/ Publikováno:

Historické osoby nebo dramatis personae?

Pod názvem Čekám, až se vrátíš (NLN 2018) soustředila editorka Anna Hájková do jednoho svazku dva deníky z války. Neobvyklé spojení dvojice záznamů je odůvodněno společným rysem seskupených textů, jenž se odráží i v titulu knihy ‒ oba deníky jsou blízké rozhovoru s nepřítomným partnerem, oba pisatelé, Eugen „Jany“ Lebovič a Pavla Hájková, se ve svých zápisech obracejí ke svým protějškům v jakési sebeobranné snaze pokračovat v přerušeném dialogu. Přestože oba deníky zachycují přirozeně aktuální prožitky, sbližuje je i to, že se často obracejí k reflexi minulých událostí a společných okamžiků či k projekci pospolné budoucnosti. A z druhé strany je do souvislosti uvádí také přináležitost do rodinné historie editorky (Pavla Hájková byla prababičkou Anny Hájkové, Eugen Lebovič byl prvním snoubencem její babičky Aleny Divišové, později Hájkové) a současně i blízkost obou reálných osudů, jež se v době války protnuly. Spojovala je komunistická odbojová skupina Přehledy, v níž byl aktivní Eugen spolu s Milošem Hájkem, synem Pavly. Eugen Lebovič, židovský odbojář, žijící v Praze na falešné dokumenty, si své záznamy vedl mezi březnem a srpnem 1944, od zatčení své snoubenky až do zatčení svého. Pavla Hájková, která se na rozdíl od Eugena dočkala osvobození, začala zapisovat těsně po skončení války (od r. 1944 byla vězněna, naposledy v táboře Neustadt-Glewe), poslední záznam je datován 12. 6. 1946. Pokračování textu Historické osoby nebo dramatis personae?

/ Publikováno:

Ještě ke Spisům L. Grosmana

Jiří Opelík mě ve své replice vybídl, abych nebyl „subtilní“ a jasně odpověděl na otázky, které jsem nadhodil nad jeho edicí Povídek Ladislava Grosmana (Akropolis 2018). Tímto tak činím, ale než začnu, pokládám za důležité konstatovat, že když nějaký posudek nevyzní jako zřetelné „ano“, nebo „ne“, znamená to jen, že každá věc má nevyhnutelně svůj rub i líc a že každý vydavatelský úkol lze pojmout různými způsoby. Pokračování textu Ještě ke Spisům L. Grosmana

/ Publikováno:

Ke Spisům Ladislava Grosmana

Když v roce 1994 po dlouhých letech vyšel opět Obchod na korze Ladislava Grosmana, psalo se o „návratu autora do české literatury“, ale také o děsivé ediční přípravě. Ne že by pozdější edice Grosmanových textů tento nízký ediční standard následovaly, koncepční a kvalitativní změnu v publikování autorova díla však nyní přinášejí právě započaté pětisvazkové vybrané spisy, které pod vedením Jana Šulce a Jaroslavy Jiskrové vydává nakladatelství Akropolis (rozvrh Spisů viz zde). Před několika měsíci vyšly jako první svazek řady Povídky, které edičně připravil Jiří Opelík. Pokračování textu Ke Spisům Ladislava Grosmana

/ Publikováno:

Vytrvalec Nohavica

Před časem uspořádal Památník národního písemnictví ve spolupráci se spolkem Slova mají křídla večer věnovaný výročí Petra Bezruče. Akce, na niž byl jako zvláštní host pozván Jaromír Nohavica, jsem se nemohl zúčastnit a ani se mi dosud nedařilo zpětně od hostů či z tisku zjistit něco více o jejím průběhu. Jen pouhá podoba pozvánky, jíž dominovala tvář „novodobého slezského barda“, a chyby ve jménech dalších účastníků dávaly celkem jasně najevo, jaké měla tato akce zaměření a jaké byly priority. Alespoň kusou představu si lze dnes udělat z příspěvku Zdeňka Smolky Petr Bezruč plný záhad, zařazeného do sborníku z loňské konference Petr Bezruč bard prvý, co promluvil (Ostrava 2018). Zdeněk Smolka se totiž večera zúčastnil a rozhodl se připojit postřehy z Nohavicova živého vystoupení formou poznámek pod čarou k již hotovému textu ostravské přednášky. Pokračování textu Vytrvalec Nohavica

/ Publikováno:

Klímovské okusy

Edice díla Ladislava Klímy uspořádané Erikou Abrams jsou pro svou pečlivost po právu oceňovány, ale současně přinášejí cosi cizorodého, zvláštního, „zatroleného“. Tento dojem neobvyklosti jde zčásti na vrub výrazné a sršaté dikci vydavatelských komentářů, částečně se na něm podílí vlastní způsob edičního zpracování. Tak i svazek č. 3 Sebraných spisů Ladislava Klímy (v plánu šestidílného souboru vydaný jako čtvrtý) nazvaný Svět atd. (Praha, Torst 2017) prezentuje vydávaný text sporně. Pokračování textu Klímovské okusy

/ Publikováno:

Ad honorem P. Bezruč

Je to jen pár dnů, co byla uvedena kniha Lenky Rychtářové Bezručovi sláva, již vydalo v roce 2017 Slezské zemské muzeum v Opavě. Zpracovává se v ní průběh veřejných oslav narozenin básníka Slezských písní, přičemž důraz je kladen nikoli na velebení slovem, ale především na výtvarné realizace, které byly k těmto příležitostem vytvořeny. Kniha v chronologickém postupu takměř katalogizuje a barevně reprodukuje množství diplomů, jmenování čestným občanem, plaket, desek, medailí, razítek, portrétů, soch a mnohý podobný artikl, který byl součástí bezručovského „kultu“. K této základní ose přiléhá pak širší kontext proměn veřejného obrazu P. Bezruče a mechanismus provozování tohoto obecného uctívání: pojmenovávání ulic, závodů, organizace recitačních večerů, výstav a slavnostních shromáždění či vydavatelská činnost. Druhou linii pak tvoří zoufalá básníkova snaha před zájmen veřejnosti prchnout. Pokračování textu Ad honorem P. Bezruč