/ Publikováno:

Potíže nad Nezvalem

Novinářka Krystyna Wanatowiczová jednoho dne v antikvariátu narazila – jak se sama vyznává – na sešitek textů Roberta Nezvala (míněna Siamská dvojčata, ed. Karel Dostál, Pražská imaginace 1990). Jejich čtení ji přimělo zjistit si více o synovi slavného otce, další kroky ji pak dovedly ke studiu osudů samotného Vítězslava Nezvala. Výsledkem je objemný svazek s rozsáhlou fotografickou přílohou, který s přímočarým názvem Nezval a podtitulem Básník a jeho syn vydalo v loňském roce nakladatelství Kodudek. Autorka, jak to vypadá, na vlně dnes čím dál více oblíbených životopisů nemohla v případě Nezvalů zvolit z žurnalistické perspektivy lépe. Vždyť se před ní otevřelo hned několik mnohovrstevnatých témat: autor versus politika, resp. vztah umělce k totalitnímu režimu, autorovy rodinné poměry a jeho vztah k ženám, paralely mezi velkým Nezvalem a jeho synem atd. A to vše je navíc pojednáno optikou tzv. velkých dějin, které vytvářejí kulisy pro informace, jež patří již spíše do oblasti bulváru. Pokračování textu Potíže nad Nezvalem

/ Publikováno:

O queernosti Anne Frankové

Historička queer dějin holokaustu Anna Hájková se v poslední době opakovaně vyjadřuje k českým překladům deníku Anne Frankové, přesněji řečeno kritizuje můj překlad (Zadní dům, Triáda 2019) za to, že v jedné konkrétní scéně překládám nizozemské slovo „vriendin“ jako „kamarádka“, zatímco v předchozích českých překladech (1956, 1992, 2004 / 2006) je na tomto místě podle ní jedině správné slovo „přítelkyně“. V loňském rozhovoru na iDnes to označuje za „ohromný lingvistický poskok“, v čerstvě vydané publikaci Lidé bez dějin jsou prach (Akropolis 2024) píše: „De Bruin Hüblová přeložila výraz ‚vriendin‘, který v nizozemštině obsahuje ambivalenci jak přátelství, tak romantického vztahu, slovem ‚kamarádka‘, které v češtině tuto ambivalenci postrádá. Výraz ‚přítelkyně‘, použitý ve všech předchozích překladech, naproti tomu ambivalenci tohoto slova ponechává“ (s. 118). Pokračování textu O queernosti Anne Frankové

/ Publikováno:

Rozhovor s Veronikou Tuckerovou

V. T. působí na slavistice Harvardovy University v Cambridge, Massachusetts. Pracovala také jako redaktorka, překladatelka a publicistka, publikovala mj. v Revolver Revue a v Kritické Příloze RR, Lidových novinách, Respektu, Roš Chodeši, Harvard Review, New German Critique a Journal of World Literature. Překládá z angličtiny a němčiny např. paměti G. Scholema Od Berlína k Jeruzalému (2003), k vydání připravila výbor z básní I. Blatného The Drug of Art (2007) a napsala doslov k prvnímu českému vydání Hovorů s Kafkou G. Janoucha (2009). Redaktor její nové práce jí položil pár otázek.

Pokračování textu Rozhovor s Veronikou Tuckerovou

/ Publikováno:

„Neškodný, třeba i užitečný oportunismus“, čili potíže s historickým a historikovým (ne)vědomím

Vzpomínkové tituly se těší stálé oblibě, neboť budí dojetí, nezřídka ukápne i nostalgická slza. Zpravidla manifestují svou věrohodnost, z povahy věci jsou s ní však na štíru, neboť do jaké míry lze vzpomínce vskutku důvěřovat? Základní typy vzpomínkového vypravování se liší podle své deklarované či implicitní motivace a příslušejícího důrazu na jednu ze tří časových rovin, jež se ve vzpomínání prolínají: Panorama životních setkání, život jako dobrodružství, životní milníky (formativní setkání), konkrétní jednotlivý život v paralele k velkým dějinám či v konfrontaci s nimi, harmonizace životní diskontinuity (život jako souvislost smyslu), motivace, objasnění a obrana životního stanoviska, tj. vzpomínka jako sebeobrana. Čtyřsetstránková životní bilance historika Miroslava Hrocha Jak jsem to tenkrát viděl. Vzpomínky (Praha, Univerzita Karlova – Karolinum 2024) se nejvíce přibližuje poslední charakteristice, zároveň jí však neodpovídá, chce být něčím jiným. Pokračování textu „Neškodný, třeba i užitečný oportunismus“, čili potíže s historickým a historikovým (ne)vědomím

/ Publikováno:

Ke Kolářovu deníku

Nad nedávno vydanou edicí Nalezeného deníku Jiřího Koláře v nakladatelství Novela bohemica by se nám tak moc chtělo zvolat: Hle, literární událost roku! Bohužel nadšení po přečtení edice doprovází povzdech. Ten ovšem způsobuje ještě jiný problém, než který byl ke konci loňského roku probírán v několika příspěvcích Bubínku Revolver Revue, kde bylo upozorněno na pozadí celého vydavatelského podniku, zejména především na spojení jména nakladatele Zdenka Pavelky, před rokem 1989 angažovaného přispěvatele Rudého práva, se jmény Jiřího Koláře, respektive editorem Vladimírem Karfíkem, potažmo spoluvydavatelskými institucemi, tj. Českým centrem Mezinárodního PEN-KLUBU a Památníkem národního písemnictví. Pokračování textu Ke Kolářovu deníku

/ Publikováno:

Zase anketa

Tak už můžeme jít opět klidně spát, neb jsme se v anketě Kniha roku 2024 v tzv. Lidových novinách (nyní příloze Orientace v MF Dnes) opět po roce dozvěděli, jaké knížky se líbily Václavu Klausovi a Dominiku Dukovi… a mnoha dalším respondentům, kteří neodolali příležitosti podělit se s čtenáři tohoto populistického deníku o své duchaplné knižní postřehy. A jako vždy není tak zajímavé, „kdo vyhrál“, ale spíše, kdo hlasoval a proč, proč ještě… Pokračování textu Zase anketa

/ Publikováno:

České stopy v Mimesis

Nakladatelství Mimesis z italského Milána vydává ročně cca tři sta knih a snaží se podle vlastní definice představit nejzajímavější a nejinovativnější příspěvky vědeckého světa. Svým zaměřením se nakladatelství ovšem orientuje zvláště na vydávání textů z oblasti společenskovědní a literárněvědné. Pozoruhodná je z naší perspektivy dlouhotrvající snaha italského vydavatele věnovat se české literatuře a literární vědě či filozofii. Pokračování textu České stopy v Mimesis

/ Publikováno:

Spokojenost po všech stránkách

Pokud jinde zazněly k výstavě Muzea literatury – Památníku národního písemnictví Rozečtený svět také kritické názory, ve čtrnáctideníku A2 (č. 23/2024) přistoupili k expozici spíše observačně. Ve dvou rozhovorech s otázkami kladenými pěkně hladce po srsti a v samostatném eseji vyslovuje se k problematice spojené s prezentováním literatury nejprve vedení PNP (ředitel, vědecký tajemník a vedoucí knihovny), vedle toho vlastním výkladem přispěl i muzejní pedagog Lukáš Prokop. Pokračování textu Spokojenost po všech stránkách

/ Publikováno:

Radost z četby a nedůležité věci

Navažme na zamyšlení Kdo se bojí vopravdovýho Kafky?, kterého jsme se zde dopustili 6. června 2024. Po textech pražského klasika sáhli mezitím v nakladatelství Pulchra, a udělali to tak, jako kdyby pod jednou vydavatelskou značkou v témže formátu, při témže řízení, návrhu obálky a sazby existovaly firmy dvě, s odlišnou kulturou řemesla. Pokračování textu Radost z četby a nedůležité věci