Pražské nakladatelství dybbuk přišlo na počátku letošní předvánoční prodejní sezony s novou edicí Opium poezie. Vydavatel vrhá na pulty hned pět svazků najednou. Co do koncepce se jedná o nerozsáhlé výbory z děl zahraničních i tuzemských básníků, které doprovází nerozsáhlý doslov a stručná ediční poznámka. Ediční řada vědomě – i svojí grafickou úpravou, formátem, vazbou a samozřejmě i názvem – navazuje na zaniklou edici Květy poezie z nakladatelství Mladá fronta, v níž vyšlo v letech 1958–2009 téměř dvě stě padesát svazků.
První pětka edice, kterou vizuálně sjednocuje grafická úprava Kateřiny Piňosové vycházející svým způsobem z grafiky Sylvie Vodákové z Květů poezie (jen ta ochranná slída chybí…), naznačuje, jakým směrem se bude minimálně v nejbližší době tento projekt (podpořený Státním fondem kultury ČR) ubírat.
Edici s jistou galantností vůči ženám otevírá svazek Usmrceni liliemi, jehož autorkou je básnířka, prozaička a dramatička Růžena Jesenská (1863–1940). Její rozsáhlé básnické dílo leželo po desetiletí bez povšimnutí editorů, Michal Jareš z něj vybral několik desítek básní, které doprovodil stručným doslovem shrnujícím životní běh této autorky a ve slovníkové zkratce se pokusil načrtnout hlavní kontury jejího veršovaného díla.
Druhý titul – překladový – připravil a čtivým doslovem vybavil Robert Janda. Do svazku Cestou k Ciguri vybral verše z rozlehlého díla Antonina Artauda (1896–1948), jež u nás vyšlo dříve v překladu L. Šerého v Textech I–III, 1995–2003. Právě tento svazek se koncepčně nejvíce blíží způsobu, jakým původní Květy poezie přinášely antologie z děl zahraničních autorů.
Dalším editorským počinem Michala Jareše je antologie básní Karla Hynka (1925–1953) Trhám broukovi nožičky, která je koncipována jako stostránkový výběr z rozsáhlého, v roce 1998 vydaného souboru S vyloučením veřejnosti (Torst). Jarešova edice evidentně staví na principu „best of“, proto má svazeček, který otevírá známá Babička po pitvě, slušný spád. O zábavu je postaráno i v doslovu Čí je Hynek?, kde pravděpodobně sám editor – kryt popichovačným pseudonymem František Pyje – představuje osobnost Karla Hynka v polemické figuře, jejímž prostřednictvím se snaží vyreklamovat tohoto básníka ze spárů surrealistické skupiny a přesvědčit čtenáře, že Hynek je jedinečný a originální, a proto patřící všem.
Na smutném břehu snu (sv. 4) je titul výboru z poezie Jana z Wojkowicz (1880–1944). Editor a autor doslovu Petr Adámek věnoval značnou péči kompozici svazku, což se projevilo v rafinované struktuře obsahu, který od veršů s přírodní tematikou graduje přes oddíl básní věnovaných ženě (i zde funguje jemná dramaturgie od „sen o ní je jen věčný sen!“ po „Nevěřte ženám – jsou to šelmy zlé!“) až k básním reflektujícím strasti básníkova života.
Poslední dosud vydaný svazek připravil opět Jareš. Odvrácená strana zítřka je výborem z pěti sbírek Antonína Bartuška (1921–1974), které vyšly v šedesátých a sedmdesátých letech. Jejich společným jmenovatelem je poměrně úzký tematický rejstřík (navracejí se motivy noci, temnoty, nicoty či smrti), kondenzovaný volný verš a k metafyzickým otázkám se opakovaně obracející básník. Je škoda, že editor v doslovu více nenaznačil Bartuškovo místo v kontextu poezie šedesátých let, což by jinak záslužnou edici, jejíž ohlas, obáváme se, bude bohužel limitovaný, snad mohlo přiblížit více sluchu dnešního publika.
Knižní řada Opium poezie může někomu připadat jako staromilský podnik. Vyplňuje ovšem na tuzemském trhu jistou mezeru, která vyvstala zánikem Květů poezie a ukončením edice Skvosty poezie v Odeonu-EMG. Formát knížky poezie „do kapsy“ sice ještě drží řada Verše z nakladatelství Vyšehrad (přes 60 svazků), ale ta povětšinou přináší jen nekomentované reedice sbírek víceméně „provařených“ autorů. Nově vzniklá ediční řada dybbuku aspiruje na podobně objevitelské ambice, jaké ve vybraných svazcích měly i původní Květy poezie (vzpomeňme např. Brabcova Josefa Friče či Slavíkova Weinera z šedesátých let). Připomenout opomíjeného autora a vybranými texty překvapit současného čtenáře totiž může většina z první pětky vydaných titulů. A bezesporné je ovšem i to, že edice tohoto typu plní v kultuře nezastupitelnou úlohu, protože její svazky jsou často prostředníkem pro první setkávání s proslulými i méně známými jmény naší i zahraniční poezie.