/ Publikováno:

Radost z četby a nedůležité věci

Navažme na zamyšlení Kdo se bojí vopravdovýho Kafky?, kterého jsme se zde dopustili 6. června 2024. Po textech pražského klasika sáhli mezitím v nakladatelství Pulchra, a udělali to tak, jako kdyby pod jednou vydavatelskou značkou v témže formátu, při témže řízení, návrhu obálky a sazby existovaly firmy dvě, s odlišnou kulturou řemesla. Pokračování textu Radost z četby a nedůležité věci

/ Publikováno:

JV 60

Práce Josefa Vojvodíka jsou charakteristické propojováním věcí literárních se světem výtvarného umění, architektury, fotografie nebo filmu, k nimž autor přistupuje s bohatými poznatky z filosofie, antropologie, psychologie, psychiatrie apod. Ve svých interpretacích, které se nejčastěji vážou ke dvacátým až čtyřicátým létům 20. století, vede nápadité srovnávací paralely z umění romantismu, baroka, symbolismu nebo antiky. Pokračování textu JV 60

/ Publikováno:

Raz, dva, tři! – JŠ 100

V románu Josefa Škvoreckého Lvíče (1969) má přímý vypravěč a zároveň hlavní postava, básník Karel Leden, dvě základní starosti: získat krásnou ženu, která ho po celou dobu umíněně odmítá, a uchovat si dobré zaměstnání nakladatelského redaktora. U příležitosti 100. výročí autorových narozenin (27. 9. 1924 – 3. 1. 2012) se věnujme té druhé linii. Pokračování textu Raz, dva, tři! – JŠ 100

/ Publikováno:

Lítost jednoho autora

V dubnu 1965 čelil Bohumil Hrabal v novinovém interview otázce po tzv. opožděných debutech. Jednapadesátiletému autorovi totiž během předchozích dvou let vyšly čtyři knižní tituly. Položená otázka tak nebyla v atmosféře poloviny šedesátých let neutrální: podobala se nahrávce na smeč, jíž mohl Hrabal upozornit na postavení dlouho opomíjeného spisovatele. Autor však odpověděl, že dlouhé čekání jeho textům vlastně prospělo, a jediné, čeho lituje, je, že v době svého vzniku – 1952 – nemohla vyjít v původní podobě povídka Jarmilka (v podstatně upravené verzi byla v roce 1964 zařazena do knihy Pábitelé). „Cinéma verité v ní bylo. Tenkrát byla ta Jarmilka opravdu zraňující. To z ní dost vyprchalo.“ Na první pohled to tedy vypadá, že Hrabal se s nakladatelskou nepřízní osudu smířil a přijal ji s pokorou. Pokračování textu Lítost jednoho autora

/ Publikováno:

Kdo se bojí vopravdovýho Kafky?

Když na konci září 1995 přebíral Antonín Brousek Cenu Jaroslava Seiferta, uzavřel děkovnou řeč za sebe a spoluvyznamenaného Petra Kabeše povzdechem, že momentálně nenašel v žádném knihkupectví „jedinou knihu Jaroslava Seiferta, což je rozhodně na pováženou“. – Jak jsme na tom po téměř třiceti letech ve věci dostupnosti knih jiného Pražana, jehož jméno defiluje v těchto dnech ve všech médiích u příležitosti stého výročí jeho úmrtí? Pokračování textu Kdo se bojí vopravdovýho Kafky?

/ Publikováno:

Literární kritiky Petera Demetze

Ke stému výročí narození Petera Demetze (21. 10. 2022) vydalo göttingenské nakladatelství Wallstein výbor z autorových literárních kritik Was wir wiederlesen wollen (Co chceme číst znovu). Uspořádala jej Meike G. Wernerová, působící od roku 1997 na Vanderbiltově univerzitě v Nashville. Pražský rodák a německo-americký profesor germanistiky a srovnávacích literatur se tak v posledních letech svého života (zemřel 30. 4. 2024) dočkal publikace, která jeho vliv v poválečném německém jazykovém prostředí vyznačuje možná nejpodstatněji. Pokračování textu Literární kritiky Petera Demetze

/ Publikováno:

Pozůstalost – edice = nezvládnutá rovnice

Knihy vydané za posledních pětatřicet let Janu Zábranovi (1931–1984) přinesly nejen neporovnatelné básnické, prozaické a esejistické dílo, ale ukázaly také jisté limity editorského a nakladatelského přístupu. Jako by vydavatelé z původní vynalézavosti, vášnivé zaujatosti a citlivé rozvahy přepnuli na jakéhosi autopilota a nezpozorovali přitom, že trajektorie Zábranova textu není souladná se způsobem nerozlišujícího kompletování, nota bene v takovém typu vydání, jaké volili v Torstu. Pokračování textu Pozůstalost – edice = nezvládnutá rovnice

/ Publikováno:

Bez paměti se žije lépe

První číslo letošního kulturního čtrnáctideníku A2 z 3. 1. přineslo kromě úvodníku a ankety ještě čtyři stati o Jiřím Wolkerovi – básník totiž zemřel přesně před sto lety. Většinu materiálů spojuje snaha zbavit Wolkera nánosů Štollova zničujícího výkladu z roku 1950, vdechnout jeho dílu nové významy a k tomu probleskne pár vymítačských zmínek o evergreenu tohoto čtrnáctideníku – devadesátých letech 20. století, kdy byl prý básník odsuzován jako „zločinný“ komunista. Pokračování textu Bez paměti se žije lépe

/ Publikováno:

Desiderata Městské knihovny

V dozvuku Textologického kolokvia z konce listopadu 2023 se vraťme ještě k politice Městské knihovny v Praze ve věci e-knih. Zajímá nás, jak instituce přistupuje k různým dílům jednoho spisovatele, a abychom situaci nekomplikovali, omezme se jen na tzv. čítankové autory. V zásadě tak navazujeme na příspěvek Michala Kosáka ze 7. 12. 2023, jen ostříme spíše makroskopicky. Pokračování textu Desiderata Městské knihovny

/ Publikováno:

Egon Bondy v České knižnici

Jako 120. svazek edice Česká knižnice vyšly letos Básně a prózy (1949–1955) od Egona Bondyho. K vydání je připravil dokonalý znalec autorova díla a de facto jeho výhradní editor Martin Machovec. Počin je to výjimečný, a to v několika ohledech. Do pomyslného nebo uzuálního kánonu domácí literatury, jejž Česká knižnice ztělesňuje ať chce či nechce, se tak poprvé dostává dílo, které literární historie poválečného písemnictví spojuje s podzemím, neoficiálností a větší než přiměřenou společenskou nonkonformitou. Pokračování textu Egon Bondy v České knižnici