/ Publikováno:

Gruntorád bibliograf

Při udělení Ceny Revolver Revue dne 14. března 2025 v Arše+ byl Jiří Gruntorád vyznamenán za svou občanskou statečnost, neúplatnost a kulturní angažovanost. Připomeňme dnes ještě laureátův přínos v oblasti literárněvědné, resp. historiografické a bibliografické, jakkoli veřejnost možná pro svůj rozvoj pociťuje toto pole jako méně důležité. Pokračování textu Gruntorád bibliograf

/ Publikováno:

The Long Good-Bye domněle Máchovým textům

Práce Marka Přibila Iluze konstrukcí, vydaná na jaře 2023, se zabývá tím, zda některé texty K. H. Máchy lze opravdu připsat Máchovi. Přibilův zájem se týká oblasti literárních zápisníků s texty nebeletristickými, jako jsou poznámky z četby a o četbě nebo koncepty zamýšlených děl. Redaktorem knihy, která v textologické edici Varianty, nakládané od roku 2009 v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, vyšla už jako 13. svazek, byl autor těchto poznámek. Nepíše proto recenzi, ale chce upozornit na takové fáze badatelské práce, jež předmět Přibilových analýz mohou přesahovat. Pokračování textu The Long Good-Bye domněle Máchovým textům

/ Publikováno:

Rozhovor s Veronikou Tuckerovou

V. T. působí na slavistice Harvardovy University v Cambridge, Massachusetts. Pracovala také jako redaktorka, překladatelka a publicistka, publikovala mj. v Revolver Revue a v Kritické Příloze RR, Lidových novinách, Respektu, Roš Chodeši, Harvard Review, New German Critique a Journal of World Literature. Překládá z angličtiny a němčiny např. paměti G. Scholema Od Berlína k Jeruzalému (2003), k vydání připravila výbor z básní I. Blatného The Drug of Art (2007) a napsala doslov k prvnímu českému vydání Hovorů s Kafkou G. Janoucha (2009). Redaktor její nové práce jí položil pár otázek.

Pokračování textu Rozhovor s Veronikou Tuckerovou

/ Publikováno:

Radost z četby a nedůležité věci

Navažme na zamyšlení Kdo se bojí vopravdovýho Kafky?, kterého jsme se zde dopustili 6. června 2024. Po textech pražského klasika sáhli mezitím v nakladatelství Pulchra, a udělali to tak, jako kdyby pod jednou vydavatelskou značkou v témže formátu, při témže řízení, návrhu obálky a sazby existovaly firmy dvě, s odlišnou kulturou řemesla. Pokračování textu Radost z četby a nedůležité věci

/ Publikováno:

JV 60

Práce Josefa Vojvodíka jsou charakteristické propojováním věcí literárních se světem výtvarného umění, architektury, fotografie nebo filmu, k nimž autor přistupuje s bohatými poznatky z filosofie, antropologie, psychologie, psychiatrie apod. Ve svých interpretacích, které se nejčastěji vážou ke dvacátým až čtyřicátým létům 20. století, vede nápadité srovnávací paralely z umění romantismu, baroka, symbolismu nebo antiky. Pokračování textu JV 60

/ Publikováno:

Raz, dva, tři! – JŠ 100

V románu Josefa Škvoreckého Lvíče (1969) má přímý vypravěč a zároveň hlavní postava, básník Karel Leden, dvě základní starosti: získat krásnou ženu, která ho po celou dobu umíněně odmítá, a uchovat si dobré zaměstnání nakladatelského redaktora. U příležitosti 100. výročí autorových narozenin (27. 9. 1924 – 3. 1. 2012) se věnujme té druhé linii. Pokračování textu Raz, dva, tři! – JŠ 100

/ Publikováno:

Lítost jednoho autora

V dubnu 1965 čelil Bohumil Hrabal v novinovém interview otázce po tzv. opožděných debutech. Jednapadesátiletému autorovi totiž během předchozích dvou let vyšly čtyři knižní tituly. Položená otázka tak nebyla v atmosféře poloviny šedesátých let neutrální: podobala se nahrávce na smeč, jíž mohl Hrabal upozornit na postavení dlouho opomíjeného spisovatele. Autor však odpověděl, že dlouhé čekání jeho textům vlastně prospělo, a jediné, čeho lituje, je, že v době svého vzniku – 1952 – nemohla vyjít v původní podobě povídka Jarmilka (v podstatně upravené verzi byla v roce 1964 zařazena do knihy Pábitelé). „Cinéma verité v ní bylo. Tenkrát byla ta Jarmilka opravdu zraňující. To z ní dost vyprchalo.“ Na první pohled to tedy vypadá, že Hrabal se s nakladatelskou nepřízní osudu smířil a přijal ji s pokorou. Pokračování textu Lítost jednoho autora

/ Publikováno:

Kdo se bojí vopravdovýho Kafky?

Když na konci září 1995 přebíral Antonín Brousek Cenu Jaroslava Seiferta, uzavřel děkovnou řeč za sebe a spoluvyznamenaného Petra Kabeše povzdechem, že momentálně nenašel v žádném knihkupectví „jedinou knihu Jaroslava Seiferta, což je rozhodně na pováženou“. – Jak jsme na tom po téměř třiceti letech ve věci dostupnosti knih jiného Pražana, jehož jméno defiluje v těchto dnech ve všech médiích u příležitosti stého výročí jeho úmrtí? Pokračování textu Kdo se bojí vopravdovýho Kafky?

/ Publikováno:

Literární kritiky Petera Demetze

Ke stému výročí narození Petera Demetze (21. 10. 2022) vydalo göttingenské nakladatelství Wallstein výbor z autorových literárních kritik Was wir wiederlesen wollen (Co chceme číst znovu). Uspořádala jej Meike G. Wernerová, působící od roku 1997 na Vanderbiltově univerzitě v Nashville. Pražský rodák a německo-americký profesor germanistiky a srovnávacích literatur se tak v posledních letech svého života (zemřel 30. 4. 2024) dočkal publikace, která jeho vliv v poválečném německém jazykovém prostředí vyznačuje možná nejpodstatněji. Pokračování textu Literární kritiky Petera Demetze

/ Publikováno:

Pozůstalost – edice = nezvládnutá rovnice

Knihy vydané za posledních pětatřicet let Janu Zábranovi (1931–1984) přinesly nejen neporovnatelné básnické, prozaické a esejistické dílo, ale ukázaly také jisté limity editorského a nakladatelského přístupu. Jako by vydavatelé z původní vynalézavosti, vášnivé zaujatosti a citlivé rozvahy přepnuli na jakéhosi autopilota a nezpozorovali přitom, že trajektorie Zábranova textu není souladná se způsobem nerozlišujícího kompletování, nota bene v takovém typu vydání, jaké volili v Torstu. Pokračování textu Pozůstalost – edice = nezvládnutá rovnice