Archiv autora

V letošních nominacích na cenu Magnesia Litera v kategorii Nakladatelský čin se objevilo vedle dvoudílné kolektivní publikace Jany Maříkové-Kubkové a kol. Katedrála viditelná a neviditelná a edice Magorova oáza, jíž se uzavřelo souborné vydání spisů Ivana Martina Jirouse v Torstu, také vydání Komenského Labyrintu světa a ráje srdce z nakladatelství Práh. Vítězný titul nebyl ještě vyhlášen, nicméně již sama nominace posledně jmenované a opulentně pojaté publikace vzbuzuje pochybnosti. Pokračování textu Nakladatelský čin bez rizika

Bližšímu poznání závěrečné životní a tvůrčí etapy Jaroslava Vrchlického významným způsobem přispívá právě vydaná dvousvazková edice dosud nezveřejněných několika stovek básníkových dopisů a desítek jeho dosud neznámých básní. Objemnější ze svazků, korespondenční, nese název Své milence, druhý pod názvem Písně Viviany přináší vydavatelem komponovanou básnickou sbírku. Zveřejněné listy a básně dávají nahlédnout do poměru, který měl Vrchlický v letech 1904–1908 s učitelkou jazyků ze Slaného Justýnou Vondroušovou. Do vztahu těchto dvou milenců, jenž je dnes konzervován v archivních materiálech, vstoupil se značnou vehemencí po více jak sto letech editor, komentátor, redaktor a nakonec i nakladatel v jedné osobě Milan Šedivý, jinak činný též jako publicista a básník. Pokračování textu Viviana a Merlin

Již několikrát jsme psali o tom, že „projekt“ Tvárnice je celý podivný. Na naši nejmladší glosu o Tvárnici se ve čtrnáctideníku, odkud toto ocenění vzešlo, jali reagovat. A reakce je bohužel stejná jako cena sama, totiž nedomyšlená. Ve Tvaru – asi v euforii z distribuce stavebního materiálu – se nás totiž rozhodli také na nějakou cenu nominovat. Milan Ohnisko ji ve svém editorialu v č. 2/2020 nazval „Jak něco poflusat bez ohledu na fakta“, což je sice název trochu krkolomný, avšak radost z toho, že jsme se ocitli v užším výběru, nám to nekalí. Pokračování textu Ještě Tvárnice

V prvním čísle letošního ročníku Tvaru a také na internetových stránkách téhož periodika byly zveřejněny výsledky ankety čtenářů o Kritika roku. Úvazkem takového kritika je sledovat literární produkci nastávajících měsíců a následně udělit vybrané knize Tvárnici – cenu za Literární dílo roku. Dle uvedených zdrojů v anketě dostala nejvíce hlasů Eva Klíčová, skutečností ovšem je, že nejvyšší počet hlasů získal v anketě podle našich informací Petr Onufer. Pokračování textu Ještě trochu trapnosti

Po realizaci druhého, rozšířeného vydání Holanova díla v Pasece (1999–2011), po vydání řady jednotlivin či výborů, odstartování německých spisů pořádaných Heftrichem a Špiritem, řadě monografií (Blažíček, Galmiche, Opelík) i „monografií“ (Křivánek) se konečně dostává i na knižní vydání většího celku Holanovy korespondence. Editor Martin Dvořák do svazku s názvem Umlkám do čekání shrnul oboustrannou korespondenci Vladimíra Holana s desítkou literátů a připravil ji k vydání v nakladatelství Akropolis Filipa Tomáše. Pokračování textu Konec čekání – a dál?

O existenci souboru nevydaných básní Jiřího Karáska ze Lvovic, které má k dispozici pražský antikvář Karel Křenek, se v úzké badatelské obci již dlouho vědělo. Na sklonku tohoto léta se tyto texty konečně dostaly ke čtenářům. Velmi pěkně vypravený svazek s názvem Emilovi, podtitulem Sonety vepsané do knih a druhým podtitulem Neznámé básně 1902–1932 edičně připravil sám Karel Křenek, který jej také ve své edici Starý svět (sv. 3) v nákladu 255 výtisků vydal. Editor si ke spolupráci přizval Filipa Hynka, jenž k neobsáhlé knížce (64 stran) napsal jednostránkový doslov. Pokračování textu Marná lásky snaha (k edici Karáskových textů Emilovi)

Internetová stránka czechlit.cz přináší jako zářijové téma příspěvek Romana Kandy, který se pod titulem Od skepse k novým iniciativám: poznámky k české literární vědě po roce 2010 pokusil načrtnout oborovou mapu této dekády. Kandovi se bezesporu povedlo přidržet se hlavního pravidla každého gangstera, který si – jak kdesi napsal již Karel Čapek – hledí předně toho, aby vždy vystřelil první. Potenciál otvíráku (snad) širší debaty je tedy nespornou předností Kandova textu. Připojím k němu zde pouze drobnou glosu, nikoli esej, který autor, coby vyznavač odvážnějších žánrů (viz závěrečný medailon R. K.), pokládá za „vrchol literárního umění“. Pokračování textu Na okraj jedné bilance

Do dlouhé řady publikací, které se vztahují k odsunu Němců, přibyla edice Deníku z Prahy 1945–1946, jehož autorkou je pražská Němka, herečka Margarete Schellová. Její deník na jaře tohoto roku vydalo v překladu Michaely Škultétyové nakladatelství Academia v ediční řadě Paměť (sv. 106). Čtenářům je tak k dispozici edice jedinečného dokumentu, jenž již svým tématem podněcuje k naplnění celého rezervoáru otázek. Ukazuje se, že na některé z nich není tak úplně snadné odpovědět. Pokračování textu Od konce války k odsunu

Zvykli jsme si, že výstupy z badatelsky náročných projektů neprovázejí mocné ohlasy široké kulturní veřejnosti. Smutné je, když ale i bez zájmu vlastní badatelské obce vycházejí odborně zaměřené knihy, jako je rozsáhlý výbor z textů literárního historika Arne Nováka Cizinci – či krajané? Reflexe německojazyčných partií Čech a Moravy v textech Arneho Nováka. Edičně jej připravil, podrobnými komentáři vybavil a úvodní studií opatřil literární historik a editor Michal Topor. S notnou dávkou optimismu si pokusme nalhat, že mizivá odezva je v tomto případě zapříčiněna skutečností, že antologie, kterou vydala Moravská zemská knihovna v Brně s vročením 2017, nešla do běžné knižní distribuce, a dodnes se o ní nepsalo pravděpodobně právě proto. Pokračování textu Jiný Novák

Masarykův ústav a Archiv AV ČR a nakladatelství Academia již třetím rokem spoluvydávají edici České moderní dějiny, do níž jsou zařazovány odborné historiografické práce mapující období od cca poloviny devatenáctého století do druhé poloviny století dvacátého. Jako šestý svazek této vkusně graficky vypravené ediční řady vyšla v roce 2018 monografická práce dnes již mnohaletého pracovníka Masarykova ústavu, historika věnujícího se nejen osobnosti T. G. Masaryka, ale i například Edvarda Beneše, a také mimo jiné zkušeného editora Richarda Vaška nazvaná „Račte to podepsat libovolnou šifrou.“ Prezident Masaryk jako anonymní publicista (1918–1935). Pokračování textu Znovu Masaryk neznámý