Archiv autora

Uprostřed letošního léta vydalo nakladatelství FF UK práci Jiří Němec – Bibliografie 1953–2022, kterou sestavil Robert Krumphanzl. Svazek o 166 stranách je nejen vzorně odvedeným řemeslem v oboru evidence, třídění a popisu, ale také tvořivě koncipovaným dílem. Organicky uspořádaný soupis slouží výborně jak k vyhledávání Němcových původních prací, překladů, editorských počinů a literatury o něm, tak k lineární četbě, která dosahuje účinků monografie psané s vášní. Pokračování textu Napínavá bibliografie

Od studie v odborném časopisu se zpravidla očekává původní myšlenkový výkon, rozpracování nějakého badatelského problému. Na textu Autenticita: kritický pojem konstrukce nového kánonu českých dějin moderního umění, k jehož sestavení spojily síly Milena Bartlová a Jitka Šosová (Umění, č. 4/2022), je odzbrojující, s jakou bezelstností se od odborného (Andrej Babiš by řekl: „tradičního“) úzu odklání a obnažuje svůj pravý účel: být úředním plněním grantového úkolu, a to včetně čtyřpatrové genitivní závislosti. Pokračování textu Jak napsat grant

Akademik Ladislav Štoll (1902–1981) byl po konci komunistického režimu v roce 1989 představován ve zjednodušeném podání, jako postava s úzce omezeným intelektuálním horizontem, odpovědná za značné škody v české literatuře. V posledních deseti patnácti letech se však ukazuje, že černobílé vidění totalitní šedi už není udržitelné, že je třeba interpretační nánosy devadesátých let odstranit. Pokračování textu Ten řekl to a ten zas tohle

Robertu Krumphanzlovi se letos v září přihodí padesát let. Z jedné strany na tom není nic překvapivého. Nakladatelství Triáda, jež jubilant spoluzakládal a jehož je vedoucím redaktorem, je už více než čtvrt století vzorem důkladného redakčního řemesla, šiřitelem vnitřně soudržného edičního plánu a pokorným prosazovatelem hodnot nejen úzce literárních, ale také obecně lidských, jako jsou ohled na druhého, podpora slabších nebo solidarita s ostatními v nouzi. Pokračování textu RK 50

Od roku 2010 vydává redakce časopisu Revolver Revue jako samostatnou přílohu přibližně dvakrát do roka knížku Jedna věta. Její princip spočívá v tom, že oslovený autor si jeden rok zapisuje pokud možno denně jazykové sdělení v libovolné mluvnické formě. Cyklus, jehož zadání vymyslel redaktor časopisu a výtvarník Viktor Karlík, nebyl dosud souhrnně reflektován a i jednotlivé počiny došly ohlasů jen ojediněle. Dosud nejnovější (už sedmadvacátá) Jedna věta, jejímž autorem je básník a redaktor Vratislav Färber, byla kupodivu recenzována v Českém rozhlase (Mozaika, Vltava 5. 10. 2022). Po poslechu relace by se bohužel dalo říci: Snad by bylo lepší, kdyby Färberova knížka prošla v rádiu bez povšimnutí, jak se to stalo i všem předešlým šestadvaceti. Pokračování textu Co je Jedna věta, co není deník a k čemu jsou snad na světě

V adventním čase se oprosťme od žhavých aktualit a věnujme pozornost nějaké odlehlejší literárněhistorické látce, například této: Jiří Weil napsal v letech 1945–1948 několik textů o svém bývalém příteli, redakčním kolegovi a stranickém soudruhovi. Nejdůsažnější je zřejmě brožura Vzpomínky na Julia Fučíka, kterou po časopisecké publikaci v týdeníku Lidová kultura od listopadu 1946 do ledna 1947 vydalo nakladatelské družstvo Dílo koncem roku 1947 (recenze na knížku pocházejí v zásadě z časového rozmezí od prosince 1947 do února 1948). Pokračování textu Dvojí vzpomínky na Julia Fučíka

Nakladatelství Maťa nedávno vydalo Filipu Topolovi (1965–2013) knihu povídek Jako pes. Sdělení obsažené v této oznamovací větě by mohlo být důvodem k další malé radosti, jíž Topolovy knížky kapesního formátu (nakladatelství vydává i autorovy písňové texty a básně) zpravidla jsou. Soustavnější čtenář Maťovy knižní produkce se však nemůže zbavit dojmu, že jednotlivých Topolových knížek začíná být víc než vlastních autorových textů. Pokračování textu Operace: Převzetí

Ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová pronesla v rozhovoru s Petrem Placákem ve „studentském listu pro seniory“ Babylon č. 2 ze 4. 7. 2022 mimo jiné také to, že „Havel s Hejdánkem v roce 1978 sepsali jako programové prohlášení Charty dokument č. 23, což je velice dobře formulovaný text o Romech“. Následující řádky nejsou kritikou ani paní ředitelky, ani šéfredaktora listu, s nímž rozmlouvala, nýbrž upozorněním na podivuhodný život závažného textu od jeho strojopisné premiéry až po existenci v elektronickém prostoru, v němž jsme sice všichni se všemi propojeni, ale jen zanedbatelná hrstka si zpozdile dává pozor na to, zda se neprojevuje zbytečně spontánně, a co říká nebo píše, si předtím z důvěryhodných zdrojů ověří. Pokračování textu Tisková oprava 2

Kardinál Duka pronesl v rozhovoru s Danielem Kaiserem v Týdeníku Echo č. 28/2022 nazvaném Katolictví čelí neomarxismu mj.: „Dnes snad už nikdo neví, že Václav Klaus byl členem redakce časopisu Tvář…“ – Možná by takové tvrzení nestálo za opravu, kdyby nebylo uvedeno poněkud sebevědomým návěštím „dnes snad už nikdo neví…“. Korigujme tedy jak citovanou větu vedlejší, tak hlavní: Pokračování textu Tisková oprava

„Kulturní čtrnáctideník“ A2 věnoval ve svém 9. čísle z 27. 4. 2022 hned dvě stati Angele Davisové. Čtenáři důchodového věku, pamatující si možná ještě novinové titulky typu „Angela Davisová – symbol pokroku a postrach reakce“, jimiž byly opatřovány články v týdenících, jež vydával Ústřední výbor KSČ, mohou proto v tuto chvíli ve čtení ustat a věnovat se užitečnější činnosti; toto je propedeutika pro ročníky narozené cca po roce 2000. Pokračování textu Symbol pokroku a postrach reakce