/ Publikováno:

Za Stanislavou Mazáčovou

Paní doktorku Stanislavu Mazáčovou jsem poznal v druhé polovině devadesátých let, když jsem pracoval v redakci časopisu Revolver Revue. Přicházela pro texty chystané do nového čísla: byly  redakčně opracovány, ale samozřejmě v nich zůstávaly překlepy nebo chyby, které naše oči už neviděly. Jejím úkolem bylo při jazykové korektuře tyto nedostatky zachytit a odstranit. Vše se dělo v hrozném kvapu, byla to ta závěrečná fáze práce, na niž nikdy nebyl dostatek času, povinností byla spousta a nikdo neměl náladu na nějaké vybavování. S trochou nadsázky snad mohu říct, že každý, kdo tehdy do redakce zavítal, byl nenáviděn, protože zdržoval. Paní Mazáčová byla v těchto okamžicích skvělá. Nepamatuju si doslova znění jejích promluv, ale jejich stručnost nebo lapidárnost byly nezapomenutelné, stejně jako proměna jejího jakoby namíchnutého výrazu, který si přinášela ještě z ulice, v široký úsměv, zvědavost, velké živé oči a fantastický, řekl bych až soulový hlas: „Kolik toho máte?“, „mankote, to je tlustý“, „dokdy to chcete?“, „tak já du“. Pokračování textu Za Stanislavou Mazáčovou

/ Publikováno:

Májová píseň

Po příspěvku z minulého týdne prodleme ještě chvíli u máchovské problematiky. V rámci výzkumu redakční politiky (západo)německého nakladatelství Suhrkamp obrácené směrem k Východu (srov. publikaci Kulturtransfer und Verlagsarbeit, 2019) se objevil zajímavý a snad charakteristický detail: První kontakt mezi frankfurtským vydavatelským domem a českým živlem zachycený v redakční korespondenci – uložené dnes v německém literárním archivu v Marbachu – se týkal právě Máchy. Pokračování textu Májová píseň

/ Publikováno:

Komise, která nemá výhrad

Ve stati zveřejněné zde 2. dubna 2020 pojednal Michal Kosák o zvláštních rozhodnutích komise Ministerstva kultury ČR ve věci dotací pro tištěné literární časopisy, oproti minulým verdiktům konstatoval „dramatické změny v hodnocení některých periodik“, seznal netransparentnost postupu dané jury a uzavřel: „Komisi by měli asi na MK ČR jasně instruovat, že má v péči celý systém literárních časopisů, které jednotlivcům nemusejí být sice vždy po chuti, nicméně komise by se jim měla také snažit pomáhat vytvářet stabilní prostředí.“ Pokračování textu Komise, která nemá výhrad

/ Publikováno:

„…spojte se!“

Netrvalo to dlouho, a do publicistiky v čase koronaviru byla zatažena i literatura. Na serveru Aktuálně.cz, jehož „motivační“ nebo přímo dojaté projevy vyvolávají zdání, jako kdyby mediální dům Economia byl ve skutečnosti jednou z divizí skupiny Mafra, stálo v jednom z komentářů, který nabádal ke svornosti s kapitány našeho státu: „Skoro se chce vykřiknout se Švejkem jeho jedinou větu, kterou kdy myslel vážně: ‚Nestřílejte, vždyť jsou tady lidi!‘“ Pokračování textu „…spojte se!“

/ Publikováno:

Masarykova hilsneriáda

Mezi texty T. G. Masaryka, které na rozdíl od Ideálů humanitních, České otázky nebo Otázky sociální nebyly už po svém prvním otištění opakovaně zveřejňovány, patří i ty, jimiž Masaryk analyzoval soudní proces vedený proti Leopoldu Hilsnerovi, odsouzenému v roce 1899 k trestu smrti za údajnou vraždu Anežky Hrůzové. Jde přitom o práce, které se z Masarykovy činnosti filosofické, pedagogické, historiografické, literární a zejména redaktorské a politické nejvíce přibližují praktickým otázkám života a smrti, odvahy a zbabělosti, angažovanosti a lhostejnosti, rozumu a tmářství, kriticismu a fanatismu. Pokračování textu Masarykova hilsneriáda

/ Publikováno:

Celý Jirous

Obsáhlým svazkem Magorova oáza, který v listopadu 2019 vyšel v nakladatelství Torst v ediční péči Adély Petruželkové, se zřejmě dovršilo zpřístupnění básnického a nebeletristického díla Ivana M. Jirouse. Kniha sice nikde nenese označení „spisy“ nebo „dílo“, ale z parametrů, které má společné s předchozími autorovými svazky – formát, grafická úprava Viktora Karlíka, ediční postupy při zpracování textu a sourodé titulování zohledňující pseudonymní stylizaci –, je zřejmé, že de facto Jirousovy spisy doceluje. Pokračování textu Celý Jirous

/ Publikováno:

Kolem Stankoviče

Ve čtvrtek 24. 10. 2019 proběhla v prostorách pražské FAMU Konference Stankovič, pátý podnik tohoto odborného, přednáškového, diskusního a společenského typu, který uspořádala redakce časopisu pro literaturu a výtvarné umění Revolver Revue. Po I. M. Jirousovi (2013), Janu Lopatkovi (2016), F. X. Šaldovi (2017) a sympoziu, jehož tématy byly v „osmičkovém“ roce komunismus, elity a dnešek (2018), se ohniskem nynějšího setkání stala osobnost básníka, filmového kritika, časopiseckého a novinového redaktora a angažovaného občana Andreje Stankoviče (1940–2001). Pokračování textu Kolem Stankoviče

/ Publikováno:

Co bylo před Událostmi

Zanedlouho bude publikována kniha textů Jana Hanče (1916–1963), jež představí poněkud odlišný, byť související typ slovesného vyjádření známého z předchozích dvou, resp. tří titulů. V Událostech, jež v celkové edici sdružovaly autorovu sbírku z roku 1948 a následné strojopisné a rukopisné texty z konce čtyřicátých let a z přelomu let padesátých a šedesátých, převažovaly krátké projevy v próze, od sentence aforistického rázu po příběh s pointou nebo úvahu takříkajíc s ponaučením. Většinu těchto próz a básní spojoval iluzivní rozměr deníkového zápisu a okolnost, že Hanč z nich koncipoval jisté celky  – ať už jím byla sbírka zůstavená de facto jako strojopisná maketa budoucí knihy, nebo úhledným rukopisem vedený sešit, zaplněný buď od první do poslední stránky, či jen rozepsaný. Pokračování textu Co bylo před Událostmi

/ Publikováno:

Opakování z bibliografie

Výbor z publicistiky Jáchyma Topola Výstup Jižní věží, jejž uspořádal Ivo Říha „ve spolupráci s autorem“ (Praha, Torst 2018), je chvályhodně doprovozen soupisem Topolových nebeletristických textů. Pořídil ho Pavel Nevyhoštěný, má značnou cenu pro poznání tvorby nejen autorovy, ale i literárního života posledních cca pětatřiceti let, tj. přechodu ze svobodného samizdatového prostředí do necenzurovaného prostoru tištěného a posléze i elektronického. Pokračování textu Opakování z bibliografie