Kanon tímto ukončuje svou činnost. Děkujeme všem autorům, kteří s námi spolupracovali, a čtenářům, kteří nám devět let věnovali svou zpravidla čtvrteční pozornost.

Náš Kanon se téměř nikdy nehonil za žhavými aktualitami. Snad nám bude tedy prominuto, že u příležitosti tohoto „posledního výstřelu“ se necháme vzdáleně inspirovat skutečností právě probíhajícího fotbalového mistrovství světa. A omlouváme se všem pánům a paním z čekací listiny naší literární vědy, na jejichž vyznamenávání už nedojde. Pokračování textu Sevilla 82

Rusista, literární vědec a editor Roman Timenčik (nar. 1945 v Rize), žák J. Lotmana, žijící od roku 1991 v Izraeli, kde působil na univerzitě v Jeruzalémě, vystoupil v poslední době dvakrát s přednáškou na půdě FFUK (16. 5. 2025 promluvil o Anně Achmatovové v komentářích 21. století, 21. 5. 2026 o chystaném vydání spisů téže autorky). Vedle své bohaté praktické ediční činnosti (kromě Achmatovové uveďme také N. Gumiljova, I. Bunina, O. Mandelštama ad.) a další badatelské práce se zaměřuje na problematiku editologickou, především na otázky kritického komentáře. Svůj rusky psaný text Monolog o komentáři (Čto vdrug. Stat’ji o russkoj litěrature prošlogo veka, Moskva — Ierusalim, 2009), z něhož zde budeme citovat (překlad HK), rozvinul v první zmíněné přednášce. Pokračování textu O moci poznámek

Miroslav Bárta, univerzitní profesor egyptologie, odborník na civilizace a především na jejich kolapsy, senátor a společensky ceněná persona, tedy celebrita, byl jmenován do správní rady Knihovny Václava Havla. Celou aféru nemá smysl komentovat, ale výrok tohoto akademika (iRozhlas 11. 6. 2026) k poslání tohoto podniku za zaznamenání stojí: Pokračování textu Profesor, senátor, radní – nadčasovost zaručena

Nebude to nadsázka, když se současné zveřejnění Válečných deníků Eduarda Táborského, osobního tajemníka a právního poradce prezidenta Edvarda Beneše, označí jako vydání nejzásadnějšího osobního dokumentu československého exilu ve Velké Británii za druhé světové války. Edici připravili Pavel Horák a Richard Vašek, byla publikována v ediční řadě Ego, již vydává Masarykův ústav AV ČR a Nakladatelství Lidové noviny. Několik generací historiků muselo za tímto materiálem absolvovat zpravidla hned několik studijních cest do Hooverova institutu při Stanfordově univerzitě v Kalifornii, přičemž každá taková cesta za oceán byla a je na poměry tuzemské vědy svou nákladností značným luxusem. Pokračování textu Válečné deníky Eduarda Táborského

Olomoucký nakladatel a galerista David Voda ve své edici Rub právě naložil „pravděpodobně poslední“ (tak o ní sám editor referuje) edici Milana Blahynky. Ten nyní vydává Nezvalova Pražského chodce, prózu napsanou v druhé polovině třicátých let jako volnou součást triptychu rámovaného evropskými metropolemi Neviditelná Moskva (1935) a Ulice Gît-le-coeur (1936). Voda knihu pojal velkoryse, vypravil ji ve velkém formátu, nebál se celostránkových portrétů autora, komplet ji nechal grafikem Janem Herynkem vyladit do zelena, a to včetně zeleného tisku vlastního textu, který na čtenáře trapně pomrkává, aby naznačil Nezvalovu zálibu v inkoustu tohoto odstínu (to celé za cenu horší čitelnosti). Vydavatelé svoji edici vybavili podtitulem „Dobře utajená neznámá verze“. Pokračování textu Kašírování Nezvala

V minulých dnech se potkaly dva hudební počiny, které jsou úzce spjaty s českou poezií. Vedle reedice alba Moniky Načevy Nebe je rudý (křest LP je plánován na 4. června) přinesl label Petra Ostrouchova Animal Music desku s výmluvným názvem Zábrana. Hudbu k básním Jana Zábrany složil jazzový klavírista Martin Brunner, nazpívala je Markéta Foukalová. (Společně už v roce 2022 zhudebnili verše Věry Koubové s názvem Svou chvíli.) Na hudební realizaci se dále podíleli klavírista Vít Křišťan a kytarista Tomáš Fuchs. Album bylo slavnostně uvedeno v pátek 15. května 2026 v pražském klubu Jazzdock a patrně jen shodou okolností tak vyšlo nedlouho před červnovým výročím Zábranových nedožitých 95 let. Pokračování textu Zábrana k poslechu, nikoli k tanci

U příležitosti brněnského festivalu Meeting Brno, který začíná dnes a v jehož rámci se uskuteční sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení, publikujeme výňatek z knihy Emanuela Mandlera Češi i Němci (Praha, Libri 2001). Její původce, historik, redaktor a jeden čas i politik (1932–2009), věnoval dějinným událostem třicátých a čtyřicátých let 20. století a mýtům kolem nich kritickou pozornost jako žádný jiný domácí autor. „Diskurs“ příčetnější části naší dnešní publicistiky je v této věci matný možná také proto, že novináři nebo komentátoři jen improvizovaně reagují na protisudetské výpady a nedisponují myšlenkovým podložím, argumentační pronikavostí a jemně ironickým stylem, jimiž se vyznačovaly práce Mandlerovy. Úryvek ze stran 161–163 výše vzpomínané knihy vystavujeme tedy jako jisté memento. Pokračování textu Emanuel Mandler: Vítězně osvobozenecký mýtus

Letos v březnu vyšly v pražském nakladatelství P3k pod názvem Lidé ve tmě terezínské deníky Pavla Fischla (později Gabriela Dagana). Záznamy jsou datovány od roku 1941 a zpočátku byly zapisovány ještě v prostředí protektorátní Prahy, poté následují záznamy z terezínského ghetta, které jsou datovány až do konce roku 1943. Pokračování textu „Miloval svobodu a život a barvy a štěstí…“ – Fischlovy deníky z Terezína

Friedrich Bruegel román Spiklenci datoval lednem 1950. Tehdy prožíval již svůj druhý exil – poprvé Československo opustil již po mnichovské dohodě, přes Francii, Španělsko a Portugalsko se nakonec dostal do Londýna. Do Československa se vrátil v létě 1945, následně, jak zaznamenává autorka doslovu a Bruegelova vydavatelka Eva Jelínková: „K 1. lednu 1946 byl vyslán jako legační rada na československou vojenskou misi u Spojenecké kontrolní rady v Berlíně. Nejprve zde vedl politické a kulturní oddělení a byl zástupcem vedoucího mise generála Dasticha, od začátku roku 1949 misi vedl (po útěku dosavadního šéfa mise do emigrace)“ (s. 344). V květnu 1949 měl být přeložen do ústředí ministerstva zahraničí. Po jedné z cest z Prahy do Berlína byl hospitalizován v americké zóně, odkud zamířil na Západ. Pokračování textu Z nové literatury