Ediční řada Depozitář, kterou již několik let vydává pražský Památník národního písemnictví, přináší aktuálně ve své knižnici Dokumenty soubor dochované korespondence Mileny Jesenské. Hlavní editorka svazku Marie Jirásková spolu s Barborou Köpplovou a Pavlou Plachou shromáždila pod titulem Dopisy a dokumenty kromě listů i další archivní materiály k životu a dílu výrazné prvorepublikové novinářky a bezesporu pozoruhodné osobnosti s – bez nadsázky – evropským přesahem.
Literární historičku Marii Jiráskovou provázejí po celý badatelský život dvě velká jména: Jaroslav Seifert a právě Milena Jesenská. Přestože k nim Jirásková napřela největší odborné nasazení (měla naprosto zásadní podíl na realizaci a dokončení Díla Jaroslava Seiferta /v nakladatelství Akropolis 2001–2015, 15 svazků/, sama edičně připravila svazky čtyři), neznamená to, že by byla badatelkou monotematickou – za všechny další aktivity bychom mohli připomenout například její podíl na edici závažného memoárového textu z období holocaustu, knize Richarda Glazara Treblinka, slovo jak z dětské říkanky (1994, 1996, 2007, 2012).
Milenou Jesenskou se Marie Jirásková zabývá již od šedesátých let. Kvůli perzekucím ze strany komunistického režimu mohla většinu svých textů a edic zveřejnit však až po roce 1989. Z nich zmiňme jen vybrané: nejprve knižně vyšla její edice vzpomínek Jaroslavy Vondráčkové Kolem Mileny Jesenské (1991, nově 2014), v roce 1996 publikovala studii Stručná zpráva o trojí volbě s podtitulem Milena Jesenská, Joachim von Zedtwitz a Jaroslav Nachtmann v roce 1939 a v čase následujícím (kniha později vyšla v němčině a italštině). Bezesporným vrcholem jejích vydavatelských aktivit spojených s Jesenskou je sestavení rozsáhlého výboru z publicistického díla Křižovatky, jejž naložilo nakladatelství Torst v roce 2016 (edice je vybavena mj. bibliografií M. J., kterou zpracovala M. J.).
Přítomný svazek je komponován se snahou nejen soustředit dochovanou korespondenci, ale prostřednictvím nejrůznějších dokumentů předestřít co nejplastičtěji Jesenské životní příběh od tzv. školních škamen po smrt v Ravensbrücku. Knihu otevírá studie hlavní editorky, která mapuje Milenin život do začátku druhé světové války, Pavla Plachá pokračuje za hojného využití archivních materiálů s popisem peripetií zatčení, vyšetřování a nakonec mnohaletého věznění. Po tomto úvodu následuje vzpomínkový text Nad naším rodokmenem, jehož autorkou je Milenina teta, básnířka Růžena Jesenská. Dále jsou položeny dva texty juvenilní, dokládající aktivity M. Jesenské v časopise Naše snahy, který si vydávaly studentky na dívčím gymnáziu Minerva. Na dalších cca dvě stě padesáti stranách je shrnuta Jesenské korespondence z let 1908–1939, která pokračuje pásmem dopisů od listopadu 1939 do srpna 1944. Na to navazuje blok úředních listin z trestního řízení s Milenou Jesenskou, dále několik dopisů adresovaných Jesenské (psaných na přelomu září a října 1939), jež byly zabaveny. V pásmu sestaveném z osmi vesměs kratších textů jsou soustředěny vzpomínky spolužaček, spolupracovníků a spoluvězeňkyň M. Jesenské. Svazek pak uzavírá bohatá fotopříloha.
Co mezi těmito prameny chybí, je ucelenější archiv listů, které byly Jesenské adresovány (korespondence jí zasílaná se zachovala ojediněle ve fondech Mileniných adresátů /např. Karel Scheinpflug/ – když pomineme samozřejmě ten nejznámější konvolut dopisů adresovaných Mileně, tj. listy Kafkovy). Dopisy M. J. se dochovaly často ve fragmentech, jindy není k dispozici jejich originální podoba a je nutno sahat po opisech či otiscích, specifickým problémem je dvojjazyčnost, v pozdějším období se editorka musela vypořádat s dopisy-motáky atd.
Marie Jirásková sice mohla navazovat na svazek Dopisy Mileny Jesenské (1998), který připravila Alena Wagnerová, avšak svoji edici staví na vlastním dlouholetém průzkumu a koncipuje ji samostatně. Přináší cca sto šedesát Mileniných listů (tj. zhruba o sedmdesát víc než Wagnerová) a další desítky psaní jiných adresátů (rozsáhlým blokem je např. série sedmnácti dopisů Milenina partnera Evžena Klingera manželům Schlammovým). Poprvé jsou tak otištěny listy např. F. Peroutkovi, O. Fischerovi, F. Šrámkovi, K. Z. Klímovi ad. (na druhé straně ovšem bylo několik málo dopisů, které edice A. Wagnerové otiskla – např. Marii Kvasničkové /tam na s. 123/ či Ladislavu Tůmovi /s. 125/ –, pominuto). Dokumenty jsou v poznámkách pod čarou vybaveny standardním vysvětlivkovým aparátem, který klade důraz zejména na stručnou charakteristiku zmiňovaných osob.
Vydání svazku Dopisy a dokumenty je vlastně syntézou dlouhodobého studia všech rovin života a díla Mileny Jesenské. Tvoří spolu s výborem Křižovatky dvojici publikací, které nikdo, kdo se bude k dílu Mileny Jesenské obracet, nebude moci obejít. Současně je edice Marie Jiráskové dokladem vydavatelské práce, která usiluje o kontinuitu a systematické kvalitativní posuny při vydávání zásadních archivních památek.