou básníka Elsy Aids Lazarská v zimě a jiné básně (Fra, 2023) a poezií Jaroslava Seiferta. I když uznávám, že v zásadě je výsostným právem každého čtenáře vztáhnout to, co čte, ke kontextu, který uzná sám za vhodný, a to i tehdy, když text sám signalizuje, k čemu by chtěl být vztažen, přesto se domnívám, že taková operace musí být provedena reflektovaně a že oslyšet zjevné signály musí mít nějaký důvod. Pokračování textu Seifert a Aids

/ Publikováno:

Celý TGM on-line

Také na Masarykův ústav a Archiv Akademie věd dolehl dnešní úděl každé výzkumné či tzv. paměťové instituce: digitalizace. Výsledkem tohoto tlaku je v případě masarykovského akademického pracoviště internetové zveřejnění kompletní, třicet devět svazků čítající řady Spisů T. G. Masaryka. Jejich jednotlivé svazky jsou nyní k dispozici on-line ve zdarma přístupné aplikaci, v níž je možno je stáhnout dokonce i ve formátu PDF. Pokračování textu Celý TGM on-line

/ Publikováno:

Určující setkání

„… srdečně (a v neposlední řadě trochu topolkářsky). 7. září l. P. 1996 Alexandr Stich“1)

Vzpomínka na první setkání s Alexandrem Stichem (10. 3. 1934 – 26. 1. 2003) naléhavě a neodbytně evokuje jeho určující povahu v příznivém smyslu.
Na sklonku osmdesátých let se scházela ve čtvrtek v podvečer v modlitebně Baptistického sboru v ulici Na Topolce na Vyšehradě skupina posluchačů podzemní Večerní univerzity bohemistiky. Setkání byla vždy rozdělena mezi dva pedagogy. První setkání na podzim roku 1989, tedy na počátku druhého běhu, zahajoval Jiří Brabec, jehož jsem zprostředkovaně znal od dětství a který mě k tomuto podzemnímu, vskutku však řádnému studiu pozval. Poté svou dvouhodinovkou pokračoval Alexandr Stich (byl tedy tehdy ve věku, jakému jsme se přiblížili dnes nebo ho již dávno překročili). Dva učitelé – jeden rozený přednašeč, jehož řeč byla samá otázka, druhý důvěrnější, zemitější, otevírající každým slovem další a další kontexty. Teprve mnohem později jsem si uvědomoval, jak výjimečná byla příležitost setkat se se živou poznávací situací oboru, který svou svébytnou cestou rozšiřuje hranice vlastní svobody. Naši tehdejší učitelé (patřili k nim ještě Květoslava Neradová, Miroslav Červenka a o zdárný chod celého podniku se starala Květa Sgallová) se této příležitosti chopili s odhodláním a vážností: Vraceli se k dialogu, který přerušila různým způsobem tzv. normalizace. Pokračování textu Určující setkání

/ Publikováno:

Egon Bondy v České knižnici

Jako 120. svazek edice Česká knižnice vyšly letos Básně a prózy (1949–1955) od Egona Bondyho. K vydání je připravil dokonalý znalec autorova díla a de facto jeho výhradní editor Martin Machovec. Počin je to výjimečný, a to v několika ohledech. Do pomyslného nebo uzuálního kánonu domácí literatury, jejž Česká knižnice ztělesňuje ať chce či nechce, se tak poprvé dostává dílo, které literární historie poválečného písemnictví spojuje s podzemím, neoficiálností a větší než přiměřenou společenskou nonkonformitou. Pokračování textu Egon Bondy v České knižnici

/ Publikováno:

V žáru videopásky

Muzeum literatury Památníku národního písemnictví otevřelo ve své nové budově v pražské Bubenči stálou expozici nazvanou Rozečtený svět již zhruba před rokem. Tuto výstavu jsem před pár týdny navštívil se skupinou asi čtyřiceti učitelek a učitelů češtiny, kteří působí na základních i středních školách po celé České republice. Musím říci, že mě dlouho tak něco nezaujalo a že jsem již po léta neměl z nějaké výstavy tak smíšené dojmy. Pokračování textu V žáru videopásky

/ Publikováno:

Rea Michalová píše na kopírovacím stroji

Výstavu díla Alfreda Justitze s titulem Quo vadis homine, která právě probíhá v karlovarské Galerii umění, doprovodila její kurátorka Rea Michalová také stejnojmenným katalogem. V něm je zařazen její text, opatřený opět týmž latinským okřídleným spojením (s. 5–14), jenž vykazuje značné překryvy s formulacemi užitými v publikaci Marie Dohnalové „Alfred Justitz 1879–1934. Život a dílo“ (Cheb, Státní galerie výtvarného umění 1996). Přiznejme, že zázraky se mohou dít, tady jde však evidentně o projev čistého banditismu. Pokračování textu Rea Michalová píše na kopírovacím stroji

/ Publikováno:

O zápasu s „Klémou“

Na avizovanou knihu Pavla Kosatíka o Klementu Lukešovi čekali čtenáři dlouho – autor k ní podle svých slov začal shromažďovat podklady už v roce 1995. Vyšla nakonec letos v nakladatelství Euromedia Group v edici Universum s názvem Zápasy slepého muže a podtitulem „Život a doba komunisty Klementa Lukeše“, který je bohužel poněkud ustrnulý (viz Marek Švehla: Magor a jeho doba /2017/; Rudolf Kroll: Gottwald a jeho doba /2019/; Rick Broadbent: Vytrvalost: Pozoruhodný život a doba Emila Zátopka /2021/ aj.), zčásti i zavádějící a bulvarizující (vzhledem k Lukešovu dvojímu vyloučení z komunistické strany). Pokračování textu O zápasu s „Klémou“

/ Publikováno:

Pyrrhos se dívá pravdě do očí čili Urvi, co můžeš!

Tak tedy zaměstnanci Filozofické fakulty Univerzity Karlovy se připravují na stávku, ohlášenou na 17. října s heslem „Hodina pravdy“. Zaměstnanci mohou svou účast deklarovat podpisem pod ohlášenými požadavky, čímž zároveň potvrdí, že jsou si vědomi důsledků, které pro ně stávka bude mít, tedy především, že v příslušný den ztratí nárok na mzdu. Požadavek je v zásadě jen jeden – náprava nedůstojných platových podmínek, jež panují na humanitních oborech již přes třicet let. Předesílám – podepsal jsem s nemalými rozpaky a ujímáním, ze solidarity s kolegyněmi a kolegy, kteří si od toho dost slibují. Stávkokazectví provozovat nechci. Pokračování textu Pyrrhos se dívá pravdě do očí čili Urvi, co můžeš!