Tento text je nepokrytě propagační. Píšeme ho ale současně takříkajíc pro strýčka Příhodu, jako reakci na občas prokmitající řečnické či kuloární otázky leckterých špílmachrů kulturní scény, jaký že z počinů v našem literárním provozu by si zasloužil nominaci či přímo ocenění v některé z domácích soutěží či anket. Není třeba se obávat, že budeme navrhovat na případné ocenění Kanon, budeme zde otevřeně plédovat pro podnik, s nímž nás spojuje jediné – naivní čtenářská radost. Chceme zde upozornit na Opus. Pokračování textu Hlas pro Opus

Před Vánoci minulého roku se objevily dva svazky dopisů bratří Čapků, které edičně připravil Petr Lachmann z nakladatelství ARSCI. První obsahuje písemná sdělení Karla Čapka, jmenuje se Dopisy a vzkazy a má podtitul Další nepublikovaná korespondence. Druhý, s titulem V dokonalé oddanosti Váš shrnuje poštu vypravenou Josefem Čapkem v letech 1908–1939. Nyní o tom prvním. Pokračování textu Čapkovy dopisy

Dvě a půl varianty jedné pozdní Demlovy básně

 

V padesátých letech Jakub Deml – navzdory závažným omezením stáří a známým ideologickým restrikcím – kruhy celoživotního psaní neopouštěl, spíše je postupně uzavíral. „Ještě jednou se vrátíme? Ještě tisíckrát, dokud v nás bude dech,“ napsal v rukopisných vzpomínkách na Josefa Floriana (1950–1951). Vlastní styl psaní v nich přirovnal k tanci v páru, který se pohybuje na několika metrech čtverečních. Jeho tvůrčí zadání v této životní etapě by mohlo znít: Dosáhnout co nejúčinnějšího sdělení s minimálními prostředky a bez užití státem kontrolovaného tisku a distribuce zajistit jeho spolehlivé uchování pro budoucnost. Pokračování textu Kde domov Slova

Před několika týdny přineslo nakladatelství Karolinum publikaci Vratislava Maňáka s názvem Orchestrace jedné denunciace: Okolnosti tiskové kampaně proti Jaroslavu Seifertovi a jeho Písni o Viktorce (2025). Jelikož bylo vydání knihy patrně zčásti plánováno k 10. lednu, tj. k čtyřicátému výročí básníkova úmrtí, dostala tato literárněhistorická publikace v podstatě okamžitě mediální pozornost, kterou tyto platformy nesrovnatelně objevnějším pracím normálně nevěnují – na serveru Seznam Zprávy, v Deníku N či v Českém rozhlasu. Pokračování textu Jaroslav Seifert jako „cizí hlas“ i „maják v temnotě“

Na začátku listopadu 2025 vydalo vídeňské nakladatelství Braumüller prózu Josefa Škvoreckého Smutek poručíka Borůvky. Český originál vyšel poprvé v Mladé frontě na konci listopadu 1966 a žánrově byl prezentován jako soubor povídek (polovina z dvanácti próz také byla před knižním vydáním publikována porůznu v časopisech a sbornících). V německém překladu Hanny Vintr se kniha jmenuje Die Traurigkeit des Chefinspektors a je opatřena charakteristikou „Eine Kriminalgeschichte“. Pokračování textu Škvoreckého Borůvka v němčině

Výročí čtyřiceti let od smrti básníka Jaroslava Seiferta (23. 9. 1901 – 10. 1. 1986), které bylo připomínáno minulou sobotu, si dovolíme doprovodit otištěním dvou Seifertových textů, které se vztahují k osobě Seifertova přítele Františka R. Čebiše (1895–1961), vinárníka, koštéře a autora publikací o vínu, jehož jméno Seifert několikrát zmiňuje v textu své knihy Všecky krásy světa. Pokračování textu Marginálie k seifertovskému výročí

Máte dojem, že stěny vaší vzdělávací instituce jsou fádní, mohly by být zkrášleny, a nadto poskytnout prostor pro vzdělání? Pak právě na vás myslí Škola snů se svými „nástěnnými obrazy“. Tabule o rozměru 50 × 125 cm a za cenu 3090 Kč seznámí prostřednictvím barevného portrétu a medailonku s osudy různých osobností. Všechny jsou vskutku báječné, jak podobizny, tak charakteristiky, a mají QR kódy s odkazem na Wikipedii. Zde z kapacitních důvodů vybíráme pouze příklady dvou českých spisovatelů. Pokračování textu Galerie žvástu 2 – Škola snů

MV 60

Styl Marka Vajchra vyznačují organicky skloubená souvětí s lineárně postupující argumentací. Je to autor, který šetří odbočkami od hlavního výkladu, vysvětlujícími nebo upřesňujícími vsuvkami i citáty z pojednávaných textů. Své stati a monografie rozvrhuje celostně, a to, co by jiný umístil do závorek, pod čáru nebo vyjádřil v uvozovkách, má, přesněji řečeno musí mít v mysli už připravené a uspořádané. V jeho pojednáních nenajdeme žádnou slovní vatu, pomrkávání po čtenáři ani zvýznamňování vlastní úlohy při rozvíjení argumentu. Pokračování textu Věty, které bych chtěl sám napsat

(Nad reedicí veršů Anny Pammrové)

Knihy Anny Pammrové (1860–1945) vycházely zpravidla mnohem později, než byly psány, ale příliš brzo na to, aby byly přijímány. K radikálnosti psaní na pomezí filozofie, poezie, ekologie a svébytného zkoumání ženské otázky se družilo autorčino rozhodnutí nedbat na společenské ani literární konvence, distancovat se od soudobé kultury i jazykových pravidel, rezignovat na „čitelnost“ a přijatelnost. I proto její texty dílem vůbec nenašly své vydavatele, dílem vycházely v časopisech nebo nakladatelstvích na okraji, někdy bez potřebné redakce. Pokračování textu Komu dílo zanechám?

Osmý svazek Sebraných spisů Jakuba Demla, vydaný v nakladatelství Academia letos v létě, obsahuje mj. knihu Můj očistec. Autor ji na popud Otokara Březiny sestavil na jaře 1929 z textů již publikovaných i z dosud neznámých, které spojovala látka snu, resp. snové dění. Pokračování textu Deml 2: Zkrácené znění – náš očistec