/ Publikováno:

Oldřich Král (13. září 1930 ‒ 21. června 2018)

Netroufala bych si plést se do čínských znaků. Ale je tu poezie, duch básnictví, který měl u Oldřicha Krále přednostní práva, o ně bylo vše opřeno. Kromě odborného objevování staré Číny v proslulých a také mnohdy znovu obdělávaných překladech (Tao – Kniha mlčení ‒ Laozi, Kniha o cestě a síle, nově vydávaná za výtvarné spolupráce s Milanem Grygarem a Janem Mertou; Sen v červeném domě; Kniha proměn) bylo pro něho stejně důležité poukazovat na spojnice západního a východního myšlení. K jejich hledání a nalézání mu byla oporou komplexnost ducha čínského básnictví, v jeho lyrismu i bojovnosti. Pokračování textu Oldřich Král (13. září 1930 ‒ 21. června 2018)

/ Publikováno:

Tvůrce kvalitní poezie

Ve věci návrhu na ocenění Karla Sýse státním vyznamenáním se vyslovil poslanec Antonín Staněk, kandidát na ministra kultury za ČSSD v jedné z budoucích Babišových vlád. „Pan Sýs patřil k básníkům, kteří v 70. a 80. letech tvořili kvalitní poezii,“ konstatoval pan Staněk jistě nikoli do větru. Nechceme, aby stať Jana Wiendla, kterou jsme zde publikovali minulý týden a v níž se pravilo, že „nemá smysl vést debatu o charakteru Sýsovy poezie, mluvme o charakteru autorových profesních a občanských postojů“, působila vůči Staňkovu stanovisku polemicky, a u Sýsovy literární tvorby, kterou pan poslanec tak oceňuje, se tedy zastavme dnes. Pokračování textu Tvůrce kvalitní poezie

/ Publikováno:

Zapomínání a Sýs

Obracejí se na mě jako ředitele Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK různí lidé s otázkou či výzvou, zda/abychom jako univerzitní ústav zabývající se (také) českou literaturou reagovali na návrh vyznamenat 28. října 2018 na Hradě českého literáta Karla Sýse. Popravdě, vůbec si neumím představit, že bych kvůli tomu svolával kolegy, diskutovali bychom a usnášeli se na nějakém stanovisku. Ostatně, jaké by takové „kolektivní“ stanovisko mělo být? Měli bychom se jako odborníci „usnést“ na tom, že je Sýs špatný básník, který po desetiletí profitoval na režimu, jenž desítkám skutečných básníků zavřel dveře a odsoudil je k mlčení nebo do podzemí, a proto žádný metál? Nebo že je to vlastně dobře, že se současná společnost odhodlává ocenit nejvyšším vyznamenáním i své vyslovené odpůrce a tím dokládá svoji „otevřenost“? Ani jedno, ani druhé. O Karla Sýse tu jde totiž podle mého názoru minimálně, nebo v zástupné rovině. A proto jen několik osobních slov: Pokračování textu Zapomínání a Sýs

/ Publikováno:

Jiráskův nový dres

Vydavatelství Euromedia Group ve své divizi Universum vydalo nedávno v grafické úpravě blyštící se zlatem novou edici Starých pověstí českých od Aloise Jiráska. Knihu pro vydání připravil literární historik Eduard Burget, napsal předmluvu a pořídil též vysvětlivky a komentáře. Pokud se týče právě jejich pojetí, mohlo by se říci, že se jedná o edici novátorskou. Pokračování textu Jiráskův nový dres

/ Publikováno:

Josef Čermák 90

Uplynulý pátek, 18. května, oslavil jubilejní narozeniny literární historik a překladatel Josef Čermák. O jeho profesní dráze a pracích informují základní slovníková hesla a význam Čermákova přínosu – zejména v komparatistice a česko-německých literárních vztazích – zhodnotí jistě příslušní odborníci. Náš Kanon se může při této příležitosti zastavit u jevu, jejž literární lexikografie zachycuje s obtížemi, pokud vůbec. Pokračování textu Josef Čermák 90

/ Publikováno:

Nový Stankovič

Souborná edice veršů Andreje Stankoviče vychází v dvousvazkových Knihách básní (Praha, Triáda 2017) téměř sedmnáct let po autorově smrti. Mohlo by se zdát, že je to pozdě, ale podíváme-li se na cestu většiny autorových sbírek ke čtenáři, zjistíme, že časové průrvy jako by byly přirozenou součástí životů spisovatelových knih. Pokračování textu Nový Stankovič

/ Publikováno:

Zveršované svědectví

Vykazuje-li někdo takové sklony, že se zajímá na straně jedné o poezii a vedle toho i o tzv. koncentráčnickou literaturu, může být interesován knihou Karla Hartmanna Terezínská epopej vydanou v nedávné době s podtitulem To je ghetto, která vyšla v edici Paměť nakladatelství Academia. Přináší totiž rozsáhlou (cca 250 tiskových stran!) veršovanou skladbu popisující život v terezínském ghettu od léta 1942 do podzimu 1944, kdy byl její autor z pevnosti deportován na východ do vyhlazovacích táborů, kde i se svou ženou zahynul. Pokračování textu Zveršované svědectví

/ Publikováno:

Klímovské okusy

Edice díla Ladislava Klímy uspořádané Erikou Abrams jsou pro svou pečlivost po právu oceňovány, ale současně přinášejí cosi cizorodého, zvláštního, „zatroleného“. Tento dojem neobvyklosti jde zčásti na vrub výrazné a sršaté dikci vydavatelských komentářů, částečně se na něm podílí vlastní způsob edičního zpracování. Tak i svazek č. 3 Sebraných spisů Ladislava Klímy (v plánu šestidílného souboru vydaný jako čtvrtý) nazvaný Svět atd. (Praha, Torst 2017) prezentuje vydávaný text sporně. Pokračování textu Klímovské okusy