Když na konci září 1995 přebíral Antonín Brousek Cenu Jaroslava Seiferta, uzavřel děkovnou řeč za sebe a spoluvyznamenaného Petra Kabeše povzdechem, že momentálně nenašel v žádném knihkupectví „jedinou knihu Jaroslava Seiferta, což je rozhodně na pováženou“. – Jak jsme na tom po téměř třiceti letech ve věci dostupnosti knih jiného Pražana, jehož jméno defiluje v těchto dnech ve všech médiích u příležitosti stého výročí jeho úmrtí?

Koupěchtivý zájemce o knihy Franze Kafky je v nezáviděníhodné pozici. V knihkupectvích (antikvariáty nechme stranou) se může setkat jen s třemi autorovými nedokončenými romány a s několika povídkami nebo povídkovými cykly, vydanými ještě za Kafkova života.

Při nákupu vytoužené knihy je pak vyloučené, aby se vyhnul firmě Dobrovský, která v letech 2014–2015 vydala Ameriku, Proces a Zámek, jakož i Proměnu a jiné povídky, a v letech 2022–2023 to kromě prvně jmenovaného titulu v jiné grafické úpravě zopakovala. V závěsu za Dobrovským šíří texty Franze Kafky rovněž nakladatelství, které o sobě říká, že „rozumí knihám“, Fortuna Libri. V posledních dvou letech naložilo Zámek a Proměnu a jiné povídky.

Zakoupením těchto publikací se však nic netušícímu čtenáři dostane nerevidovaných českých překladů z let 1958–1964, pořízených dle Brodovy edice Gesammelte Werke, která v letech 1950–1958 vyšla v devíti svazcích souběžně u Fischera ve Frankfurtu nad Mohanem a Schockena v New Yorku. Je to tedy Franz Kafka v podobě, v níž se od roku 1982, kdy bylo v (západním) Německu zahájeno Kritische Kafka-Ausgabe, nikde v civilizovaném světě už nepublikuje, neboť je to podoba – někde více, jinde méně – kontaminovaná neautorskými úpravami.

Zarmucující stav věcí snad až příliš hladce zapadá do situace, kterou redakce Kanonu před čtyřmi lety pojmenovala u příležitosti jedné ze zbytečných diskusí nad literárními cenami https://i-kanon.cz/2020/09/17/na-okraj-prohlaseni/. Nezměnilo se vůbec nic. Nejde o to, že texty Franze Kafky vydávají v češtině především nakladatelé s křupanskými hledisky vkusu. Jde o to, že by při stejné námaze, jakou vynaložili na digitalizaci zastaralých předloh, mohli zaplavovat knižní trh překlady, které při současném stavu poznání odpovídají Kafkovu originálnímu textu.

V případě Zámku a povídek by to znamenalo nereprodukovat převody Vladimíra Kafky († 1970) z roku 1964 (ve Fortuna Libri v roce 2022, kdy jeho překlad románu o zeměměřiči K. vydali podesáté, uvedli s dechberoucí indolencí: „první vydání“), nýbrž tu jejich podobu, která byla podle německého kritického vydání aktualizována pro českou soubornou řadu Dílo Franze Kafky v letech 1997 (Zámek) a 1999 (Povídky I). Dědicové překladatele Vladimíra Kafky by k tomu souhlas jistě udělili, stejně jako redaktoři českých spisů  – a namísto Procesu a Ameriky, publikovaných česky dle Brodovy edice v letech 1958 a 1962 v překladech Pavla Eisnera a (dcery) Dagmar Eisnerové, by se měla nadále vydávat přetlumočení Josefa Čermáka nebo Věry Koubové, vycházející z aktuální německé edice (v ní má Amerika definitivní Kafkův titul Der Verschollene; s názvem Nezvěstný jej v roce 1990 přeložil J. Čermák, pro české spisy v roce 2004 pak V. Koubová; Čermák pořídil pro spisy v roce 1997 též překlad Procesu).

Ani po Dobrovském, ani po Fortuna Libri nikdo nechce, aby přetiskovaly náročné ediční poznámky a komentáře českých Kafkových spisů, úplně by stačilo uvést, že znění příslušného překladu odpovídá verzi z DFK, svazek ten a ten, vydán anno dazumal v Nakladatelství Franze Kafky. To se již o dílo autora, jehož jménem se honosí, dávno nezajímá a cele se systemizuje na koníčky – momentálně fotografické – Vladimíra Železného, mj. několikanásobného zakladatele (televize Nova, Společnosti Franze Kafky, B’nai B’rith Renaissance v Praze a vinařství Tanzberg Mikulov), takže by dravým nakladatelským spádům jiných domů v cestě určitě nestálo. – Dle verze v DFK byl však ze všech Kafkových textů dosud vydán jednou jen Zámek v překladu Vladimíra Kafky (v nakladatelství Galén v roce 2020; stručná informace o výchozím znění překladu v knize ilustrované Jiřím Slívou bohužel schází).

V čem spočívá jedinečnost Díla Franze Kafky, které nakladatelství téhož jména posledních šestnáct let nechávalo marnotratně ladem? – Třináct svazků, jež v letech 1997–2007 zaštiťovala redakční rada složená z vynikajících germanistů (Kurt Krolop, Josef Čermák, Václav Maidl, Marek Nekula a Jiří Stromšík), přineslo kromě Kafkových úředních spisů všechny autorovy texty. První tři svazky obsáhly v chronologickém sledu povídky (kromě verzí Vladimíra Kafky je překládali Marek Nekula, Věra Koubová, Josef Čermák a Jiří Stromšík), další tři představily romány (viz výše), třetí čtvrtina řady byla věnována deníkům (J. Čermák a V. Koubová) a závěrečná korespondenci. V dopisové části spisů se česká řada svým uspořádáním lišila od německé: zatímco originál zařazuje Kafkovy listy důsledně chronologicky (dosud to jsou čtyři svazky dopisů do roku 1920), české vydání pořádalo čtyři knihy korespondence dle adresátů: rodině (přel. Vojtěch Saudek), Felice (Viola Fischerová), Mileně a přátelům (oba svazky V. Koubová) – texty dopisů z let 1921–1924, které v německé souborné řadě dosud editovány nebyly (jejich vydání ohlašuje nakladatel S. Fischer na konec letošního listopadu), měli čeští překladatelé od kolegiálních německých vydavatelů k dispozici.

Vzhledem k tomu, jaké Kafkovy texty jsou aktuálně k dostání na českém knižním trhu, lze osud české souborné řady bez přehánění nazvat tragickým. Nejenže je čtenář saturován odvozenými podobami próz, resp. jejich překladů – a DFK je přitom nepochopitelně přehlíženo –, ale kromě povinné školní četby, na niž se pozornost Dobrovského a Fortuna Libri nepokrytě redukuje, tu chybí tři čtvrtiny Kafkova díla – tedy povídky z pozůstalosti, deníky a korespondence –, o nichž panuje v zásadě celosvětová shoda, že k žánru románu tvoří hodnotově rovnomocnou část autorovy tvorby. Přitom by se při jakémkoli zájmu o jakýkoli Kafkův text (a DFK je obsahuje všechny) nemuselo udělat nic jiného než obrátit se na příslušného překladatele (nebo dědice jeho autorských práv) a vydat verzi, která je up to date.

Jistým vykročením z pověstně začarovaného kruhu jsou dva nové překlady Kafkova Zámku: Jany Zoubkové (pro Odeon v roce 2014 a letos znovu) a Hanuše Karlacha (pro Ledu v roce 2021). Podrobný rozbor prvně jmenovaného počinu dospěl ve srovnání s přetlumočením Vladimíra Kafky k neradostnému závěru: „Pečlivá četba posledního odeonského překladu může být pro důkladné poznání Kafkova románového fragmentu novým čtenářům jen těžko k většímu užitku“ (Eva Jelínková v Souvislostech č. 2/2016). Karlachův překlad, pokud vím, dosud zhodnocen nebyl.

Nevědomá nakladatelství umějí exploatovat zřejmě jen „čítankové“ tituly (a věrohodnost jejich znění je navíc nezajímá). Nejenže tedy není běžně dostupné kompletní vydání autorových textů, které by bylo péčí Nakladatelství Franze Kafky nebo jiného domu plynule reeditováno, ale nemáme ani z DFK odvozené čtenářské edice románů a povídek, stejně jako se zatím nikdo neujal opakovaných vydání Kafkových nesujetových textů. Ministerstvo kultury sice vypsalo výzvu na podporu projektů k autorovu výročí, ale mezi výsledky nefiguruje žádný záměr, který by byl vázán na publikaci Kafkových knih.

Je otázka, zda se do soutěže nikdo ze seriózních nakladatelů nepřihlásil, anebo jeho projekt neuspěl. Získat dotaci na vydání překladu, který byl už v nedávné době publikován, je zřejmě nemožné. Nakladatel, který nemůže konkurovat nabídce knihkupeckých řetězců, je pak v bezvýchodné situaci. Rád by vydal adekvátní české znění Procesu, Popisu jednoho zápasu, Deníků z cest nebo Dopisů přátelům, ale ví, že i pouhé převzetí textu z DFK je nutno redakčně pozorně zpracovat. Jakkoli jsou jmenované tituly vyprodány a nabídky v antikvariátech se pohybují vesměs ve výši, jakou se platí za bibliofilie, je pravděpodobné, že se dnes nebudou prodávat po tisících a nakladatelství nezaplatí ani výrobní náklady na tisk, které se v Čechách pohybují v číslech zcela vyšinutých. Výsledkem tohoto stavu pak je, že sto let od Kafkovy smrti je na zdejších knihkupeckých pultech jen několik fragmentů, jejichž zlomkovitost je neobratně zastírána, aby vypadala jako celek…