„Když Bůh byl nejvíc rozkochán, / tu bicykl nám stvořil, / a řek: jdi nyní na ten svět, / by lid se tobě kořil“ – tak veršoval Jindřich Leminger v roce 1889 a podobné horování pro cyklistiku slyšíme co ozvěnu v knize Je to jízda s podtitulem O svobodě na kole – ve městě i v krajině, již uspořádal Ondřej Buddeus (Paseka 2021). Antologii tvoří příspěvky třinácti autorek a autorů (obě pohlaví jsou zde zastoupena téměř proporčně), vycházejících z prostředí literatury, výtvarného umění, antropologie, fotografie, filmu, architektury, módy i molekulární biologie, seřazených genderově korektně, tj. víceméně na přeskáčku. Všichni autoři mají vysokoškolské vzdělání, mnozí z nich i další akademické tituly, nicméně spojuje je také to, že usedají do sedel svých kol a při jízdě zakoušejí každý sám, a přesto tak nějak společně rovnost, volnost a bratrství všech cyklistů.

Ondřej Buddeus svůj ediční počin charakterizuje na zadních deskách slovy: „Tohle není soubor esejů. Není to vyznání lásky. Není to ani praktický návod. Je to všechno dohromady.“ A v tom má úplnou pravdu: soubor tvoří totiž především směsice osobních konfesí, trendy duchaplných postřehů, dále popisů cest a poznatků, že pohyb je zdravý, či že každý muž a každá žena na kole si zaslouží sedlo, které jim správně padne. To není málo, ale také to bohužel není ani moc. Autoři pouze lehkověrně uvěřili, že jejich intimní vášeň pro bicykl, záznam, kudy jezdí do práce (včetně informací o rozprostření kaluží a blahu dlažebních kostek), a popis, jak se při cestě bezvadně cítí, či zachycení jejich vlastní cyklistické historie počítaje v to defilé kol, která si kdy opatřili, bude něčím podnětným i pro ostatní. Nelze to nikdy zcela vyloučit, mám však dojem, že něco obecnějšího „o svobodě na kole ve městě i v krajině“ tu neřeknou. Za to ovšem nemohou ani tak jednotliví jezdci, nýbrž jejich kouč, který své svěřence zřejmě nedostatečně či chybně navigoval.

Graficky je ovšem kniha vyvedena báječně a s velkou péčí. Přibližně vprostřed svazku je také jakási fotografická esej doplněná „nepsanými pravidly městské cyklistiky“. Ta zahrnují 13 pouček (jako je autorů knihy!) typu „Vždycky helmu!“ (s fotografií přilby) ústící ve výzvu „Objevuj místa, která neznáš. Objevuj sebe sama.“ Mission accomplished. Objevili. Sami sebe.