Vladimíra Binara (6. října 1941 – 13. ledna 2016), který se narodil před osmdesáti lety, si asi zapamatoval každý, koho učil. Jeho lidské kouzlo spočívalo i v tom, že jako literární badatel, historik nebo editor vůbec nevypadal. V modré baseballové čepici s nápisem Hinano a s prudkou gestikulací na chodbě pražské filosofické fakulty ve čtvrtém patře vždycky okolí oživil. Bylo těžké si představit, že někdy někde tiše bádal v archivu nebo si četl v křesle. Všechno to určitě někdy dělat musel, ale možná ho přitom nikdo neviděl. Nikdy nepředváděl ani „neprezentoval“, co a jak dělá. A nikdy neřekl všechno, co ví. Nechal nás, abychom si na většinu věcí přicházeli sami. Pokračování textu Binarovo dlouhočekání

V pátek 24. září 2021 zemřela v Rochester Hills v americkém Michiganu ve věku devadesáti osmi let překladatelka, autorka memoárů a jedna z přeživších holocaustu Marketa Zádorová. Česká literatura v ní ztrácí zejména vytrvalou propagátorku české prózy, jejímuž překládání do maďarštiny se po celý život systematicky věnovala. Pokračování textu Za Marketou Zádorovou

Pražské nakladatelství dybbuk přišlo na počátku letošní předvánoční prodejní sezony s novou edicí Opium poezie. Vydavatel vrhá na pulty hned pět svazků najednou. Co do koncepce se jedná o nerozsáhlé výbory z děl zahraničních i tuzemských básníků, které doprovází nerozsáhlý doslov a stručná ediční poznámka. Ediční řada vědomě – i svojí grafickou úpravou, formátem, vazbou a samozřejmě i názvem – navazuje na zaniklou edici Květy poezie z nakladatelství Mladá fronta, v níž vyšlo v letech 1958–2009 téměř dvě stě padesát svazků. Pokračování textu Pět dávek opia

Toto léto jsem při sledování pořadů z dílny našich veřejnoprávních médií náhodou zachytil dvě protikladná vyjádření k T. G. Masarykovi a jeho názorům na trest smrti, potažmo k Masarykem uplatňované praxi prezidentských milostí. Ve starším filmu z produkce ČT nazvaném Zločin v Polné Karel Roden v roli TGM nedlouho poté, co v pěstním souboji rozdá několik dobře mířených ran, pronese, že „trest smrti se musí zrušit“. Celkové vyznění filmu je s tímto názorem také v souhlasu. Kdo se naivně domníval, že zde panuje celkem konsensus, musel být naopak překvapen pořadem Českého rozhlasu 2, v němž se postavili k hrdelnímu trestu zcela opačně. Pokračování textu TGM ve veřejnoprávní zábavě a trest smrti

V řadě svých článků nebo esejí se svéživotopisnou tematikou vzpomíná Josef Škvorecký na to, jak se žilo a komunikovalo v poúnorovém Československu a co to znamenalo pro umělce, kteří nesměli nebo nechtěli vstupovat do tzv. oficiálních struktur. V jeho textech psaných od konce sedmdesátých let 20. století se v těchto reflexích opakovaně vynořují jména Františka Halase, Jindřicha Chalupeckého a zejména Jiřího Koláře. Kolem nich, v pražských bytech dvou posledně jmenovaných, soustřeďuje pak Škvorecký takřka stabilně – v Samožerbuchu (1977), v Příběhu neúspěšného tenorsaxofonisty (angl. 1984, čes. 1994), ve zdravici ke Kolářovým narozeninám Dávnopořád (1984) nebo v polistopadovém Vyznání muže z podniku paní Salivarové (1991) – Jana Rychlíka, Zdeňka Urbánka, Jiřinu Haukovou, Jana Hanče, Bohumila Hrabala, Věru Linhartovou, Jana Vladislava, Jana Zábranu nebo Mikuláše a Emilu Medkovy. Pokračování textu Marginálie škvorecko-hančovská

Z avizovaného pětisvazkového souborného literárního díla Františka R. Krause byl v nakladatelství Cattacan v letošním roce vydán již jeho druhý svazek, soubor reportáží A přiveď zpět naše roztroušené… Druhé vydání celku původně komponovaného autorem a vydaného v roce 1946 jako Krausova knižní „druhotina“ připravili k novému zveřejnění Stanislava Findejsová a Vladislav Dudák za spolupráce autorova syna Tomáše a vnuka Davida. Edici byla – podobně jako v případě prvního svazku souboru (Povídky ze Svrabové čtvrti, 2020) – věnována značná péče, ať už jde o doprovodné texty, poznámkový aparát, ilustrace (Ivan Bukovský), či vlastní polygrafické zpracování. Přes tyto klady není vše v edici zcela „košer“. Pokračování textu Další svazek souborného vydání Františka R. Krause

Konečně, třebas jen jako bibliofilie a v omezeném dvousetkusovém nákladu, vyšel text Ludvíka Vaculíka Stará postel. Za publikací stojí České centrum mezinárodního PEN klubu a jako editor se na ní podílel Vladimír Karfík. Kniha je opatřena zkráceným titulem Postel a již tato nesrovnalost naznačuje, že tu je něco spletitého. Pokračování textu Postel k dispozici

Titul nejnovější čapkovské publikace nelze přehlédnout – doslova člověka praští do očí, neboť výbor ze sloupků a entrefiletů Karla Čapka z let 1921–1938 je nadepsán Počtení i počteníčko. Co asi vedlo editora Jiřího Opelíka k této provokaci, která bezesporu nenechá nikoho v klidu, a především užité deminutivum může přivodit nevolnost či osypky? Pokračování textu Karel Čapek apelativní aneb O porozumění a radosti

Koncem loňského roku vyšla v nakladatelství dybbuk „dosud chybějící položka“ z díla Richarda Weinera. Nápadným grafickým prvkem knihy vázané v růžovém plátně je robustní provedení autorova příjmení, jež typograficky odkazuje na Weinerovy dosud realizované Spisy, jejichž první svazek má být přítomnou edicí doplněn. Soubor Přetržená nit a jiné rané prózy sestavil a k vydání připravil Michal Jareš. Pokračování textu Donekonečna objevovaný Weiner

Antologie Čtení o Františku Halasovi, kterou s podtitulem „Ve zlomech moderny 1927–1969“ připravila Marie Langerová a jako 15. svazek řady Čtení o… ji s vročením 2020 vydal Institut pro studium literatury, ukazuje v editorčině výborném výběru jednak mimořádnou polarizující působnost básníkova díla, jednak skutečnost, že tato působnost je zřejmě od konce šedesátých let 20. století už definitivně uzavřena. (Druhý aspekt myslím není specificky halasovský, ale týká se obecnějších literárních otázek, jejichž průnik do společenských struktur s přelomem 20. a 21. století podle všeho zaniká.) Pokračování textu Antologie o Halasovi