/ Publikováno:

Hľadanie adekvátnej metódy…

…literárnej histórie je stále aktuálnou otázkou (pozri napr. nedávnu publikáciu príznačne s otázkou v titule Jak psát transkulturní literární dějiny?). Siedmy zväzok edície Ústavu pro českou literaturu Theoretica & historica O metodě literární historie (2019; zostavil Ondřej Sládek, preklad Eva Sládková) priniesol štyri state francúzskeho literárneho historika a kritika Gustava Lansona (1857–1934), ktoré svedčia o tomto procese na prelome 19. a 20. storočia. Prvé dve – Předmluva k práci Lidé a knihy (1895) a Literární historie a sociologie (1904) – boli v češtine publikované po prvýkrát, Vědecký duch a metoda literární historie (1909) a Metoda literární historie (1910) boli preložené už v 20. a 30. rokoch 20. storočia. Pokračování textu Hľadanie adekvátnej metódy…

/ Publikováno:

Profil jednoho exulanta

Podruhé a tentokrát zásadnějším vydavatelským počinem vrací se knihovna/nakladatelství Libri prohibiti k osobě Ladislava Radimského. Po vydání Radimského korespondence s Karlem Vránou v roce 2015 s titulem Promiňte tu čmáraninu (ed. M. Přibáň), vychází nyní rozsáhlý výbor z Radimského publicistiky z padesátých a šedesátých let nazvaný technicistně Texty z exilu. Výběr pořídila Kateřina Volková, texty edičně připravil Michal Jareš a autorovu bibliografii (na přiloženém CD-ROMu) sestavil Jiří Gruntorád. Vzhledem k rozsahu a šíři záběru vydaného výboru se tak poprvé prostřednictvím této publikace mohou širší čtenářské vrstvy seznámit s tvorbou „pilířového“ autora naší exulantské literatury, musí si však knihu opatřit přímo u nakladatele, v běžné distribuci bohužel není. Pokračování textu Profil jednoho exulanta

/ Publikováno:

Dámy a pánové,

v průběhu letních prázdnin budeme příspěvky zveřejňovat nepravidelně, k pevnému rozvrhu se vrátíme až s textem vyvěšeným ve čtvrtek 3. září 2020.

/ Publikováno:

Za Stanislavou Mazáčovou

Paní doktorku Stanislavu Mazáčovou jsem poznal v druhé polovině devadesátých let, když jsem pracoval v redakci časopisu Revolver Revue. Přicházela pro texty chystané do nového čísla: byly  redakčně opracovány, ale samozřejmě v nich zůstávaly překlepy nebo chyby, které naše oči už neviděly. Jejím úkolem bylo při jazykové korektuře tyto nedostatky zachytit a odstranit. Vše se dělo v hrozném kvapu, byla to ta závěrečná fáze práce, na niž nikdy nebyl dostatek času, povinností byla spousta a nikdo neměl náladu na nějaké vybavování. S trochou nadsázky snad mohu říct, že každý, kdo tehdy do redakce zavítal, byl nenáviděn, protože zdržoval. Paní Mazáčová byla v těchto okamžicích skvělá. Nepamatuju si doslova znění jejích promluv, ale jejich stručnost nebo lapidárnost byly nezapomenutelné, stejně jako proměna jejího jakoby namíchnutého výrazu, který si přinášela ještě z ulice, v široký úsměv, zvědavost, velké živé oči a fantastický, řekl bych až soulový hlas: „Kolik toho máte?“, „mankote, to je tlustý“, „dokdy to chcete?“, „tak já du“. Pokračování textu Za Stanislavou Mazáčovou

/ Publikováno:

Aktualizované vydání bez důležitých aktualizací

Na konci loňského roku vyšlo čtvrté, aktualizované vydání publikace Vladimíra Pistoria Jak se dělá kniha. Autor – sám nakladatel – již dvě dekády vede stejnojmenný seminář na FF UK. Na těchto základech pak vznikla v roce 2003 příručka, která mapuje vznik knih, provoz nakladatelství, redakční procesy atd. Pistoriova publikace je vzhledem ke svému záběru v našem prostředí jedinou takovou příručkou, což má ovšem jak své výhody, tak i jisté problematické konsekvence. Pokračování textu Aktualizované vydání bez důležitých aktualizací

/ Publikováno:

Výbor ze sloupků Arna Nováka

Bezpochyby povolaný editor Jiří Opelík „vzal spravedlnost do svých rukou“ (s. 7) a sestavil výbor ze sloupků Arna Nováka tištěných v Lidových novinách v letech 1926–1939, dosud edičně pomíjených (Nic malého neuzříš…; Praha 2019), doplňuje tak autorem samým připravený fejetonistický svazek Hovory okamžiků (1926). Je to druhá edice Novákovy publicistiky v poslední době, po Toporově svazku Cizinci – či krajané?, vydaném roku 2017, a teprve třetí novákovský výbor v polistopadovém třicetiletí (přitom však svazek Česká literatura a národní tradice, vydaný v roce 1995, připravili Dušan Jeřábek a Vlastimil Válek již koncem šedesátých let). Je-li tedy nyní splacen jeden dluh, vyvstává mnohem zřejměji dluh závažnější: reprezentativní edice Novákovy kritiky toho druhu, jaké se dostalo např. dílu jeho přítele Otokara Fischera. Pokračování textu Výbor ze sloupků Arna Nováka

/ Publikováno:

Máchův Máj německy, ale také česky

předchozím příspěvku se Patrik Valouch zabýval knihou s titulem Mai/Máj (Kētos 2020), která v zrcadlovém uspořádání obsahuje originální text Máchova Máje, jeho překlad do němčiny od Ondřeje Cikána a překladatelův relativně obsáhlý doslov. Zatímco Valouch se soustředí především na samotný Cikánův překladatelský výkon, tentokrát bude pozornost věnována především tomu, jak je prezentován Máchův originální text, což má následně i své logické důsledky pro podobu překladu, který v mnoha níže zmíněných ohledech text originálu přesně kopíruje. Pokračování textu Máchův Máj německy, ale také česky

/ Publikováno:

Máchův Máj německy

Vídeňské nakladatelství Kētos vydalo v roce 2020 v české a německé podobě a s ilustracemi Antonína Šilara milostnou lyrickoepickou skladbu K. H. Máchy. Překlad Ondřeje Cikána opatřený titulem Mai/Máj, jenž byl již publikován v Labor Verlag v roce 2012, byl pro nové vydání zbaven nepřesností a doprovozen rozšířeným doslovem. Pokračování textu Máchův Máj německy

/ Publikováno:

K anglickému vydání Vaculíkova Českého snáře

Minulý rok vyšel v Nakladatelství Karolinum – v edici Modern Czech Classics – první anglický převod Českého snáře Ludvíka Vaculíka. Překlad s titulem A Czech Dreambook pořídil Gerald Turner a doslovem jej opatřil Jonathan Bolton. Cílem následujících řádků není vyjadřovat se ke kvalitám anglického znění, ale spíše posoudit řekněme jeho adjustáž, tj. volbu výchozího textu a otázku doprovodných textů, jež mají anglickému čtenáři pomoci v rozumění Vaculíkově knize. Pokračování textu K anglickému vydání Vaculíkova Českého snáře

/ Publikováno:

Májová píseň

Po příspěvku z minulého týdne prodleme ještě chvíli u máchovské problematiky. V rámci výzkumu redakční politiky (západo)německého nakladatelství Suhrkamp obrácené směrem k Východu (srov. publikaci Kulturtransfer und Verlagsarbeit, 2019) se objevil zajímavý a snad charakteristický detail: První kontakt mezi frankfurtským vydavatelským domem a českým živlem zachycený v redakční korespondenci – uložené dnes v německém literárním archivu v Marbachu – se týkal právě Máchy. Pokračování textu Májová píseň