/ Publikováno:

Skácelův Hořící keř

Na každém rohu noci planou ohnivci / Ale tam na poušti je osolené místo / Kde hořel keř za bílého dne / Tam popelavé peří ztrácí holubice / A to je místo kde keř dohořívá / Tam ukázal se anděl říkal v plameni / A mluvil slova s popelem teď vítr / Na všechny strany stud náš roznáší / Aj byl to ohniváček na nejtenčí větvi / Zpívala bolest sama a už nevzlétne / Plátýnka potenku a na tak strašnou ránu / Snad jenom Bůh smí hořet uprostřed Pokračování textu Skácelův Hořící keř

/ Publikováno:

Kdo se bojí vopravdovýho Kafky?

Když na konci září 1995 přebíral Antonín Brousek Cenu Jaroslava Seiferta, uzavřel děkovnou řeč za sebe a spoluvyznamenaného Petra Kabeše povzdechem, že momentálně nenašel v žádném knihkupectví „jedinou knihu Jaroslava Seiferta, což je rozhodně na pováženou“. – Jak jsme na tom po téměř třiceti letech ve věci dostupnosti knih jiného Pražana, jehož jméno defiluje v těchto dnech ve všech médiích u příležitosti stého výročí jeho úmrtí? Pokračování textu Kdo se bojí vopravdovýho Kafky?

/ Publikováno:

Místo redakce paseka II.

„Michal Kosák si prostě jen chtěl přečíst jinou knihu,“ zakončuje Jakub Sedláček v A2 z 22. 5. 2024 svou odpověď na náš posudek antologie Neviditelné řemeslo. Zrovna v tom má tedy pravdu, autor těchto řádků si totiž chtěl přečíst jinou, a to především dobře zredigovanou knihu, když už pojednává o práci redaktorů a redaktorek. Takovou ovšem Jakub Sedláček nepřipravil ani na té nejelementárnější rovině. Pokračování textu Místo redakce paseka II.

/ Publikováno:

Vlivný kvartet

Pražské nakladatelství Maraton vydalo letos na jaře v překladu Pavla Pokorného knihu s provokativním názvem Antikomunistické manifesty (The Anti-Communist Manifestos) Johna V. Fleminga, v originále vyšla poprvé v nakladatelství W. W. Norton (v New Yorku a Londýně) v roce 2009. České i anglické vydání je opatřeno podtitulem Čtyři knihy, které formovaly studenou válku (Four Books that Shaped the Cold War), jenž však trochu mate: nejedná se o pojednání z oblasti politologie, nýbrž o práci literárněhistorickou. Pokračování textu Vlivný kvartet

/ Publikováno:

Literární kritiky Petera Demetze

Ke stému výročí narození Petera Demetze (21. 10. 2022) vydalo göttingenské nakladatelství Wallstein výbor z autorových literárních kritik Was wir wiederlesen wollen (Co chceme číst znovu). Uspořádala jej Meike G. Wernerová, působící od roku 1997 na Vanderbiltově univerzitě v Nashville. Pražský rodák a německo-americký profesor germanistiky a srovnávacích literatur se tak v posledních letech svého života (zemřel 30. 4. 2024) dočkal publikace, která jeho vliv v poválečném německém jazykovém prostředí vyznačuje možná nejpodstatněji. Pokračování textu Literární kritiky Petera Demetze

/ Publikováno:

Poděbradské dny patosu a plagiátu

V roce 1963 se poprvé uskutečnila celostátní přehlídka uměleckého přednesu Neumannovy Poděbrady. Tradice tohoto festivalu se udržela i po roce 1989, a to s pozměněným názvem Poděbradské dny poezie. Jeho pořádání se ujaly nejprve Viola a Divadlo hudby – Lyra Pragensis, poté Divadelní obec (Sekce slova), následně Společnost přátel kultury slova (1992–2002) a od roku 2003 spolek Slovo a hlas, odkazující na stejnojmenné sborníky Poetické kavárny Viola, pod záštitou Herecké asociace (od roku 2013). Na pořádání a koncepci festivalu se zásadním způsobem podílel editor, literární historik a propagátor recitace Vladimír Justl (1928–2010). Pokračování textu Poděbradské dny patosu a plagiátu

/ Publikováno:

Na podporu Ireny Kalhousové

Výzva podepsaná „Akademici proti apartheidu“ se obrátila na Univerzitu Karlovu s tím, že „musí přehodnotit zaměstnávání osob jako doktorka Irena Kalhousová“. Jsem pedagog této univerzity a považuji výzvy tohoto druhu za nemístné. Ať už jsou za formulací této výzvy akademici skuteční či virtuální, nepochopili význam a smysl akademické obce, povahu a obsah akademické svobody, natož univerzální rozměr svobody slova. Je naopak zcela namístě vyjádřit podporu kolegyni, zaštítit ji před takovým osobním útokem a distancovat se od agresivního jednání, jehož rozlišovací a argumentační schopnosti odpovídají vystupování příslovečné postavy gradonačalnikovy z románu Saltykova-Ščedrina: „Nestrpím, rozmetám!“ Místo výzev k odstranění nepohodlných učitelů by bylo lepší něco si přečíst a poučit se z neblahých konců vlastních obrazů a předobrazů.

Redakce Kanonu se ke stanovisku Daniela Vojtěcha připojuje.

/ Publikováno:

Čtení o Vladislavu Vančurovi

Musela to být ve třicátých letech neobyčejně zajímavá zkušenost, číst si každý čerstvě vydaný Vančurův román ještě bez zátěže literárněhistorických kategorizací, ustálených interpretací nebo zideologizovaných výkladů blouznících o mumifikovaném hrdinovi-komunistovi. O tuto možnost už zůstaneme ochuzeni a nezbývá, než se k Vančurovu dílu přibližovat s historickým (po)vědomím, nelze jinak. Pokračování textu Čtení o Vladislavu Vančurovi

/ Publikováno:

Místo redakce paseka

Uspořádal Jakub Sedláček knihu Neviditelné řemeslo (Paseka 2023), nebo neuspořádal? Na copyrightové straně je označen jako editor, v tiráži je pak uvedeno, že publikaci „uspořádal a k vydání připravil“, potud tedy vše souhlasí. Jaký byl ale onen pořádající zřetel a dosáhlo se zde nějakého řádu? Jsou tu vůbec zkušenosti matadorů redakční práce a z nich plynoucí světlo poznání podány v obstojně vypravené knize, nebo je editor schoval kamsi pod kbelec? Pokračování textu Místo redakce paseka