/ Publikováno:

„Fakta“

Časopis A2 otiskl před rokem rozhovor s Janem a Evou Kalivodovými o jejich otci (Nikdy nepřestal být marxistou, otázky Lukáš Rychetský a Matěj Metelec, A2, roč. 16, 2020, č. 1). Nyní dal k dispozici jeho plné znění na své internetové stránce (https://www.advojka.cz/archiv/2020/1/nikdy-neprestal-byt-marxistou). Rok se sešel s rokem a nikdo z expertů, jejichž odbornosti se rozhovor týká, se neozval, jsou tedy patrně s jeho vyzněním zajedno. V odpovědích se mísí osobní vzpomínka s hodnocením intelektuálního životopisu Roberta Kalivody z hlediska profilovaného i obory, jimž se jeho děti samy věnují, tj. klasické filologie a anglistiky). Interview je vedeno způsobem, jenž zřejmě redakci dlouhodobě konvenuje – narazí-li na problematické téma, odpověď, která by měla vyprovokovat další otázku, je ponechána svému osudu a jde se dál. Vtom je však čtenář, ukolébaný dosud poklidným tokem vyprávění, vytržen z dřímoty rozhořčeným výrokem zcela odlišného kalibru: Pokračování textu „Fakta“

/ Publikováno:

Antonín Bartušek stoletý

„Antonín byl nesmělý v řeči, ostýchavý, nesmírně slušný. Trpěl, a nevím čím,“ píše o něm v Teorii spolehlivosti Ivan Diviš. Jedenáctého ledna letošního roku by se dožil sta let básník a překladatel Antonín Bartušek. Postava spíše nenápadná, ale zároveň nedoceněná – ostatně kromě Vratislava Färbera v rozhlasovém Zelném rynku Bartuška nepřipomenul nikdo. Jako by se naplňovalo neustále dobové tvrzení, že jeho tvorba je nevýbojná, plachá metafyzická poezie, resp. odvozená a statická, nepříliš průbojná a rutinovaná (Š. Vlašín). Antonín Bartušek zůstává nadále osobností spíše přecházenou, vnímanou jako autor, který patří jen do výčtu u nejrůznějších básnických skupin (zejména těch katolických nebo spirituálních), nenápadný současník básníků i překladatelů s větší průrazností, i když s méně intenzivním nábojem. A při tom… Pokračování textu Antonín Bartušek stoletý

/ Publikováno:

Mravnost nade vše

Prof. Milan Sobotka poskytl rozhovor, v němž rekapituluje svou životní cestu (Naše doba vidí vše vyhroceněji. S Milanem Sobotkou o Hegelovi a výuce filozofie, A 2, 18/2020; srov. i reakci S. Sousedíka v č. 25 nadepsanou Horizont zkušenosti). Již otázky Lukáše Rychetského a Matěje Metelce jsou – mírně řečeno – zarážející: Jejich – nenapadá mě lepší výraz – naivistická formulace a nedůslednost neodpovídají soustavnější orientaci v předmětu, k němuž se pokoušejí získat vyjádření. Způsob, jakým na ně M. Sobotka reaguje – kromě celoživotního modu operandi, příznačného pro široké vrstvy české společnosti po r. 1948 a zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století –, si však žádá repliku. Autoři rozhovoru se totiž většinou spokojili s odpovědí, které se jim dostalo, aniž by položili doplňující otázku a přiměli protistranu k upřesnění, vyjasnění, případně ji konfrontovali s odlišným hodnocením událostí, o nichž je v rozhovoru řeč. Prodlužuje tak konsensuální stanovisko části vzdělanecké obce, která po r. 1989 v několika krocích podpořila kontinuitu statu quo akademických institucí ve prospěch stejnorodosti a nevzrušivého pokračování. Pokračování textu Mravnost nade vše

/ Publikováno:

Rudolf Černý téměř kompletní

Nakladatelství Cherm načíná právě vydanou knihou Rudolfa Černého druhou desítku svazků edice Duch a tvar. Do výboru z Černého prací, který dostal název Kritické dílo, soustředil editor Ladislav Soldán na šedesát textů z období 1928–1970 – ty pak k vydání připravila Milena Vojtková. Soubor úvah, kritických statí a recenzních glos tohoto autora, který se rokem 1948 prakticky odmlčel, vychází vůbec poprvé a nabízí prostor pro inspirativní setkání. Pokračování textu Rudolf Černý téměř kompletní

/ Publikováno:

MV 55

Přesnost, citlivost, analytičnost, nesmlouvavost, osobitý humor, zkoumavost, věcnost. Charakteristiky, které defilují v následujících příspěvcích k narozeninové poctě Marka Vajchra, se promítají do výsledků, z nichž tu pro základní připomenutí předložme bibliografické résumé. Pokračování textu MV 55

/ Publikováno:

Co ví Marek Vácha o dělání vědy?

Před třemi týdny tu psal autor těchto řádků o sloupku Marka Váchy. Pro plnost dojmu je vhodné u jeho bizarností ještě prodlít a jako korektiv alespoň zčásti popsat rámec, v němž se odehrává práce univerzitních pracovníků, jejichž překotnou publikační aktivitu Vácha pranýřoval. Bude řeč o rámci finančním, a tedy o mzdovém předpisu. Pokračování textu Co ví Marek Vácha o dělání vědy?

/ Publikováno:

Karfíkovo Co a jak

Zdání klame: objeví-li se v Edici současné české poezie (jako sv. 76) kniha s názvem Co a jak, neznamená to, že by její autor, v příštím roce devadesátiletý Vladimír Karfík, vydával nějakou svoji básnickou sumu, nýbrž skutečnost je taková, že dostáváme do rukou dvousetpadesátistránkový výbor z literárněkritického díla tohoto literárního historika, kritika, redaktora a editora. Autor ze svého publicistického díla vybral něco přes padesát textů z období let 1964–2013, seřadil je víceméně chronologicky a nechal je uzavřít osobně laděným, vyznavačským doslovem z pera Jana Šulce. Pokračování textu Karfíkovo Co a jak

/ Publikováno:

The Clean, The Bad and The Spiteful

Do debaty o literární ceně Tvárnice, kterou na svých stránkách rozvinul čtrnáctideník Tvar v číslech 16, 17 a 19, byl vtažen i časopis Revolver Revue. Před lety jsem byl jedním z jeho redaktorů, v současnosti patřím k širšímu okruhu spolupracovníků RR, v redakci revue pracují mí přátelé. Doufám však, že mě to nediskvalifikuje před nutností ohradit se proti způsobu, jakým byla Revolver Revue do rozpravy o Tvárnici vměstnána a jak v ní přitom byla očerněna. Nebudu přitom posuzovat pomyslnou úroveň ani jednoho ze jmenovaných periodik a nebudu se nijak vyjadřovat ke smysluplnosti oné literární ceny. Pokračování textu The Clean, The Bad and The Spiteful

/ Publikováno:

Co ví Marek Vácha o studentkách filozofické fakulty?

Ve sloupku s titulem Publikuj, nebo zhyň (Respekt č. 42/2020, s. 53) se vyznává Marek Vácha, biolog, etik a katolický kněz, že se mu už nechce žít ve světě současné nafouklé vědecké publikační bubliny. Kdyby jeho text zůstal u takto obecného konstatování, asi bychom se pouze lekli, aby si opuštěním té bubliny nakonec nějak neublížil. Jak ale ze sloupku vysvítá, takovéto prostředí je zřejmě především na „sociologických a filozofických pracovištích“, tam tolik „už nejde o to chvějivé napětí“. Badatele v přírodních vědách, a tedy zřejmě i Marka Váchu totiž „omezuje příroda sama“, „matematik potřebuje tužku, papír a koš na papíry“, zato filozof jen „tužku a papír“. Zdá se, že příroda autora omezila tentokrát možná až příliš. Pokračování textu Co ví Marek Vácha o studentkách filozofické fakulty?

/ Publikováno:

Mys hrůzy, naše knihovny

Půldruhého měsíce trvající nouzový stav není požehnáním jen pro připuštěné návštěvníky lokálu Rio’s Vyšehrad, ale v jednom ohledu také pro vysokoškolské studenty a akademické pracovníky. Veřejné knihovny, jejichž fondy jsou nepostradatelným pracovním nástrojem zmíněných profesí, jsou sice uzavřené, ale ta část publikací, která byla digitalizována, je naštěstí zpřístupněna online. Jako všechno v Česku i takováto skutečnost má však své valéry. Pokračování textu Mys hrůzy, naše knihovny