/ Publikováno:

V mlhovině

Připravovaným Spisům Ferdinanda Peroutky se věnoval první ze série diskusních pořadů Institutu pro studium literatury nazvaný Spektrum, který proběhl v úterý 2. dubna ve vršovickém Kině Pilotů. Večer dostál přinejmenším ve dvou ohledech zvolenému názvu setkání Idea „spisů“ Ferdinanda Peroutky jako živý problém: dílo Ferdinanda Peroutky přitahuje historiky, novináře a širší veřejnost, a tak mělo setkání celkem dobrou návštěvnost a „živý“ průběh, nicméně o tom, jak budou Peroutkovy Spisy konkrétně vypadat, panuje u předkladatele oné „ideje ‚spisů‘“, alespoň podle dojmu z večera, totální nejistota, a to může být ne živý, ale velký „problém“. Pokračování textu V mlhovině

/ Publikováno:

Odvaha mu neschází

Jako o „jednom z nejodvážnějších edičních počinů těchto let“, jakožto „mimořádném díle“ a „olbřímím titulu“ píše v článku Pecka stále triumfální Jan H. Vitvar v Respektu z minulého týdne (č. 10/2019) o výboru Souhvězdí Gulag Karla Pecky (2018). Je-li odvážný, kdo se bez rozmyslu vrhá vpřed, míní-li se přívlastkem mimořádný, co je mimo běžný řád, a označuje-li slovo olbřímí pouze hmotnostní údaj, potud má recenzent asi pravdu. Pro edici, již připravil a vlastním nákladem vydal „příležitostný nakladatel“ Daniel Pagáč, by ovšem byly určitě přiléhavější zcela jiné charakteristiky. Pokračování textu Odvaha mu neschází

/ Publikováno:

Úplné ‒ neúplné ‒ přeplněné

V minulém roce vyšlo nové vydání knihy Václava M. Havla Mé vzpomínky. Edici, kterou publikovala Knihovna Václava Havla, doprovází podtitul „první úplné vydání“, jímž se jakožto zásadní vyznačuje posun v úhrnu vydaného vzpomínkového textu. Tento přídomek lze ale také vztahovat na další části knihy a ty mu někdy víc, jindy méně vyhovují. Pokračování textu Úplné ‒ neúplné ‒ přeplněné

/ Publikováno:

Upovídaná edice

Fejeton Ludvíka Vaculíka Poznámky o statečnosti z 6. 12. 1978 a následné diskusní příspěvky, které byly nejúplněji sebrány v samizdatovém sborníku Diskuse (1979) sestaveném manželi Müllerovými, vycházejí nyní tiskem doplněny o rozsáhlé bloky dalšího materiálu. Knihu s titulem Diskuse o statečnosti, již dále vymezuje podtitul Samizdatový sborník Charty 77, další texty, komentáře a vzpomínky, uspořádal a na konci minulého roku vydal Josef Svoboda ve svém nakladatelství Krtek a Datel – New Edition z Frýdlantu nad Ostravicí. (Publikace není v běžné distribuci, objednat ji lze přímo u nakladatele.) Pokračování textu Upovídaná edice

/ Publikováno:

Historické osoby nebo dramatis personae?

Pod názvem Čekám, až se vrátíš (NLN 2018) soustředila editorka Anna Hájková do jednoho svazku dva deníky z války. Neobvyklé spojení dvojice záznamů je odůvodněno společným rysem seskupených textů, jenž se odráží i v titulu knihy ‒ oba deníky jsou blízké rozhovoru s nepřítomným partnerem, oba pisatelé, Eugen „Jany“ Lebovič a Pavla Hájková, se ve svých zápisech obracejí ke svým protějškům v jakési sebeobranné snaze pokračovat v přerušeném dialogu. Přestože oba deníky zachycují přirozeně aktuální prožitky, sbližuje je i to, že se často obracejí k reflexi minulých událostí a společných okamžiků či k projekci pospolné budoucnosti. A z druhé strany je do souvislosti uvádí také přináležitost do rodinné historie editorky (Pavla Hájková byla prababičkou Anny Hájkové, Eugen Lebovič byl prvním snoubencem její babičky Aleny Divišové, později Hájkové) a současně i blízkost obou reálných osudů, jež se v době války protnuly. Spojovala je komunistická odbojová skupina Přehledy, v níž byl aktivní Eugen spolu s Milošem Hájkem, synem Pavly. Eugen Lebovič, židovský odbojář, žijící v Praze na falešné dokumenty, si své záznamy vedl mezi březnem a srpnem 1944, od zatčení své snoubenky až do zatčení svého. Pavla Hájková, která se na rozdíl od Eugena dočkala osvobození, začala zapisovat těsně po skončení války (od r. 1944 byla vězněna, naposledy v táboře Neustadt-Glewe), poslední záznam je datován 12. 6. 1946. Pokračování textu Historické osoby nebo dramatis personae?

/ Publikováno:

Ještě ke Spisům L. Grosmana

Jiří Opelík mě ve své replice vybídl, abych nebyl „subtilní“ a jasně odpověděl na otázky, které jsem nadhodil nad jeho edicí Povídek Ladislava Grosmana (Akropolis 2018). Tímto tak činím, ale než začnu, pokládám za důležité konstatovat, že když nějaký posudek nevyzní jako zřetelné „ano“, nebo „ne“, znamená to jen, že každá věc má nevyhnutelně svůj rub i líc a že každý vydavatelský úkol lze pojmout různými způsoby. Pokračování textu Ještě ke Spisům L. Grosmana

/ Publikováno:

Ke Spisům Ladislava Grosmana

Když v roce 1994 po dlouhých letech vyšel opět Obchod na korze Ladislava Grosmana, psalo se o „návratu autora do české literatury“, ale také o děsivé ediční přípravě. Ne že by pozdější edice Grosmanových textů tento nízký ediční standard následovaly, koncepční a kvalitativní změnu v publikování autorova díla však nyní přinášejí právě započaté pětisvazkové vybrané spisy, které pod vedením Jana Šulce a Jaroslavy Jiskrové vydává nakladatelství Akropolis (rozvrh Spisů viz zde). Před několika měsíci vyšly jako první svazek řady Povídky, které edičně připravil Jiří Opelík. Pokračování textu Ke Spisům Ladislava Grosmana

/ Publikováno:

Vytrvalec Nohavica

Před časem uspořádal Památník národního písemnictví ve spolupráci se spolkem Slova mají křídla večer věnovaný výročí Petra Bezruče. Akce, na niž byl jako zvláštní host pozván Jaromír Nohavica, jsem se nemohl zúčastnit a ani se mi dosud nedařilo zpětně od hostů či z tisku zjistit něco více o jejím průběhu. Jen pouhá podoba pozvánky, jíž dominovala tvář „novodobého slezského barda“, a chyby ve jménech dalších účastníků dávaly celkem jasně najevo, jaké měla tato akce zaměření a jaké byly priority. Alespoň kusou představu si lze dnes udělat z příspěvku Zdeňka Smolky Petr Bezruč plný záhad, zařazeného do sborníku z loňské konference Petr Bezruč bard prvý, co promluvil (Ostrava 2018). Zdeněk Smolka se totiž večera zúčastnil a rozhodl se připojit postřehy z Nohavicova živého vystoupení formou poznámek pod čarou k již hotovému textu ostravské přednášky. Pokračování textu Vytrvalec Nohavica