/ Publikováno:

Co počít s Tesařem?

Kniha Jana Tesaře Co počít ve vlkově břiše je pátým titulem, jejž autor publikoval v Čechách ve svobodné éře po roce 1989. Výstižnější by však bylo říci: od roku 2000, neboť po celá devadesátá léta si Tesař, v letech 1969–1970 a 1971–1976 vězněný za organizování odporu proti počínající husákovské normalizaci a od roku 1980 žijící v exilu, udržoval od polistopadových politicko-společenských poměrů ostražitý odstup, a to i od postkomunistického prostředí akademického, a dokonce i od nově se rodících struktur nakladatelských. Svědčí o tom i slovenská Tesařova publikace Sme autentickí dedičia (Bratislava 1995). Pokračování textu Co počít s Tesařem?

/ Publikováno:

Tvůrce kvalitní poezie

Ve věci návrhu na ocenění Karla Sýse státním vyznamenáním se vyslovil poslanec Antonín Staněk, kandidát na ministra kultury za ČSSD v jedné z budoucích Babišových vlád. „Pan Sýs patřil k básníkům, kteří v 70. a 80. letech tvořili kvalitní poezii,“ konstatoval pan Staněk jistě nikoli do větru. Nechceme, aby stať Jana Wiendla, kterou jsme zde publikovali minulý týden a v níž se pravilo, že „nemá smysl vést debatu o charakteru Sýsovy poezie, mluvme o charakteru autorových profesních a občanských postojů“, působila vůči Staňkovu stanovisku polemicky, a u Sýsovy literární tvorby, kterou pan poslanec tak oceňuje, se tedy zastavme dnes. Pokračování textu Tvůrce kvalitní poezie

/ Publikováno:

Josef Čermák 90

Uplynulý pátek, 18. května, oslavil jubilejní narozeniny literární historik a překladatel Josef Čermák. O jeho profesní dráze a pracích informují základní slovníková hesla a význam Čermákova přínosu – zejména v komparatistice a česko-německých literárních vztazích – zhodnotí jistě příslušní odborníci. Náš Kanon se může při této příležitosti zastavit u jevu, jejž literární lexikografie zachycuje s obtížemi, pokud vůbec. Pokračování textu Josef Čermák 90

/ Publikováno:

Nový Stankovič

Souborná edice veršů Andreje Stankoviče vychází v dvousvazkových Knihách básní (Praha, Triáda 2017) téměř sedmnáct let po autorově smrti. Mohlo by se zdát, že je to pozdě, ale podíváme-li se na cestu většiny autorových sbírek ke čtenáři, zjistíme, že časové průrvy jako by byly přirozenou součástí životů spisovatelových knih. Pokračování textu Nový Stankovič

/ Publikováno:

Jiné možné významy

První agenturní zprávy o úmrtí Miloše Formana (18. 2. 1932 – 13. 4. 2018) celkem pochopitelně obsahovaly obecně známá data o režisérově kariéře. Tytéž informace však opanovaly a opanovávají i většinu následných, už nějak rozmyšlených ohlédnutí za režisérovou tvorbou. Údaje o počtu natočených filmů, udělených Oscarů a neproměněných nominací jsou v nich jen doplňovány o obdivné přívlastky nebo banální charakteristiky. Od kulturních redakcí českých médií se nic jiného očekávat nedalo, ale u zahraničních novin a webů, kde zpravidla mívají nekrology připravené – nebo pohotově napsané – inteligentně a nápaditě, jde o jev překvapující. Pokračování textu Jiné možné významy

/ Publikováno:

O Vašíčkovi

Uprostřed sborníku o Zdeňku Vašíčkovi „Z přirozené potřeby kritického ducha“, který vydalo nakladatelství Triáda v roce 2016, je otištěna mimořádná studie Co vlastně Vašíček o nás svědčí? od Tomáše Hermanna. Řečeno přesněji, Hermannova práce se nachází v první třetině knihy, a namísto jmenného přísudku „otištěna“ by bylo přiléhavější adjektivum „schována“, nebo ještě lépe: „ukryta“. Od ostatních příspěvků sborníku – zajímavých, nápaditých, dílčích i těch, které snad vzniknout ani nemusely – se totiž liší nejen svým rozsahem (s. 75–147), ale především celostným monografickým záběrem. Pisatel tohoto „Kanonu“ se ve jmenované knize podílel na Vašíčkově bibliografii a sestavil též jeho životopisný medailon, ale doufá, že se upozorněním na tento počin neocitá v konfliktu s některou z maxim kolegy Kosáka, neboť se skladbou sborníku neměl jinak nic společného. Pokračování textu O Vašíčkovi

/ Publikováno:

Překlady Antonína Brouska

K domácím básníkům, z jejichž díla byly v úhrnných edicích z posledních cca dvaceti let zveřejněny a komentovány i převody cizích spisovatelů do češtiny (např. Jaroslav Seifert, Vladimír Holan, Zbyněk Hejda, Jaromír Zelenka), přibyl Antonín Brousek. Do druhého svazku jeho Básnického díla – první dosud na vydání čeká – překlady sebrala, uspořádala a komentovala Barbora Chybová a na konci roku 2015 je vydalo nakladatelství Torst. Pokračování textu Překlady Antonína Brouska

/ Publikováno:

Petr Rezek 70

Dne 9. ledna oslavil narozeniny Petr Rezek. Jeho působení a více než čtyřicet let práce jsou v našem duchovním prostředí mnohostranné a výrazné, a proto je složité je vystihnout nějak stručně a přehledně. Podobně jako u Jiřího Němce, o šestnáct let staršího, podtrhněme u předvčerejšího jubilanta sourodost a paralelnost několika profesí, zejména filosofa, učitele, psychologa, editora, nakladatele a překladatele, z jejichž způsobů vyzařování mají nejdelší nebo nejpalčivější účinnost asi kritika a bystrost. Domníváme se přitom, že zatímco v psaném i orálním díle J. Němce nabýval čím dál větší váhy ohled k druhému, osvěta, cíl ovlivnit nebo orientovat, P. Rezek, během svých studií a v počátcích vlastní odborné činnosti zřejmě hodně inspirovaný právě Němcem, ční – při talentu výrazného řečníka a strhujícího pedagoga, který poutá vlastně široké publikum – ve svém myšlení osamocen. Ta samota není opuštěností, nýbrž výlučností, neporovnatelností. Pokračování textu Petr Rezek 70

/ Publikováno:

Šalda 150

Zítra uplyne 150 let od narození F. X. Šaldy. To je výročí, kterému je nejspíše přiměřený pietní akt. Otázka, do jaké míry zůstává kritikovo a básníkovo dílo inspirativní pro každodenní „život“ literatury a obce, je složitější a otevřenější. Úkolem následujících řádek není nic jiného než pokus o představení nejnovějšího šaldovského bádání, čímž navazujeme na referát o konferenci Šalda MMXVII, kterou letos v listopadu uspořádala redakce Revolver Revue. Pokračování textu Šalda 150

/ Publikováno:

Konference o F. X. Šaldovi

Největšího českého uměleckého kritika, narozeného i skonavšího v roce zakončeném sedmičkou (1867–1937), připomněla letos Revolver Revue (ve spolupráci se Společností F. X. Šaldy) podnikem nazvaným Šalda MMXVII – Konference. Oproti předchozím šaldovským konferencím konaným v Brně 2007 a v Liberci 1997 s desítkami vystupujících nemělo mít toto sympozium akademický charakter; deset oslovených řečníků pojila spíše publikační historie s pořádajícím časopisem než vyhraněná šaldovská specializace. Tento neakademický ráz podtrhl i výrazný vizuální styl akce (logo, plakát, program, pozvánka – Josefina Karlíková) a výběr lokace: přednášelo se 9. 11. v sále divadelní Venuše ve Švehlovce, postaveném ve dvoře žižkovské Švehlovy koleje, a v početném publiku se sešli studenti, spolupracovníci časopisu, historikové umění, a hlavně kulturně zaujatá veřejnost. Pokračování textu Konference o F. X. Šaldovi