/ Publikováno:

Postel k dispozici

Konečně, třebas jen jako bibliofilie a v omezeném dvousetkusovém nákladu, vyšel text Ludvíka Vaculíka Stará postel. Za publikací stojí České centrum mezinárodního PEN klubu a jako editor se na ní podílel Vladimír Karfík. Kniha je opatřena zkráceným titulem Postel a již tato nesrovnalost naznačuje, že tu je něco spletitého. Pokračování textu Postel k dispozici

/ Publikováno:

Karel Čapek apelativní aneb O porozumění a radosti

Titul nejnovější čapkovské publikace nelze přehlédnout – doslova člověka praští do očí, neboť výbor ze sloupků a entrefiletů Karla Čapka z let 1921–1938 je nadepsán Počtení i počteníčko. Co asi vedlo editora Jiřího Opelíka k této provokaci, která bezesporu nenechá nikoho v klidu, a především užité deminutivum může přivodit nevolnost či osypky? Pokračování textu Karel Čapek apelativní aneb O porozumění a radosti

/ Publikováno:

Donekonečna objevovaný Weiner

Koncem loňského roku vyšla v nakladatelství dybbuk „dosud chybějící položka“ z díla Richarda Weinera. Nápadným grafickým prvkem knihy vázané v růžovém plátně je robustní provedení autorova příjmení, jež typograficky odkazuje na Weinerovy dosud realizované Spisy, jejichž první svazek má být přítomnou edicí doplněn. Soubor Přetržená nit a jiné rané prózy sestavil a k vydání připravil Michal Jareš. Pokračování textu Donekonečna objevovaný Weiner

/ Publikováno:

Antologie o Halasovi

Antologie Čtení o Františku Halasovi, kterou s podtitulem „Ve zlomech moderny 1927–1969“ připravila Marie Langerová a jako 15. svazek řady Čtení o… ji s vročením 2020 vydal Institut pro studium literatury, ukazuje v editorčině výborném výběru jednak mimořádnou polarizující působnost básníkova díla, jednak skutečnost, že tato působnost je zřejmě od konce šedesátých let 20. století už definitivně uzavřena. (Druhý aspekt myslím není specificky halasovský, ale týká se obecnějších literárních otázek, jejichž průnik do společenských struktur s přelomem 20. a 21. století podle všeho zaniká.) Pokračování textu Antologie o Halasovi

/ Publikováno:

Glosa k recenzi Marie Škarpové

V minulém týdnu byl na internetových stránkách Institutu pro studium literatury zveřejněn rozsáhlý posudek z pera Marie Škarpové na jeden z posledních svazků edice Česká knižnice, výbor z díla Fridricha Bridela Hymny, písně, legendy, který edičně připravil a komentoval Jan Linka. Autorka posudku snesla řadu výtek proti edičnímu pojetí svazku. Její série výhrad k Linkově interpretaci Bridela zřetelně ukázala, jak moc se přístupy obou těchto bohemistů, pracujících na stejném poli barokní literatury, co se týče východisek, liší. Do tohoto povýtce odborného sporu nechci vstupovat, musím ovšem z pozice předsedy redakční rady České knižnice reagovat na jinou okolnost ediční přípravy tohoto svazku. Pokračování textu Glosa k recenzi Marie Škarpové

/ Publikováno:

Hejda s puntíky

S odstupem jednoho půlstoletí se nakladatelství Pulchra navrátilo k textu románu Útěk národohospodáře, politika, publicisty a politického vězně odsouzeného v procesu s Miladou Horákovou Jiřího Hejdy a pořídilo jeho druhé knižní vydání, vymezené na přední straně desek podtitulem „úplné, necenzurované vydání s doprovodnými studiemi“. Za jeho realizací stojí tři dámy: literární historička Petra Loučová, historička specializující se na české moderní dějiny Klára Pinerová a jedna z dnes nejproduktivnějších editorek v oblasti krásné literatury Milena Vojtková. Pokračování textu Hejda s puntíky

/ Publikováno:

Giro Daniela Vojtěcha

Při příležitosti abrahámovin veřejně působících osobností bývalo běžné shrnout dosavadní úsilí oslavence a postihnout především jeho přednosti. Jestliže se dnes tento zvyk z žurnálů vytratil, je to jen škoda. Ztráta je to hlavně pro daný obor činnosti, nikoli pro čerstvého padesátníka, který je takovou pozorností spíše pouze nepříjemně zaskočen. Je mi jasné, že právě obmyšlený oslavenec bude dnešním příspěvkem na Kanonu otráven víc nežli jiní. Přesto i s tímto nepříjemným vědomím zde pár vět o působení Daniela Vojtěcha. Pokračování textu Giro Daniela Vojtěcha

/ Publikováno:

V intenci slovenské verze…

Překlad z jednoho jazyka do druhého a jeho pozdější překlad zase zpět do jazyka původního – to zní trochu šíleně. Přesto tu a tam jde o vyřešení problému „chybějícího originálu“ – ostatně v českojazyčném prostředí lze připomenout retlanslaci Teigova překladu rukopisné novely Georgese Ribemont-Dessaignese Ano a ne, čili Klec v ptáku (Oui et Non ou La Cage dans l’oiseau) z roku 1926, která byla až po mnoha letech přeložena z češtiny zpět do francouzštiny, protože se původní rukopis ztratil. Případ knihy Záviše Kalandry Zvon slobody, která vyšla ve slovenském překladu v roce 1948 pod jménem Juraj Pokorný, je v lecčems podobný Teigemu a Ribemont-Dessaignesovi: český rukopis si vyžádal Ladislav Novomeský v listopadu 1947 a v březnu již Kalandra knihu, věnovanou stému výročí slovenského povstání v roce 1848, poslal Novomeskému na překlad. Vyšla v bratislavském nakladatelství Tatran na začátku léta 1948 – s překladatelem nikde a nikdy neuvedeným (a uveďme hned, že dodnes jednoznačně neidentifikovaným) – a zůstala trochu ve stínu dalších Kalandrových prací, byť se on sám v roce 1948 věnoval velmi široce právě dějinným událostem sto let starým. Pokračování textu V intenci slovenské verze…

/ Publikováno:

1142 stran Arnošta Procházky

Takovýto je rozsah výboru z literárněkritické (ale i jiné) publicistiky Arnošta Procházky, jejž nazval editor Luboš Merhaut prostě Kritiky a eseje z let 1892–1924 (Institut pro studium literatury, Praha, 2020). Samotné Procházkovy texty přitom zabírají asi 750 stránek, zbytek připadá na různé rejstříky, seznamy, doslov, a především obsáhlou bibliografii celého Procházkova díla (na níž se vedle editora podílel Michael Špirit). Tento celek představuje bezpochyby zásadní krok pro literárněhistorický výzkum Procházkova díla a jeho patřičné ocenění. Připojený výběrový seznam sekundární literatury ukazuje, že česká literární historie dosud tomuto kritikovi zůstává leccos dlužna. Pokračování textu 1142 stran Arnošta Procházky

/ Publikováno:

Poezye Bohuslava Tablica

Ešte v roku 2019 pripravila slovenská literárna historička Lenka Rišková na vydanie vo vydavateľstve Slovenskej akadémie vied VEDA básnickú tvorbu Bohuslava Tablica (1769 – 1832) zo štyroch zväzkov Poezyí (1806, 1807, 1809, 1812), zhrnutú do jediného, rovnomenného zväzku Poezye. Po vyše dvesto rokoch to bolo prvé printové vydanie Tablicovovho básnického a prekladateľského diela predstavovaného Poezyami (L. Rišková pritom už jedno takéto podujatie má za sebou, keď v roku 2016 pripravila po 215 rokoch reedíciu Muzy ze slovenských hor Juraja Palkoviča). Pokračování textu Poezye Bohuslava Tablica