Nově vzniklé nakladatelství LEVYN vydalo v letošním roce rozsáhlý román Josefa Karla Šlejhara Peklo, který knižně poprvé (a zatím naposledy) vyšel roku 1905. Titul je součástí ediční řady Malina Classics (je název odvozen od jména redaktorky svazku Michaely Malinové?) a je označen jako čtvrtý svazek Díla J. K. Šlejhara. Text románu k vydání (které je v některých anotacích knihy ohlašováno jako „polokritické“) připravil a doslov napsal Zdeněk Beran. Pokračování textu Nové Šlejharovy sebrané spisy

Nakladatelské prospěchářství nabývá v poslední době nejrůznějších podob. V opravdu výstřední podobě k němu přispělo nedávno konsorcium Albatros Media (v nakladatelství KNIHA ZLÍN), a to publikací s názvem Milion chvilek pro demokracii v památníku. Za její sestavení podle tiráže ručí odpovědná redaktorka Irena Tatíčková, též editorka a autorka titulů Nezapomeňme: Příběhy Paměti národa (2020), Jak přelstít školu (2019), série dětských pracovních sešitů s krtkem či bludišťáků a dalších. Pokračování textu Ani za milion!

Ohlédnutí za hereckou dráhou Josefa Abrháma (14. 12. 1939 – 16. 5. 2022) přineslo obvyklou dávku nevkusu, banalit, povrchnosti a neznalostí. U materiálu se však nezastavujeme proto, abychom jej nějak strukturovali a pokusili se ho vysvětlit – je mimo naše možnosti konkurovat divadelním a filmovým periodikům –, nýbrž proto, že jsme v něm zahlédli zajímavý typ nerozumění. Pokračování textu Za dr. Knotkem

Je to stále to samé, pouze na katastrofálně stále nižší a nižší hladině vkusu, jak Martin C. Putna kolovrátkově píše o Bedřichu Fučíkovi a Vladimíru Binarovi i o členech týmu pro výzkum korespondence Jakuba Demla, který vede Daniela Iwashita. Poslední Putnovu žvavost tohoto druhu otiskl tentokrát literární časopis Host (č. 5/2022, s. 95) jako ukázku z rukopisu autorových pamětí (k předchozímu Putnovu textu srov. text M. Špirita). Jenže sprostá hloupost zůstane sprostou hloupostí, byť by byla sepsána jakkoli květnatě. Pokračování textu Putnův chýr

Události posledních měsíců učinily z této publikace, která by za normální situace měla funkci spíše dokumentační, záležitost povýtce aktuální. Kniha Pravda o Estonsku, Lotyšsku a Litvě, která u nás vychází pod názvem Válka o pravdu (Brno, Masarykova univerzita /edice Poprvé v češtině, sv. 7/ 2022) a jejímž autorem je snad nejproslulejší finský autor Mika Waltari, totiž dnešnímu čtenáři dodá hojné podněty k hledání paralel mezi popisovanými historickými událostmi a dnešním chováním prezidenta Ruské federace a jeho podporovatelů. Pokračování textu Tehdejší (a dnešní) válka o pravdu

Literatura se už dávno potácí na dalekém okraji zájmu masmédií. Kdykoli se však někdo z redaktorů nebo moderátorů přesto dotkne jakékoli její podoby, obrysy normální lidské rozpravy se rozpijí ještě víc. Ať už je to ve chvíli, kdy dočasně zeslábne žhavost politické, sportovní, filmové nebo gastronomické problematiky, nebo na média zesílí tlak PR oddělení těch několika našich nakladatelství, která o mediální pozornost stojí, výsledek je týž: běžný čtenář, posluchač, divák s hrůzou sleduje, jak prázdné řeči je možné v naší době vést. Pokračování textu Hranice temnoty aneb Kde jsou ti poradci?

Na první setkání se nezapomíná! V případě Václava Petrboka jsem se na něj před lety – po zprostředkování Hanou Šmahelovou – obrátil se žádostí o vedení diplomové práce. Poněkud nesměle jsem vykoktal svoje germanobohemistické záměry. Během následného oťukávacího vyptávání jsem nějak do proudu řeči zakomponoval středoškolská léta na mladoboleslavském gymnáziu, a snad abych ukázal, že se v tématu alespoň trochu orientuji, špitnul jsem, že tam v hloubi 19. století studoval Leopold Kompert. V tu chvíli se formální rozmluva zhroutila v zaujaté povídání o Moritzi Hartmannovi, Siegfriedu Kapperovi, Isidoru Hellerovi, Franzi Koblerovi, zkrátka dalších pojizerských výtečnících německého jazyka. Pokračování textu VP 50

Kolikrát si dnes člověk tváří v tvář záplavě současných fake news a desinformací může připomenout, že do diskuse s popírači šoa se nechodí: byla by to přílišná legitimizace něčeho, o čem se diskutovat nedá. Popírání událostí holokaustu už trvá několik dekád, ale přesto se nepřestávají objevovat další a další kameny zmizelých, další a další drobná svědectví a příběhy přeživších či zavražděných. Jedním z takových je vyprávění manželů Ruth a Františka Neumanových. Nejde o osobnosti obecně známé ani kulturně či literárně činné, a oč inzitnější jejich vyprávění je, o to překvapivější je uvědomění, z kolika a jakých detailů se celá mašinerie zagłady skládala: „za každým jménem musíte vidět vyděšené obličeje dětí, starců a stařen, zoufalství lidí v rozkvětu života, nemocné a zdravé, moudré i ty, co se moc nenapřemýšlí, ale všechny toužící přežít a vrátit se do všedního, normálního života“ (s. 64; v doprovodné studii ale citováno jako „musíme vidět“, s. 13). Pokračování textu Chybějící řemeslo

Opět se blížil termín pravidelného příspěvku, usedl jsem proto o víkendu s velkou nadějí k předávání cen Magnesia Litera. Zíral jsem se soucitem ke všem zúčastněným, jak moderátoři tápou, co vlastně v té které oceněné knize je, či jak pan profesor Jiří Srstka zpívá. Prý to ale takto bývá každoročně a nemá cenu se nad tím pozastavovat. Nedávno mi jedna kamarádka alespoň poslala odkazy na několik rozhovorů s bohemistkou, která se převléká za spisovatele 19. století, a tak třeba s knírem namalovaným šminkami popularizuje na sociálních sítích prý literaturu. Dala interview už DVTV, na Žena.cz i Lucii Výborné v Českém rozhlasu. Těžko k tomu něco říct, mě k tomu také už vůbec nic nenapadá. Našel jsem v archivu ale opravdu moc zajímavý materiál, tak o něm alespoň pár řádek. Pokračování textu Nic aktuálního

Maturity jsou za dveřmi, a tak se opět po roce roztrhl pytel s podpůrnými materiály, které vám na poslední chvíli mají vytrhnout trn  z paty. Svou troškou do mlýna přispěla i Městská knihovna v Praze (dále MK) a zveřejnila Tahák k maturitě, tj. sadu „karet“ k jednotlivým dílům, kterými MK disponuje v podobě e-knih (o jejich „kvalitě“ viz příspěvky Michala Kosáka, Jakuba Říhy a Michaela Špirita). Tahák k maturitě se prezentuje pod značkou „Maturitní četba neotřele“ – je ale obtížné si představit otřelejší přístup. Pokračování textu Maturitní četba. Zn.: Neotřele