„Když Bůh byl nejvíc rozkochán, / tu bicykl nám stvořil, / a řek: jdi nyní na ten svět, / by lid se tobě kořil“ – tak veršoval Jindřich Leminger v roce 1889 a podobné horování pro cyklistiku slyšíme co ozvěnu v knize Je to jízda s podtitulem O svobodě na kole – ve městě i v krajině, již uspořádal Ondřej Buddeus (Paseka 2021). Antologii tvoří příspěvky třinácti autorek a autorů (obě pohlaví jsou zde zastoupena téměř proporčně), vycházejících z prostředí literatury, výtvarného umění, antropologie, fotografie, filmu, architektury, módy i molekulární biologie, seřazených genderově korektně, tj. víceméně na přeskáčku. Všichni autoři mají vysokoškolské vzdělání, mnozí z nich i další akademické tituly, nicméně spojuje je také to, že usedají do sedel svých kol a při jízdě zakoušejí každý sám, a přesto tak nějak společně rovnost, volnost a bratrství všech cyklistů. Pokračování textu Nabubřele o cyklistice

Jako již sto dvacátý třetí svazek edice Paměť publikovalo nově nakladatelství Academia druhé vydání vzpomínkové knihy nakladatele, bibliofila, překladatele a odbojáře Vladimíra Žikeše (1906–1980) s názvem Slovenské povstání bez mýtů a legend. Text k vydání připravila a úvodní studii o odbojové činnosti Vladimíra Žikeše zejména v letech 1943–1944 napsala historička Zlatica Zudová-Lešková. Jejím přičiněním se tak současnému čtenáři dostává do rukou komentovaná edice, která přináší neotřelý pohled na Slovenské národní povstání. Svazek současně díky Tomáši Síbkovi mapuje i nakladatelskou činnost Vladimíra Žikeše. Pokračování textu Bez mýtů a legend – bez servítků a iluzí

V nakladatelství Triáda vyšel v uplynulých dnech výbor z básnické tvorby Vratislava Färbera s názvem Lyrika. Antologie, již sestavil spolu s básníkem Robert Krumphanzl, obsahuje básně z let 1975–1988, tedy z doby, kdy Färber publikoval pouze v samizdatu. Některé kvality Färberovy poezie, jež vychází knižně poprvé, postihnul ve svém posudku z počátku devadesátých let Emil Juliš. Posudek dochovaný v básníkově pozůstalosti uložené v LA PNP, jenž se druhým až čtvrtým odstavcem kryje s Julišovým textem publikovaným v revue Iniciály z října 1991, při této příležitosti zveřejňujeme: Pokračování textu K poezii Vratislava Färbera

Ve výpravné publikaci Literární kronika první republiky, kterou v roce 2018 společnými silami vydaly nakladatelství Academia, Památník národního písemnictví a Ústav pro českou literaturu AV ČR, je na straně 439, vížící se k roku 1937 a k pracím Jiřího Weila, reprodukován list s popiskou: „Ukázka strojopisu knihy Češi stavějí v zemi pětiletek s autorovými rukopisnými úpravami.“ Reprodukce strojopisného textu s nadpisem „Poznámky“ je čitelná dobře, ale autoři Literární kroniky text zřejmě jen přelétli. Nejenže si neověřili, že Weilova knížka Češi stavějí v zemi pětiletek (Praha, Družstevní práce 1937) žádné „Poznámky“ neobsahuje, a předmětný strojopis se proto asi týká něčeho jiného, ale také přehlédli, že v textu strojopisu je mj. řeč o sovětském literárním měsíčníku Novyj mir z roku 1955, a dokument se proto jen těžko může vázat k roku 1937. Pokračování textu Marginálie weilovská

Vladimíra Binara (6. října 1941 – 13. ledna 2016), který se narodil před osmdesáti lety, si asi zapamatoval každý, koho učil. Jeho lidské kouzlo spočívalo i v tom, že jako literární badatel, historik nebo editor vůbec nevypadal. V modré baseballové čepici s nápisem Hinano a s prudkou gestikulací na chodbě pražské filosofické fakulty ve čtvrtém patře vždycky okolí oživil. Bylo těžké si představit, že někdy někde tiše bádal v archivu nebo si četl v křesle. Všechno to určitě někdy dělat musel, ale možná ho přitom nikdo neviděl. Nikdy nepředváděl ani „neprezentoval“, co a jak dělá. A nikdy neřekl všechno, co ví. Nechal nás, abychom si na většinu věcí přicházeli sami. Pokračování textu Binarovo dlouhočekání

V pátek 24. září 2021 zemřela v Rochester Hills v americkém Michiganu ve věku devadesáti osmi let překladatelka, autorka memoárů a jedna z přeživších holocaustu Marketa Zádorová. Česká literatura v ní ztrácí zejména vytrvalou propagátorku české prózy, jejímuž překládání do maďarštiny se po celý život systematicky věnovala. Pokračování textu Za Marketou Zádorovou

Pražské nakladatelství dybbuk přišlo na počátku letošní předvánoční prodejní sezony s novou edicí Opium poezie. Vydavatel vrhá na pulty hned pět svazků najednou. Co do koncepce se jedná o nerozsáhlé výbory z děl zahraničních i tuzemských básníků, které doprovází nerozsáhlý doslov a stručná ediční poznámka. Ediční řada vědomě – i svojí grafickou úpravou, formátem, vazbou a samozřejmě i názvem – navazuje na zaniklou edici Květy poezie z nakladatelství Mladá fronta, v níž vyšlo v letech 1958–2009 téměř dvě stě padesát svazků. Pokračování textu Pět dávek opia

Toto léto jsem při sledování pořadů z dílny našich veřejnoprávních médií náhodou zachytil dvě protikladná vyjádření k T. G. Masarykovi a jeho názorům na trest smrti, potažmo k Masarykem uplatňované praxi prezidentských milostí. Ve starším filmu z produkce ČT nazvaném Zločin v Polné Karel Roden v roli TGM nedlouho poté, co v pěstním souboji rozdá několik dobře mířených ran, pronese, že „trest smrti se musí zrušit“. Celkové vyznění filmu je s tímto názorem také v souhlasu. Kdo se naivně domníval, že zde panuje celkem konsensus, musel být naopak překvapen pořadem Českého rozhlasu 2, v němž se postavili k hrdelnímu trestu zcela opačně. Pokračování textu TGM ve veřejnoprávní zábavě a trest smrti

V řadě svých článků nebo esejí se svéživotopisnou tematikou vzpomíná Josef Škvorecký na to, jak se žilo a komunikovalo v poúnorovém Československu a co to znamenalo pro umělce, kteří nesměli nebo nechtěli vstupovat do tzv. oficiálních struktur. V jeho textech psaných od konce sedmdesátých let 20. století se v těchto reflexích opakovaně vynořují jména Františka Halase, Jindřicha Chalupeckého a zejména Jiřího Koláře. Kolem nich, v pražských bytech dvou posledně jmenovaných, soustřeďuje pak Škvorecký takřka stabilně – v Samožerbuchu (1977), v Příběhu neúspěšného tenorsaxofonisty (angl. 1984, čes. 1994), ve zdravici ke Kolářovým narozeninám Dávnopořád (1984) nebo v polistopadovém Vyznání muže z podniku paní Salivarové (1991) – Jana Rychlíka, Zdeňka Urbánka, Jiřinu Haukovou, Jana Hanče, Bohumila Hrabala, Věru Linhartovou, Jana Vladislava, Jana Zábranu nebo Mikuláše a Emilu Medkovy. Pokračování textu Marginálie škvorecko-hančovská

Z avizovaného pětisvazkového souborného literárního díla Františka R. Krause byl v nakladatelství Cattacan v letošním roce vydán již jeho druhý svazek, soubor reportáží A přiveď zpět naše roztroušené… Druhé vydání celku původně komponovaného autorem a vydaného v roce 1946 jako Krausova knižní „druhotina“ připravili k novému zveřejnění Stanislava Findejsová a Vladislav Dudák za spolupráce autorova syna Tomáše a vnuka Davida. Edici byla – podobně jako v případě prvního svazku souboru (Povídky ze Svrabové čtvrti, 2020) – věnována značná péče, ať už jde o doprovodné texty, poznámkový aparát, ilustrace (Ivan Bukovský), či vlastní polygrafické zpracování. Přes tyto klady není vše v edici zcela „košer“. Pokračování textu Další svazek souborného vydání Františka R. Krause