vždy patřilo ke cti nakladatelům, bibliofilům a milovníkům dekadence. Také po roce 1989 se tvorba Jiřího Karáska ze Lvovic – básnická i prozaická – dočkala dalších vydání. Nutno zároveň přiznat, že jen málo z těchto porevolučních edic nebylo provázeno výhradami k jejich edičnímu řešení.

Do řady karáskyán se nově připojila edice nazvaná Preludia (Dybbuk 2023), vydavatelsky připravená Filipem Hynkem. Zajímavé knižní zpracování, korespondující s Karáskovou bibliofilskou zálibou, sestává ze dvou brožovaných svazků, jež jsou vloženy do kartonových desek opatřených na obálce ilustrací Františka Koblihy, vše doplňuje záložka a zdobná pruženka zajišťující, že celý artefakt drží fyzicky pohromadě. Svazek označený editorem jako Preludia A obsahuje prózy Stojaté vody, Psychosa a román Bezcestí; svazek Preludia B pojal romány Emil a Gothická duše. S výjimkou posledně jmenovaného díla se jedná o málo známé prózy z devadesátých let 19. století, které už později nebyly vydány. V tomto ohledu to je významný ediční počin.

Stručný doslov, resp. ediční poznámka na volném dvoulistu informuje, že jde o Karáskovu juvenilní tvorbu. Připomeňme, že první prózu Karásek publikoval v roce 1890 jako čerstvý maturant začínající studovat na pražské bohoslovecké fakultě. Prózy zařazené do výboru dokládají slovy editora „literární vývoj Jiřího Karáska během posledního desetiletí devatenáctého století a redakčním výběrem zastupují dosud nevydanou část jeho spisů, která by měla v budoucnu obsahovat jeho juvenilie“. – O jaké nevydané části spisů Karáska je tu řeč? O celé historii dvojích Karáskových spisů pojednal Aleš Zach v knize Nakladatelská pouť Jiřího Karáska ze Lvovic (1994), a z textu je zřejmé, že první prozaické práce Karásek do svých spisů nezahrnul. Bez ohledu na to – aby se splnila premisa o zdokumentování Karáskova literárního vývoje, bylo by nezbytné realizovat souborné vydání všech jeho raných próz, jež by se patrně vešly do jediné knihy. Editor v doslovu uvažuje, že se jako lepší řešení „z literárněhistorického hlediska jeví jejich nikoliv jedno kompletní, společné vydání jako spíše rozdělení do samostatných, žánrově rozlišených svazků“. Tato volba se v případě Karáskových próz jeví jako nejméně vhodná.

Dokladem je i přítomná edice, která se dle žánrového třídění, jež bývá sporné a je věcí interpretace, soustředí na prózy řazené k žánru tzv. studií nitra coby výraznému fenoménu literatury evropské moderny sklonku 19. století. S tímto záměrem editor vybral do knihy rozsáhlejší texty, převážně prózy publikované nejprve časopisecky: Stojaté vody (Vesna 1894; knižně 1895), Psychosa (Rozhledy 1894), Bezcestí (Jitřenka 1892, zde pod názvem Zmařené žití – existenci časopiseckého otisku přítomná edice neregistruje; knižně 1893), Emil (Jitřenka 1891), pouze román Gothická duše (1900) vyšel rovnou knižně, v edici je otištěn dle prvního vydání v Knihovně Moderní revue. Podle jakého klíče bylo zvoleno pořadí děl v jednotlivých svazcích, není zřejmé, chronologie to však nebyla.

Zpřístupnění obtížně dostupných textů má zpravidla svůj literárněhistorický význam, umožňuje širšímu čtenářstvu seznámit se s autorovou málo známou tvorbou a nacházet dosud nepoznané souvislosti. A bezesporu platí, že je-li edice opatřena dostatečně obsažným komentářem, který posuzované dílo edice ke své škodě nemá, pak má čtenář ke znovuvydanému dílu snadnější cestu. Zdá se tak, jako by se kniha na jedné straně obracela k poučenému čtenáři, který má detailní přehled o Karáskově díle (a nepotřebuje být zasvěcován); na druhé straně jako by jej nechtěla zatěžovat podrobnostmi a snažila se tím knihu zpřístupnit co nejširší čtenářské obci (lze však právě tyto prózy číst bez hlubší znalosti kontextu?).

S přihlédnutím ke složitosti vydavatelské historie Karáskova díla by se spíše nabízelo podat čtenáři co nejinformativnější ediční zprávu. A zde je zrovna od čeho se odrazit, totiž od studie Karla Kolaříka Raná literární tvorba Jiřího Karáska ze Lvovic (Česká literatura 56, 2008, č. 5, s. 606–634), jež detailně mapuje autorovy první prozaické pokusy publikované v periodikách jako Obzor, Jitřenka, Vesna, Niva, Máj či Moravská orlice. Pro čtenáře by mohlo být užitečné rozšířit stručnou zmínku v doslovu o tom, že Karásek svou ranou prozaickou tvorbu – „samá alotria mého mládí“ (Ženský svět 29, 1925, č. 3–4, 25. 2., s. 34) – z valné většiny zavrhl, a opatřit ji příslušnými odkazy na pasáže jeho vzpomínkových textů (např. ve Vzpomínkách /knižně 1994/) či dalších zainteresovaných osobností (např. paměti Sladko je žít /1966, 1992/ nakladatele Otakara Štorcha-Mariena).

Čtenář, který by si chtěl udělat představu o šíři Karáskovy rané prozaické tvorby, o její souvislosti s paralelně vznikající poezií, jenž by se chtěl dozvědět, co z juvenilií zatím zůstalo stranou a proč (např. důvod nezařazení románu Mimo život /časopisecky Vesna 14, 1894–1895 pod názvem Neschopnost žíti; knižně 1897/, jenž by do souboru logicky patřil), jaký ohlas měla tato Karáskova tvorba u soudobé literární kritiky, případně jak reprezentativní výběr je mu v knize předkládán, je odkázán na vlastní průzkum, nadto i bibliografický, jelikož tato etapa není nikde podchycena. Stručná ediční poznámka, s níž podepsaná redakce knihu vypravila do světa, obsahuje některé rozporuplnosti – na jedné straně se tu mluví o úpravách dle aktuálních Pravidel českého pravopisu, na druhé straně jsou slova cizího původu v textech ponechána v archaických tvarech (patrně to má ošetřit tvrzení, že „zůstávají i specifické archaické tvary dobových názvů [sic]“).

Věřme, že podobné edice, jako je tato – ať už jsou koncipované jakkoliv –, se nakonec mohou stát impulsem pro systematičtější vyrovnání s básníkovým odkazem. Lze jen doufat, že se nepotvrdí Karáskova slova v dopisu Marii Balounové z 11. září 1905 a editor i všichni čtenáři Preludií budou mít i nadále klidný spánek: „[…] sám vím, že kdybych zemřel a někdo dal do mých Spisů Bezcestí, Mimo život, Stojaté vody nebo Hořící duše, že bych ho pak chodil strašit: a jsou to konečně také věci, kde jsem napjal své umělecké úsilí. Ale – nelíbí se mi dnes, neuznávám jich za svůj výraz“ (citováno dle studie K. Kolaříka).