Osmý svazek Sebraných spisů Jakuba Demla, vydaný v nakladatelství Academia letos v létě, obsahuje mj. knihu Můj očistec. Autor ji na popud Otokara Březiny sestavil na jaře 1929 z textů již publikovaných i z dosud neznámých, které spojovala látka snu, resp. snové dění. Pokračování textu Deml 2: Zkrácené znění – náš očistec

Na blížícího se Silvestra si budeme moci připomenout výročí sedmdesáti let od úmrtí Ludwiga Lewisohna. Podíváme-li se na cirkulaci jeho jména v naší literatuře posledních desetiletí, je to velká bída, což je jednoznačně škoda. Lewisohn měl přitom u nás za první republiky slušnou výchozí pozici i díky českému vydání románu Ostrov v nás, aby se jeho texty, respektive názory a postoje mohly stát frekventovanou součástí „kulturního transferu“. Pokračování textu K jednomu výročí

Vydání textu, při němž se jako základ přebírá starší edice, může vypadat možná bezpečně, třeba též pietně, a proto chvályhodně, je to ale vpravdě dost rizikové podnikání. Pro dokumentaci takových nebezpečí je tu příklad, aktualizovaný díky právě probíhající konferenci o Jitce a Bedřichu Fučíkových, již pořádá Revolver Revue, a sice skoro deset let stará edice Povídek Jana Čepa v České knižnici. Pokračování textu Pieta a reedice

V nakladatelství Academia vycházejí už dvanáct let Sebrané spisy Jakuba Demla. Roní-li jejich hlavní vydavatel Martin C. Putna při různých příležitostech slzy nad tím, že se tak převratnému činu věnuje málo pozornosti, nejsou to jen krůpěje krokodýlí: převratný vydavatelský čin to je a adekvátní pozornosti se mu opravdu nedostává. Ale které takové srovnatelné aktivitě – Demlovy spisy svou náročností současně nijak nad jinými dnešními počiny neční – se jí dostává? Přestože zrovna naše tribuna na hlavě máslo nemá (srov. zde příspěvky z 4. 10. 2018, 18. 3. 2021, 30. 6. 2022), pokusme se u příležitosti osmého svazku (vyšel letos v létě) o pěknou recenzi. Pokračování textu Deml 1: Různočtení

Toto pondělí v ranních hodinách zemřel týden před svými jedenaosmdesátými narozeninami novinář, redaktor, autor populárně-naučných historických prací a nakladatel Jiří Tomáš. Jeho jméno je od roku 1990 spojeno především s nakladatelstvím Akropolis, které do dnešních dnů vydalo bezmála čtyři sta publikací různorodého zaměření. S vydavatelskou činností Jiřího Tomáše je spojeno několik podniků, které bychom chtěli stručně připomenout. Pokračování textu Za Jiřím Tomášem

Na internetových stránkách Ústavu pro studium totalitních režimů protestuje ředitel Ladislav Kudrna proti pojmenování vznikající stanice metra D – Olbrachtova (viz zpráva publikovaná 31. října zde). O den později tu bylo zveřejněno stanovisko celého ústavu nazvané „Politické postoje Ivana Olbrachta“ a v pondělí 3. listopadu už ÚSTR „nabízí spolupráci při přejmenování nejen stanice Olbrachtova“ a navrhuje všechny stanice nové linky metra nazvat po hrdinech odboje. Citát poslední proklamace Ladislava Kudrny, slibující QR kódy v každé stanici, které by vedly na stránky o hrdinech a hrdinkách, končí zvoláním „Linka D jako Dějiny!“ – Svatý zápal, velké plány… a současně deficit napsat něco bez pravopisných a věcných chyb. Pasažéry zjevně čeká dlouhá jízda temnotou. Pokračování textu Karambol na lince D

Ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Ladislav Kudrna nedávno vyzval k diskuzi nad pracovním názvem nové stanice budovaného metra D pojmenované po „spisovateli, který podporoval komunismus a sám byl komunista“. Dle jeho vyjádření tím vysíláme mladé generaci špatný signál a názvy stanic by spíše měly nést jména hrdinů či obětí totalitních režimů. Ponechme stranou meritum věci, že je název stanice pouze pracovní a vychází z označení přilehlé ulice, nadto dle vyjádření městské municipality nakonec patrně ponese název jiný, rovněž dle místního jména ulice Na Strži či Ryšánka, jež se nad stanicí nachází (jak je to ostatně v síti pražského metra zvykem). Pokračování textu Olbrachtova

Na úvod

Literární historik Jiří Brabec (nar. 28. 10. 1929) nám ze svých písemností postoupil dva dokumenty, které publikujeme níže: svůj lektorský posudek na knižní výbor z Jakuba Demla Rodný kraj a reakci na něj od Miloše Dvořáka (1901–1971), jednoho z editorů demlovské antologie, datovanou 21. 11. 1966. Pokračování textu JB 96 / Brabec – Dvořák – Deml

Výročí bývají celebrována různě. Letos, kdy si připomínáme sto padesát let od narození Stanislava Kostky Neumanna, jsme již v této tribuně měli možnost komentovat aktivity pražského Památníku národního písemnictví, který tomuto autorovi věnoval část své expozice a vydal k ní doprovodnou publikaci (o ní zde). Nakladatelství dybbuk zvolilo tradičnější cestu a bez fanfár tradičně provázejících publikace vydávané k oslavovaným datům vydalo ve své kapesní edici Opium poezie (jako její 36. svazek) výbor z Neumannových veršů nazvaný Vstříc zlaté ropuše doby. Osobou odpovědnou za edici jako celek (výběr, doslov, vysvětlivky a ediční poznámka) je Jakub Šofar. Pokračování textu Apoštol nových edičních řešení

V letošním roce vyšla vůbec poprvé autobiografická novela Pavla Fischla nesoucí název Jen čtyři měsíce (Praha: Argo – Ústav pro studium totalitních režimů). O její vydání se sedmnáct let po otcově smrti zasadili autorův syn Michael Dagan a Michaela Rozov (autorka doslovu). První jmenovaný nalezl v otcově archivu v Izraeli, kde po válce Pavel Fischl alias Gabriel Dagan žil, deníky z Terezína i rukopis právě vydaného beletristického zpracování dalších otcových zážitků z doby holocaustu. Michael Dagan publikovaný text dále opatřil předmluvou, v níž mimo jiné zdůrazňuje intimní rovinu jeho vztahu k novele, která mu umožňuje blíže poznat osobnost zesnulého otce, dotkl se zde také vlastní snahy o vyrovnání s tématem šoa. Pokračování textu Nelze nevzpomínat – Jen čtyři měsíce Pavla Fischla