/ Publikováno:

Kniha o jedné rodině

Kniha Sancta Familia, kterou k Vánocům 1938 pro své rodiče a babičku napsali, ilustrovali a v jednom výtisku vyrobili bratři MartinTomáš Welsové a kterou v prosinci 2020 vydalo nakladatelství Triáda, je mimořádná v několikerém ohledu. Především přináší mnohem sofistikovanější literární a výtvarné dílo, než bychom od třinácti- a osmnáctiletého autora předpokládali. Jedna z úvodních vět textu, „Všechny věty v této knize byly už jednou vysloveny!“, dává do pohybu významy, které jsou souladné s děním v dobové „dospělé“ literatuře. Čím více nás vyprávěcí hlas upozorňuje na to, že čtený text není nic umělého, nýbrž „jen“ záznam skutečnosti, tím více nás vlastně upomíná na to, že nečteme žádnou „skutečnost“, nýbrž slova, na základě jejichž podoby a ve skladu do vyšších celků je stvořena skutečnost nová, jedinečná, existující jen v textu a oživovaná v neopakovatelném momentu čtení. Pokračování textu Kniha o jedné rodině

/ Publikováno:

Rudolf Černý téměř kompletní

Nakladatelství Cherm načíná právě vydanou knihou Rudolfa Černého druhou desítku svazků edice Duch a tvar. Do výboru z Černého prací, který dostal název Kritické dílo, soustředil editor Ladislav Soldán na šedesát textů z období 1928–1970 – ty pak k vydání připravila Milena Vojtková. Soubor úvah, kritických statí a recenzních glos tohoto autora, který se rokem 1948 prakticky odmlčel, vychází vůbec poprvé a nabízí prostor pro inspirativní setkání. Pokračování textu Rudolf Černý téměř kompletní

/ Publikováno:

Karfíkovo Co a jak

Zdání klame: objeví-li se v Edici současné české poezie (jako sv. 76) kniha s názvem Co a jak, neznamená to, že by její autor, v příštím roce devadesátiletý Vladimír Karfík, vydával nějakou svoji básnickou sumu, nýbrž skutečnost je taková, že dostáváme do rukou dvousetpadesátistránkový výbor z literárněkritického díla tohoto literárního historika, kritika, redaktora a editora. Autor ze svého publicistického díla vybral něco přes padesát textů z období let 1964–2013, seřadil je víceméně chronologicky a nechal je uzavřít osobně laděným, vyznavačským doslovem z pera Jana Šulce. Pokračování textu Karfíkovo Co a jak

/ Publikováno:

Na západní frontě: dobrodružství

V knižní řadě Europa vydalo v letošním roce nakladatelství Academia obsáhlou překladovou edici Válečného deníku z období první světové války Ernsta Jüngera, německého básníka, prozaika, filozofa, publicisty a entomologa. Publikaci, kterou pro německé nakladatelství Klett-Cotta připravil Helmuth Kiesel (poprvé 2010), mj. Jüngerův monografista, přeložila Nina Fojtů, předmluvu k českému vydání napsal Milan Horňáček. Rozměrná kniha je po eseji Chůze lesem (1994, 2. vyd. 2018) a novele Na mramorových útesech (1995) teprve třetí publikací, která z Jüngerova rozsáhlého díla v češtině vychází. Pokračování textu Na západní frontě: dobrodružství

/ Publikováno:

Profil jednoho exulanta

Podruhé a tentokrát zásadnějším vydavatelským počinem vrací se knihovna/nakladatelství Libri prohibiti k osobě Ladislava Radimského. Po vydání Radimského korespondence s Karlem Vránou v roce 2015 s titulem Promiňte tu čmáraninu (ed. M. Přibáň), vychází nyní rozsáhlý výbor z Radimského publicistiky z padesátých a šedesátých let nazvaný technicistně Texty z exilu. Výběr pořídila Kateřina Volková, texty edičně připravil Michal Jareš a autorovu bibliografii (na přiloženém CD-ROMu) sestavil Jiří Gruntorád. Vzhledem k rozsahu a šíři záběru vydaného výboru se tak poprvé prostřednictvím této publikace mohou širší čtenářské vrstvy seznámit s tvorbou „pilířového“ autora naší exulantské literatury, musí si však knihu opatřit přímo u nakladatele, v běžné distribuci bohužel není. Pokračování textu Profil jednoho exulanta

/ Publikováno:

Na okraj Čtení o Otokaru Březinovi

Institut pro studium literatury pokračuje ve vydávání záslužné řady Antologie, která od roku 2013 nabízí komponované výběry z ohlasové literatury na dílo předních osobností české a posud výjimečně také nejen české literatury. Třináctým titulem této edice je Čtení o Otokaru Březinovi, za jehož uspořádáním stojí Josef Vojvodík (který je též autorem instruktivní a dobře čtenářsky přístupné předmluvy) a Michal Topor. Texty antologie, jež patří v rámci řady antologií k těm obsáhlejším (312 s.), edičně připravila Eva Vrabcová, bibliografii pak sestavila spolu s Michalem Toporem Anežka Libánská. Pokračování textu Na okraj Čtení o Otokaru Březinovi

/ Publikováno:

Nakladatelský čin bez rizika

V letošních nominacích na cenu Magnesia Litera v kategorii Nakladatelský čin se objevilo vedle dvoudílné kolektivní publikace Jany Maříkové-Kubkové a kol. Katedrála viditelná a neviditelná a edice Magorova oáza, jíž se uzavřelo souborné vydání spisů Ivana Martina Jirouse v Torstu, také vydání Komenského Labyrintu světa a ráje srdce z nakladatelství Práh. Vítězný titul nebyl ještě vyhlášen, nicméně již sama nominace posledně jmenované a opulentně pojaté publikace vzbuzuje pochybnosti. Pokračování textu Nakladatelský čin bez rizika

/ Publikováno:

Viviana a Merlin

Bližšímu poznání závěrečné životní a tvůrčí etapy Jaroslava Vrchlického významným způsobem přispívá právě vydaná dvousvazková edice dosud nezveřejněných několika stovek básníkových dopisů a desítek jeho dosud neznámých básní. Objemnější ze svazků, korespondenční, nese název Své milence, druhý pod názvem Písně Viviany přináší vydavatelem komponovanou básnickou sbírku. Zveřejněné listy a básně dávají nahlédnout do poměru, který měl Vrchlický v letech 1904–1908 s učitelkou jazyků ze Slaného Justýnou Vondroušovou. Do vztahu těchto dvou milenců, jenž je dnes konzervován v archivních materiálech, vstoupil se značnou vehemencí po více jak sto letech editor, komentátor, redaktor a nakonec i nakladatel v jedné osobě Milan Šedivý, jinak činný též jako publicista a básník. Pokračování textu Viviana a Merlin

/ Publikováno:

Ještě Tvárnice

Již několikrát jsme psali o tom, že „projekt“ Tvárnice je celý podivný. Na naši nejmladší glosu o Tvárnici se ve čtrnáctideníku, odkud toto ocenění vzešlo, jali reagovat. A reakce je bohužel stejná jako cena sama, totiž nedomyšlená. Ve Tvaru – asi v euforii z distribuce stavebního materiálu – se nás totiž rozhodli také na nějakou cenu nominovat. Milan Ohnisko ji ve svém editorialu v č. 2/2020 nazval „Jak něco poflusat bez ohledu na fakta“, což je sice název trochu krkolomný, avšak radost z toho, že jsme se ocitli v užším výběru, nám to nekalí. Pokračování textu Ještě Tvárnice