„[…] se ptám: proč by nebylo možno po spisovatelově smrti upravit text ‚v autorově zájmu‘ ([…] když […] úpravy […] zaznamenány), […] v případě, že […] k tomu […] sám […] nedostal příležitost?“ Takto se po našem očividně blahodárném prokrácení, k němuž jsme autorce také nedali příležitost, ale jež se zde přesně, jak sama požaduje, zaznamenává, ptala Olga Hostovská v závěru svého odborného textu opatřeného titulkem „Kritické“ vydání a jeho úskalí. Její zamyšlení bylo nedávno publikováno v časopise Slovo a smysl (č. 37/2021), zbývá pokusit se na ně odpovědět, když už si redakce časopisu zřejmě myslí, že je pro mezioborová bohemistická studia prospěšné. Pokračování textu Kdo se ptá…

„Já jsem si uvědomil, jak je ten Karel Pecka neznámý. … Napadla mě myšlenka, že bychom k jeho nedožitým devadesátinám mohli vydat jeho kompletní dílo. … Tak jsem si udělal živnostenský list na vydávání knih a začal jsem se postupně ptát, kompilovat, hodně mi v tom pomohla Jiřina Šiklová, Jiří Stránský, tihleti lidi, u kterých se ukázalo, že si Karla Pecky velice vážili. … Já jsem vlastně po antikvariátech nakoupil všechny jeho knihy, které vyšly, to bylo asi 1700 stran, nechal jsem je nakopírovat, následně se to převedlo do textových souborů, udělaly se korektury, udělaly se úpravy a takhle to vlastně vzniklo.“ Citát nepochází z žádného z dílů cyklu Texaský masakr motorovou pilou, jak by se snad čtenář mohl domnívat na základě pasáží „já jsem si uvědomil“, „napadla mě myšlenka“ nebo „udělaly se korektury, udělaly se úpravy“, nýbrž z „literární revue“ Třistatřicettři, kterou ze své produkce odvysílala Česká televize v lednu 2022. Rozhovor s příležitostným nakladatelem Danielem Pagáčem (který je jinak ředitelem Českého národního registru dárců dřeně), resp. jeho čím dál nevázanější projev (ve vysílání v čase 8:40 až 13:55) uzavřeli průvodci pořadu větou, která by slušela i Haškovu jednoročnímu dobrovolníku Markovi: „Tak vám děkujeme za to, že jste nám o tom povyprávěl.“ Pokračování textu Úplně jiný příklad dobročinnosti

Celkem zřídka se stává, že výsledky celoživotního zaujetí soustavně pracujícího badatele mají značnou setrvačnost a působí na výzkum či přímo na dílčí publikace i dlouho po jeho odchodu. K takovýmto badatelům patřil jistě i Petr Holman (viz nekrolog zde), s jehož jménem je významně spojena i realizace nedávno vydané edice Básnických spisů Otokara Březiny v České knižnici. Jako spolueditor tohoto svazku chápu vydání této edice jako jednu část epilogu za bezprostředním vlivem Petra Holmana v březinologickém bádání. V dlouhodobé perspektivě však bude Holmanův odkaz působit dále, a to (s přihlédnutím k ediční problematice díla) hned ve třech základních rovinách. Pokračování textu OB – stručná bilance

„Všechny práce v tomto cyklu jsou hmotné, tedy opak slov.“

Viktor Karlík

6. ledna v šest hodin večer jsem se zúčastnil závěrečného večera výstavy Viktora Karlíka Literatura v pražském DOXu (ke Karlíkovu cyklu zde promluvil Miroslav Petříček, J. H. Krchovský četl své básně z posledního roku). 12. ledna v šest hodin ráno jsem otevřel Rilkovy Elegie z Duina: Pokračování textu Za výstavou LITERATURA Viktora Karlíka

Pod názvem Někam jsem to ukryl a s podtitulem Zápisky 77 vyšla minulý rok edice textu, který sepsal Václav Havel po propuštění z vazby v roce 1977. Publikace vydaná Knihovnou Václava Havla navazuje na nálezy v pozůstalosti Zdeňka Urbánka, z níž postupně jeho vnuk David Dušek vyprostil v roce 2016 nejdřív Havlův diář z roku 1977 (o něm viz poznámku zde) a pak první díl předmětných poznámek, jenž byl publikován samostatně jako faksimile v roce 2017. Po nálezu další části se těchto textů edičně chopil Michael Žantovský. Ten se zde snažil uplatnit mnohé ze svých specializací: ukázal se hlavně jako zvídavý psycholog a obratný publicista, bohužel se ke škodě celé věci neprojevil coby lepší editor. Pokračování textu Jako králíci z klobouku

Dekáda, která tento týden uplynula od úmrtí Josefa Škvoreckého (24. 9. 1924 v Náchodě – 3. 1. 2012 v Torontu), je dobrým vnějším podnětem k letmému, téměř statistickému ohlédnutí. Pokračování textu Deset let JŠ

(dokončení)

Chválit editorčin neuvěřitelně pečlivý přístup a dokonalou obeznámenost s Klímovým dílem i jeho širším biografickým kontextem je povinnou součástí téměř každé recenze Spisů. Zakládající přínos Eriky Abrams ve vydávání Ladislava Klímy je snad dostatečně patrný i z tohoto textu. V následujících odstavcích se zaměříme na sporná místa vydavatelčina přístupu. Pokračování textu Ohlédnutí za Sebranými spisy Ladislava Klímy

25 let uplynulo od vydání chronologicky prvního dílu Sebraných spisů Ladislava Klímy. Původním záměrem nakladatelství Torst bylo vydat každý rok jeden svazek. Začátkem milénia tedy měl být celý projekt (rozvržený v šest dílů) hotový. Kvůli nedostatku financí však chronologicky druhý a třetí svazek vyšly teprve v letech 2005 a 2006 (díky podpoře České spořitelny), čtvrtý – dosud poslední vydaný – díl pak vyšel až v roce 2017. Na poslední dva svazky Spisů, které by měly obsahovat Klímovu beletrii, se zatím s napětím čeká. Pokračování textu Ohlédnutí za Sebranými spisy Ladislava Klímy

(Za Radovanem Zejdou)

Radovan Zejda (4. 12. 1946 – 4. 12. 2021), autor desítek místopisných publikací o Třebíčsku a Žďársku, patřil k nemnoha lidem, na něž jsme se mohli obracet jako na živou paměť tohoto kraje. Po smrti jinošovského učitele, spisovatele a kronikáře Josefa Pěnčíka (1925–2016) s ním odchází typ badatele, buditele, písmáka a terénního kulturního pracovníka, jehož bází není akademická literární věda nebo historie, ale důvěrné poznání kraje, jeho přírody a lidí, díky nimž se dostává k pramenům a informacím, které jsou návštěvníkům zvenčí nepřístupné nebo skryté. Pokračování textu Na vlastní pěst v kulturním terénu

Jako čtvrtý svazek Spisů Jiřího Weila vychází v těchto dnech v nakladatelství Triáda román Moskva-hranice. Při této příležitosti se Weilův čtenář možná zároveň zeptá, jakže to bude s autorovou prózou Dřevěná lžíce, která s Moskvou-hranicí přinejmenším tematicky úzce souvisí. Díky nedávnému nálezu neznámého pramene to vypadá s chystaným pátým svazkem Spisů docela dobře. Pokračování textu Objevený rukopis Weilova románu Dřevěná lžíce