Vydáním sborníku Zbyněk Hejda, dílo – život – reflexe na přelomu roku pokračuje Revolver Revue ve volné řadě monografických publikací věnovaných uměleckým a kritickým osobnostem. Dílo a životní postoje Ivana M. Jirouse, Jana Lopatky, Andreje Stankoviče redakci časopisu formovalo nebo inspirovalo už od jeho založení v polovině osmdesátých let, s většinou z nich Revolver Revue autorsky i poradně dlouhodobě spolupracovala. Básník, překladatel, historik a redaktor Zbyněk Hejda byl proto celkem logicky další volbou odborného zájmu. Pokračování textu Monografie o Zbyňku Hejdovi

Nakladatelství Academia přichází s ediční řadou, která dostala trochu tajemné, maličko provokativní, a priori hodnotící a pro někoho spíše trapné jméno Obluda. Jako její první svazek ke čtenářům putuje nové vydání knihy Karla Schulze Tegtmaierovy železárny, která s podtitulem Komunistický román vyšla poprvé (a také naposledy) v roce 1922; předmluvu k přítomnému vydání Schulzova románu napsal Jakub Vaníček. Pokračování textu Zápas s obludou jménem dějiny

Před měsícem se zde stručně vychvalovala edice korespondence Karla Čapka z nakladatelství ARSCI a výklad tehdy (pouze kvůli rozsahu) přestal právě ve chvíli, kdy se jižjiž mělo přejít k vydání dopisů jeho staršího bratra. A voilà… nyní tedy konečně ke svazku korespondence Josefa Čapka, jenž – opatřen titulem V dokonalé oddanosti Váš – soustředí listy z let 1908 až 1939, vyšel na sklonku roku 2025 tamtéž a stejně jako ten karločapkovský jej sestavil, k vydání připravil a komentoval Petr Lachmann. Pokračování textu Čapkovy dopisy II

Zcela stranou soudobého vědeckého mainstreamu – jehož výstupy se zaklínají světovostí, excelencí výzkumu, transferem znalostí a podobnými špásy, podpořenými nadto zaručeně prestižními granty – často neslyšně a bez většího halasu vznikají díla skutečně vědecky přínosná. Možná jim chybí lesk uvedených atributů, ovšem, jak často zjistíme, na jejich základě je teprve vědecký mainstream vůbec schopen budovat své sofistikované projekty. Takto zcela nepozorovaně se na světě objevil i Český železniční biografický slovník, vydaný Národním archivem v roce 2025. Pokračování textu Ze železnice až do slovníku

Paul Selver napsal v přehledovém článku Anglická literatura v roce 1919–1920 pro Nosovského Československou knihkupeckou ročenku na rok 1922: „Druhou skupinu tvoří básníci zvaní ,Imagists‘. Tato skupina uzavírá několik málo básníků, kteří uplatňují své ,radikální‘ tendence v básnickém stylu (zavrhují rým a pravidelný rytmus), kterážto tendence je výsledkem studia francouzských spisovatelů. Jich vůdcem jest (nebo byl) Ezra Pound, americký básník velmi nestejné hodnoty umělecké. Výbor jeho básní je obsažen ve svazku ,Umbra‘ (1920). Některé z jeho dřívějších básní jsou skutečně krásné, ale v pozdější době autor zabíhal do nevkusných výstředností, které jsou věrně kopírovány a přeháněny jeho stoupenci.“ Pokračování textu První překlad Poundovy poezie do češtiny?

Na okázalé přehlížení vžitých pravidel při komentování Sebraných spisů Jakuba Demla, které od roku 2013 vydává nakladatelství Academia pod generálním řízením Martina C. Putny, je čtenář upozorňován už volbou názvů jednotlivých knih. Pokračování textu Deml 3: Název je někdy taky důležitý

Tento text je nepokrytě propagační. Píšeme ho ale současně takříkajíc pro strýčka Příhodu, jako reakci na občas prokmitající řečnické či kuloární otázky leckterých špílmachrů kulturní scény, jaký že z počinů v našem literárním provozu by si zasloužil nominaci či přímo ocenění v některé z domácích soutěží či anket. Není třeba se obávat, že budeme navrhovat na případné ocenění Kanon, budeme zde otevřeně plédovat pro podnik, s nímž nás spojuje jediné – naivní čtenářská radost. Chceme zde upozornit na Opus. Pokračování textu Hlas pro Opus

Před Vánoci minulého roku se objevily dva svazky dopisů bratří Čapků, které edičně připravil Petr Lachmann z nakladatelství ARSCI. První obsahuje písemná sdělení Karla Čapka, jmenuje se Dopisy a vzkazy a má podtitul Další nepublikovaná korespondence. Druhý, s titulem V dokonalé oddanosti Váš shrnuje poštu vypravenou Josefem Čapkem v letech 1908–1939. Nyní o tom prvním. Pokračování textu Čapkovy dopisy

Dvě a půl varianty jedné pozdní Demlovy básně

 

V padesátých letech Jakub Deml – navzdory závažným omezením stáří a známým ideologickým restrikcím – kruhy celoživotního psaní neopouštěl, spíše je postupně uzavíral. „Ještě jednou se vrátíme? Ještě tisíckrát, dokud v nás bude dech,“ napsal v rukopisných vzpomínkách na Josefa Floriana (1950–1951). Vlastní styl psaní v nich přirovnal k tanci v páru, který se pohybuje na několika metrech čtverečních. Jeho tvůrčí zadání v této životní etapě by mohlo znít: Dosáhnout co nejúčinnějšího sdělení s minimálními prostředky a bez užití státem kontrolovaného tisku a distribuce zajistit jeho spolehlivé uchování pro budoucnost. Pokračování textu Kde domov Slova

Před několika týdny přineslo nakladatelství Karolinum publikaci Vratislava Maňáka s názvem Orchestrace jedné denunciace: Okolnosti tiskové kampaně proti Jaroslavu Seifertovi a jeho Písni o Viktorce (2025). Jelikož bylo vydání knihy patrně zčásti plánováno k 10. lednu, tj. k čtyřicátému výročí básníkova úmrtí, dostala tato literárněhistorická publikace v podstatě okamžitě mediální pozornost, kterou tyto platformy nesrovnatelně objevnějším pracím normálně nevěnují – na serveru Seznam Zprávy, v Deníku N či v Českém rozhlasu. Pokračování textu Jaroslav Seifert jako „cizí hlas“ i „maják v temnotě“