MV 60

Styl Marka Vajchra vyznačují organicky skloubená souvětí s lineárně postupující argumentací. Je to autor, který šetří odbočkami od hlavního výkladu, vysvětlujícími nebo upřesňujícími vsuvkami i citáty z pojednávaných textů. Své stati a monografie rozvrhuje celostně, a to, co by jiný umístil do závorek, pod čáru nebo vyjádřil v uvozovkách, má, přesněji řečeno musí mít v mysli už připravené a uspořádané. V jeho pojednáních nenajdeme žádnou slovní vatu, pomrkávání po čtenáři ani zvýznamňování vlastní úlohy při rozvíjení argumentu. Pokračování textu Věty, které bych chtěl sám napsat

(Nad reedicí veršů Anny Pammrové)

Knihy Anny Pammrové (1860–1945) vycházely zpravidla mnohem později, než byly psány, ale příliš brzo na to, aby byly přijímány. K radikálnosti psaní na pomezí filozofie, poezie, ekologie a svébytného zkoumání ženské otázky se družilo autorčino rozhodnutí nedbat na společenské ani literární konvence, distancovat se od soudobé kultury i jazykových pravidel, rezignovat na „čitelnost“ a přijatelnost. I proto její texty dílem vůbec nenašly své vydavatele, dílem vycházely v časopisech nebo nakladatelstvích na okraji, někdy bez potřebné redakce. Pokračování textu Komu dílo zanechám?

Osmý svazek Sebraných spisů Jakuba Demla, vydaný v nakladatelství Academia letos v létě, obsahuje mj. knihu Můj očistec. Autor ji na popud Otokara Březiny sestavil na jaře 1929 z textů již publikovaných i z dosud neznámých, které spojovala látka snu, resp. snové dění. Pokračování textu Deml 2: Zkrácené znění – náš očistec

Na blížícího se Silvestra si budeme moci připomenout výročí sedmdesáti let od úmrtí Ludwiga Lewisohna. Podíváme-li se na cirkulaci jeho jména v naší literatuře posledních desetiletí, je to velká bída, což je jednoznačně škoda. Lewisohn měl přitom u nás za první republiky slušnou výchozí pozici i díky českému vydání románu Ostrov v nás, aby se jeho texty, respektive názory a postoje mohly stát frekventovanou součástí „kulturního transferu“. Pokračování textu K jednomu výročí

Vydání textu, při němž se jako základ přebírá starší edice, může vypadat možná bezpečně, třeba též pietně, a proto chvályhodně, je to ale vpravdě dost rizikové podnikání. Pro dokumentaci takových nebezpečí je tu příklad, aktualizovaný díky právě probíhající konferenci o Jitce a Bedřichu Fučíkových, již pořádá Revolver Revue, a sice skoro deset let stará edice Povídek Jana Čepa v České knižnici. Pokračování textu Pieta a reedice

V nakladatelství Academia vycházejí už dvanáct let Sebrané spisy Jakuba Demla. Roní-li jejich hlavní vydavatel Martin C. Putna při různých příležitostech slzy nad tím, že se tak převratnému činu věnuje málo pozornosti, nejsou to jen krůpěje krokodýlí: převratný vydavatelský čin to je a adekvátní pozornosti se mu opravdu nedostává. Ale které takové srovnatelné aktivitě – Demlovy spisy svou náročností současně nijak nad jinými dnešními počiny neční – se jí dostává? Přestože zrovna naše tribuna na hlavě máslo nemá (srov. zde příspěvky z 4. 10. 2018, 18. 3. 2021, 30. 6. 2022), pokusme se u příležitosti osmého svazku (vyšel letos v létě) o pěknou recenzi. Pokračování textu Deml 1: Různočtení

Toto pondělí v ranních hodinách zemřel týden před svými jedenaosmdesátými narozeninami novinář, redaktor, autor populárně-naučných historických prací a nakladatel Jiří Tomáš. Jeho jméno je od roku 1990 spojeno především s nakladatelstvím Akropolis, které do dnešních dnů vydalo bezmála čtyři sta publikací různorodého zaměření. S vydavatelskou činností Jiřího Tomáše je spojeno několik podniků, které bychom chtěli stručně připomenout. Pokračování textu Za Jiřím Tomášem

Na internetových stránkách Ústavu pro studium totalitních režimů protestuje ředitel Ladislav Kudrna proti pojmenování vznikající stanice metra D – Olbrachtova (viz zpráva publikovaná 31. října zde). O den později tu bylo zveřejněno stanovisko celého ústavu nazvané „Politické postoje Ivana Olbrachta“ a v pondělí 3. listopadu už ÚSTR „nabízí spolupráci při přejmenování nejen stanice Olbrachtova“ a navrhuje všechny stanice nové linky metra nazvat po hrdinech odboje. Citát poslední proklamace Ladislava Kudrny, slibující QR kódy v každé stanici, které by vedly na stránky o hrdinech a hrdinkách, končí zvoláním „Linka D jako Dějiny!“ – Svatý zápal, velké plány… a současně deficit napsat něco bez pravopisných a věcných chyb. Pasažéry zjevně čeká dlouhá jízda temnotou. Pokračování textu Karambol na lince D

Ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Ladislav Kudrna nedávno vyzval k diskuzi nad pracovním názvem nové stanice budovaného metra D pojmenované po „spisovateli, který podporoval komunismus a sám byl komunista“. Dle jeho vyjádření tím vysíláme mladé generaci špatný signál a názvy stanic by spíše měly nést jména hrdinů či obětí totalitních režimů. Ponechme stranou meritum věci, že je název stanice pouze pracovní a vychází z označení přilehlé ulice, nadto dle vyjádření městské municipality nakonec patrně ponese název jiný, rovněž dle místního jména ulice Na Strži či Ryšánka, jež se nad stanicí nachází (jak je to ostatně v síti pražského metra zvykem). Pokračování textu Olbrachtova

Na úvod

Literární historik Jiří Brabec (nar. 28. 10. 1929) nám ze svých písemností postoupil dva dokumenty, které publikujeme níže: svůj lektorský posudek na knižní výbor z Jakuba Demla Rodný kraj a reakci na něj od Miloše Dvořáka (1901–1971), jednoho z editorů demlovské antologie, datovanou 21. 11. 1966. Pokračování textu JB 96 / Brabec – Dvořák – Deml