Český dopis adresovaný „přátelům v Čechách“, který Hus napsal v kostnickém vězení 24. června 1415, působí jako bezprostřední reakce na to, že předchozího dne koncil oficiálně označil jeho spisy za kacířské. V dopise je tato událost zmíněna hned po úvodním pozdravu a prezentována jako hlavní impuls, který jeho napsání inicioval. Především však v listu Hus podává svou interpretaci událého: odsouzení svých spisů koncilními otci odmítá akceptovat, ba přímo zpochybňuje platnost tohoto aktu a jeho aktérům upírá autoritu k vynesení onoho rozsudku. Současně vyzývá adresáty svého dopisu, aby vzniklé situaci rozuměli stejně jako on a nedali se mocenským aktem koncilu zastrašit ani znejistit. Pokračování textu Jan Hus apokalyptik
Lítost jednoho autora
V dubnu 1965 čelil Bohumil Hrabal v novinovém interview otázce po tzv. opožděných debutech. Jednapadesátiletému autorovi totiž během předchozích dvou let vyšly čtyři knižní tituly. Položená otázka tak nebyla v atmosféře poloviny šedesátých let neutrální: podobala se nahrávce na smeč, jíž mohl Hrabal upozornit na postavení dlouho opomíjeného spisovatele. Autor však odpověděl, že dlouhé čekání jeho textům vlastně prospělo, a jediné, čeho lituje, je, že v době svého vzniku – 1952 – nemohla vyjít v původní podobě povídka Jarmilka (v podstatně upravené verzi byla v roce 1964 zařazena do knihy Pábitelé). „Cinéma verité v ní bylo. Tenkrát byla ta Jarmilka opravdu zraňující. To z ní dost vyprchalo.“ Na první pohled to tedy vypadá, že Hrabal se s nakladatelskou nepřízní osudu smířil a přijal ji s pokorou. Pokračování textu Lítost jednoho autora
„Solo una grande quiete“: melancholická řeč srdce
Mezi řadou významných překladů děl české literatury, která Annalisa Cosentino převedla do italštiny, najdeme také překlad básně Jaroslava Kolmana Cassia „Stesk stráže“ (1914), kterou Kolman Cassius zařadil do sbírky Praha a jiné verše (1917, 1938). „La malinconia di una vedetta“, jak její název přeložila Annalisa Cosentino. Proč právě tuto báseň polozapomenutého autora? Pokračování textu „Solo una grande quiete“: melancholická řeč srdce
Skácelův Hořící keř
Na každém rohu noci planou ohnivci / Ale tam na poušti je osolené místo / Kde hořel keř za bílého dne / Tam popelavé peří ztrácí holubice / A to je místo kde keř dohořívá / Tam ukázal se anděl říkal v plameni / A mluvil slova s popelem teď vítr / Na všechny strany stud náš roznáší / Aj byl to ohniváček na nejtenčí větvi / Zpívala bolest sama a už nevzlétne / Plátýnka potenku a na tak strašnou ránu / Snad jenom Bůh smí hořet uprostřed Pokračování textu Skácelův Hořící keř
Zprávy z tisku 1
Random – Dierna – Chuchma Pokračování textu Zprávy z tisku 1
Kdo se bojí vopravdovýho Kafky?
Když na konci září 1995 přebíral Antonín Brousek Cenu Jaroslava Seiferta, uzavřel děkovnou řeč za sebe a spoluvyznamenaného Petra Kabeše povzdechem, že momentálně nenašel v žádném knihkupectví „jedinou knihu Jaroslava Seiferta, což je rozhodně na pováženou“. – Jak jsme na tom po téměř třiceti letech ve věci dostupnosti knih jiného Pražana, jehož jméno defiluje v těchto dnech ve všech médiích u příležitosti stého výročí jeho úmrtí? Pokračování textu Kdo se bojí vopravdovýho Kafky?
Místo redakce paseka II.
„Michal Kosák si prostě jen chtěl přečíst jinou knihu,“ zakončuje Jakub Sedláček v A2 z 22. 5. 2024 svou odpověď na náš posudek antologie Neviditelné řemeslo. Zrovna v tom má tedy pravdu, autor těchto řádků si totiž chtěl přečíst jinou, a to především dobře zredigovanou knihu, když už pojednává o práci redaktorů a redaktorek. Takovou ovšem Jakub Sedláček nepřipravil ani na té nejelementárnější rovině. Pokračování textu Místo redakce paseka II.
Vlivný kvartet
Pražské nakladatelství Maraton vydalo letos na jaře v překladu Pavla Pokorného knihu s provokativním názvem Antikomunistické manifesty (The Anti-Communist Manifestos) Johna V. Fleminga, v originále vyšla poprvé v nakladatelství W. W. Norton (v New Yorku a Londýně) v roce 2009. České i anglické vydání je opatřeno podtitulem Čtyři knihy, které formovaly studenou válku (Four Books that Shaped the Cold War), jenž však trochu mate: nejedná se o pojednání z oblasti politologie, nýbrž o práci literárněhistorickou. Pokračování textu Vlivný kvartet
Literární kritiky Petera Demetze
Ke stému výročí narození Petera Demetze (21. 10. 2022) vydalo göttingenské nakladatelství Wallstein výbor z autorových literárních kritik Was wir wiederlesen wollen (Co chceme číst znovu). Uspořádala jej Meike G. Wernerová, působící od roku 1997 na Vanderbiltově univerzitě v Nashville. Pražský rodák a německo-americký profesor germanistiky a srovnávacích literatur se tak v posledních letech svého života (zemřel 30. 4. 2024) dočkal publikace, která jeho vliv v poválečném německém jazykovém prostředí vyznačuje možná nejpodstatněji. Pokračování textu Literární kritiky Petera Demetze
Poděbradské dny patosu a plagiátu
V roce 1963 se poprvé uskutečnila celostátní přehlídka uměleckého přednesu Neumannovy Poděbrady. Tradice tohoto festivalu se udržela i po roce 1989, a to s pozměněným názvem Poděbradské dny poezie. Jeho pořádání se ujaly nejprve Viola a Divadlo hudby – Lyra Pragensis, poté Divadelní obec (Sekce slova), následně Společnost přátel kultury slova (1992–2002) a od roku 2003 spolek Slovo a hlas, odkazující na stejnojmenné sborníky Poetické kavárny Viola, pod záštitou Herecké asociace (od roku 2013). Na pořádání a koncepci festivalu se zásadním způsobem podílel editor, literární historik a propagátor recitace Vladimír Justl (1928–2010). Pokračování textu Poděbradské dny patosu a plagiátu