/ Publikováno:

Vytrvalec Nohavica

Před časem uspořádal Památník národního písemnictví ve spolupráci se spolkem Slova mají křídla večer věnovaný výročí Petra Bezruče. Akce, na niž byl jako zvláštní host pozván Jaromír Nohavica, jsem se nemohl zúčastnit a ani se mi dosud nedařilo zpětně od hostů či z tisku zjistit něco více o jejím průběhu. Jen pouhá podoba pozvánky, jíž dominovala tvář „novodobého slezského barda“, a chyby ve jménech dalších účastníků dávaly celkem jasně najevo, jaké měla tato akce zaměření a jaké byly priority. Alespoň kusou představu si lze dnes udělat z příspěvku Zdeňka Smolky Petr Bezruč plný záhad, zařazeného do sborníku z loňské konference Petr Bezruč bard prvý, co promluvil (Ostrava 2018). Zdeněk Smolka se totiž večera zúčastnil a rozhodl se připojit postřehy z Nohavicova živého vystoupení formou poznámek pod čarou k již hotovému textu ostravské přednášky. Pokračování textu Vytrvalec Nohavica

/ Publikováno:

Co počít s Tesařem?

Kniha Jana Tesaře Co počít ve vlkově břiše je pátým titulem, jejž autor publikoval v Čechách ve svobodné éře po roce 1989. Výstižnější by však bylo říci: od roku 2000, neboť po celá devadesátá léta si Tesař, v letech 1969–1970 a 1971–1976 vězněný za organizování odporu proti počínající husákovské normalizaci a od roku 1980 žijící v exilu, udržoval od polistopadových politicko-společenských poměrů ostražitý odstup, a to i od postkomunistického prostředí akademického, a dokonce i od nově se rodících struktur nakladatelských. Svědčí o tom i slovenská Tesařova publikace Sme autentickí dedičia (Bratislava 1995). Pokračování textu Co počít s Tesařem?

/ Publikováno:

Kříšení Jana Hertla

Nákladem Knihovny kardinála Berana sídlící v Plzni byl letos vydán vcelku obsáhlý (238 s.) výbor z prací nepříliš známého katolicky orientovaného publicisty Jana Hertla (1906–1965). Editorka Jarmila Štogrová za spolupráce s Josefem Štogrem shromáždila v jednom svazku nazvaném podle jednoho z Hertlových článků Historie, to jest vyhnanství z ráje několik desítek textů z desetiletí 1932–1942, tj. z periody, kterou editorka chápe jako nejpodstatnější z celé autorovy tvorby. Pokračování textu Kříšení Jana Hertla

/ Publikováno:

Kdo bude psát…

„Kdo bude psát o těch, kdo nežijí? Snad jen ti, kdo přežili. Po paměti. Pro sebe.“ – Taková je asi původní intence knihy Heleny Frischerové Dny mého života, kterou s podtitulem Vzpomínky na gulag vydaly v roce 2017 nakladatelství Academia a Ústav pro studium totalitních režimů. Rusky psané vzpomínky z konce padesátých let přeložila do češtiny Radka Rubilinová. Pokračování textu Kdo bude psát…

/ Publikováno:

Nebývalý zájem o Hostovského

Vydání dvou románů Egona HostovskéhoČeské knižnici (Dům bez pána a Půlnoční pacient v jednom svazku, edice Štěpánka Pašková, komentář Václav Vaněk) vzbudilo docela velký ohlas. Zde na kanonu o něm psali Michal Kosák, Martin Pokorný, Olga Hostovská a znovu Michal Kosák. 28. 7. mu věnoval v Orientaci Lidových novin celou stranu Ondřej Horák. Taková pozornost je už srovnatelná snad jen s polemikou, která se za války vedla ve Spojených státech kolem románu Sedmkrát v hlavní úloze. Tehdy pro mnohé překvapivě Roman Jakobson napadl autora za domnělou dekadentní chorobnost a naopak evangelický teolog J. L. Hromádka proti němu hájil estetické kvality románu. Pokračování textu Nebývalý zájem o Hostovského

/ Publikováno:

Česká knižnice a Egon Hostovský

Přiznám se bez mučení, že to já jsem způsobila, že v České knižnici je Egon Hostovský zastoupen tituly Dům bez pána (1937) a Půlnoční pacient (anglicky 1954). Domnívala jsem se totiž, že by tam neměl mít jen díla, která napsal do svých 35 let. V listopadu 2016 jsem o tom vedla po internetu diskusi s prof. Holým a docílila jsem toho, že původně plánovanou knihu Sedmkrát v hlavní úloze (1942) nahradil román z druhé emigrace, který je podle mého názoru aktuální i po více než šedesáti letech a o němž Graham Greene napsal, že je to dílo, „které straní spolehlivým hodnotám ve světě ovládaném strachem z bližního“. Kromě toho původně navrhované válečné dílo u nás vyšlo celkem třikrát (v celkovém nákladu přes 30 tisíc výtisků), kdežto Půlnoční pacient, vydaný prvně česky v roce 1959 „péčí“ společnosti Universum Press v New Yorku, vyšel v České republice až v roce 1997 v pouhém nákladu 1500 výtisků. (Dvacetitisícové vydání z roku 1969, až na pár „ukradených“ výtisků, šlo prakticky celé do stoupy.) Pokračování textu Česká knižnice a Egon Hostovský

/ Publikováno:

Dámy a pánové,

vzhledem k začínajícím prázdninám budeme tak jako v loňském roce zveřejňovat nové příspěvky ve čtrnáctidenním režimu. Po dnešním příspěvku O. Hostovské tak další text bude následovat ve čtvrtek 26. července.