/ Publikováno:

Šalda 150

Zítra uplyne 150 let od narození F. X. Šaldy. To je výročí, kterému je nejspíše přiměřený pietní akt. Otázka, do jaké míry zůstává kritikovo a básníkovo dílo inspirativní pro každodenní „život“ literatury a obce, je složitější a otevřenější. Úkolem následujících řádek není nic jiného než pokus o představení nejnovějšího šaldovského bádání, čímž navazujeme na referát o konferenci Šalda MMXVII, kterou letos v listopadu uspořádala redakce Revolver Revue. Pokračování textu Šalda 150

/ Publikováno:

Konference o F. X. Šaldovi

Největšího českého uměleckého kritika, narozeného i skonavšího v roce zakončeném sedmičkou (1867–1937), připomněla letos Revolver Revue (ve spolupráci se Společností F. X. Šaldy) podnikem nazvaným Šalda MMXVII – Konference. Oproti předchozím šaldovským konferencím konaným v Brně 2007 a v Liberci 1997 s desítkami vystupujících nemělo mít toto sympozium akademický charakter; deset oslovených řečníků pojila spíše publikační historie s pořádajícím časopisem než vyhraněná šaldovská specializace. Tento neakademický ráz podtrhl i výrazný vizuální styl akce (logo, plakát, program, pozvánka – Josefina Karlíková) a výběr lokace: přednášelo se 9. 11. v sále divadelní Venuše ve Švehlovce, postaveném ve dvoře žižkovské Švehlovy koleje, a v početném publiku se sešli studenti, spolupracovníci časopisu, historikové umění, a hlavně kulturně zaujatá veřejnost. Pokračování textu Konference o F. X. Šaldovi

/ Publikováno:

J. B. a J. O.

V úterý 7. listopadu převezmou Cenu Jaroslava Seiferta Jiří BrabecJiří Opelík. Už mezi dosavadními laureáty bychom mohli nalézt spisovatele s nepominutelným záběrem vydavatelským nebo překladatelským (např. L. Vaculík, I. Wernisch, A. Brousek, V. Linhartová, M. Topinka, L. Kundera, V. Binar), ale letos poprvé jsou vyznamenáváni autoři, kteří píší nejen vlastní texty, ale především se o práce ostatních literátů starají. Pokračování textu J. B. a J. O.

/ Publikováno:

Až pomine… Předvolební speciál

Recenze Matěje Metelce na sborník textů o eseji Václava Havla Moc bezmocných byla v kulturním čtrnáctideníku A2 č. 21 z 11. 10. zařazena na nenápadnou stranu 29 (rubrika Společnost), ačkoli by větší měrou slušela více exponované ploše následující (s. 30, Odpor) nebo vstupním stranám 2 (vedle Editorialu) a 3 (Recenze čísla). Na nich redakce časopisu tiskne své ústřední materiály, z nichž zpravidla zaznívá zničující kritika soudobého politického establishmentu a vzývají se jinak konfigurovaná společenská uspořádání minulosti nebo dosud nepoznané budoucnosti. Pokračování textu Až pomine… Předvolební speciál

/ Publikováno:

Socha a smích

Kniha Marka Vajchra Jména příběhu (Praha, Revolver Revue 2016) představuje výkon, s jakým se domácí literatura (beletrie) ani literatura odborná dosud nesetkaly. Výzva tohoto díla spočívá v ustavení původního způsobu rozpravy, který syntetizuje postupy obou základních „diskursů“, tedy volné prózy a odborného pojednání. Vajchrův počin je přitom do té míry původní, že sloveso „syntetizovat“  z předchozího souvětí je nutné opatřit komentářem: spíše než spojením nebo sloučením beletristické a vědecké konvence je text Jmen příběhu vytvořením něčeho zcela nového. Pokračování textu Socha a smích

/ Publikováno:

Výročí a dohady

Web týdeníku Respekt pojednal minulý týden o třicetiletém výročí od premiéry filmu Dirty Dancing. Jde o nesmírně důležitou věc, psali o ní ostatně v britském Guardianu, ale na tomto místě bychom rádi připomněli něco méně spektakulárního. Letos je tomu čtyřicet let, kdy přestal psát Vladimír Holan (1905–1980). Jaké byly okolnosti uzavření jeho tvorby? Po mnoha osobních, zdravotních a politických peripetiích se básník na počátku šedesátých let vrátil k psaní veršů, na jejichž zveřejnění, na rozdíl od své předchozí tvorby, nemusel čekat dlouhá léta, vyšly ve sbírkách Na sotnách (1967) a Asklépiovi kohouta (1970). Následné verše však Holan už publikovat nemohl, normalizační režim ho znovu odsoudil k mlčení. Pokračování textu Výročí a dohady

/ Publikováno:

Nová kniha o Haškovi

Vznik práce Annalisy Cosentino Chvála blbosti (nakladatelství FF UK 2017) by se dal s jistou nadsázkou přirovnat ke způsobu, jakým Bohumil Hrabal komponoval některé své texty z Morytátů a legend nebo jak sestavil knížku Klub poezie. Morytát, který napsali čtenáři či Morytát o veřejné popravě, první a poslední próza souboru z roku 1968, jsou „konfrontáží“ úryvků z pochvalných a hanlivých dopisů adresovaných prý Hrabalovi, resp. „montáží“ vybraných pasáží z dvou údajných anonymních dopisů a z výstřižků dobového tisku. Klub poezie, autorský strojopis z roku 1978, je sestřih úryvků z dvou Hrabalových próz, Příliš hlučné samoty (liché kapitoly) a Něžného barbara (kapitoly sudé), provázený fotografiemi Ladislava Michálka. Cenzurovaná verze této montáže vyšla tiskem v roce 1981 jako Kluby poezie. Pokračování textu Nová kniha o Haškovi

/ Publikováno:

Hledání v petitu

Elektronické zveřejnění Dějin české literatury 1945–1989, které vyšly tiskem ve čtyřech svazcích v letech 2007–2008, konečně umožňuje operativně pracovat aspoň s jednou částí této příručky. Ponechme nyní stranou, že pro některé uživatele, k nimž se hlásí i autor těchto poznámek, to byl jediný úsek Dějin, který měl vůbec nějaký smysl: zatímco se na předchozích stovkách stran odvíjela úmorná líčení v rytmu Literární život – myšlení o literatuře – poezie – próza – drama – atd., oddíl Základní literatura a prameny přinášel cenné a z hlediska vydání rukověti i docela aktuální informace o literatuře předmětu. Pokračování textu Hledání v petitu