Archiv autora

Ve stati zveřejněné zde 2. dubna 2020 pojednal Michal Kosák o zvláštních rozhodnutích komise Ministerstva kultury ČR ve věci dotací pro tištěné literární časopisy, oproti minulým verdiktům konstatoval „dramatické změny v hodnocení některých periodik“, seznal netransparentnost postupu dané jury a uzavřel: „Komisi by měli asi na MK ČR jasně instruovat, že má v péči celý systém literárních časopisů, které jednotlivcům nemusejí být sice vždy po chuti, nicméně komise by se jim měla také snažit pomáhat vytvářet stabilní prostředí.“ Pokračování textu Komise, která nemá výhrad

Netrvalo to dlouho, a do publicistiky v čase koronaviru byla zatažena i literatura. Na serveru Aktuálně.cz, jehož „motivační“ nebo přímo dojaté projevy vyvolávají zdání, jako kdyby mediální dům Economia byl ve skutečnosti jednou z divizí skupiny Mafra, stálo v jednom z komentářů, který nabádal ke svornosti s kapitány našeho státu: „Skoro se chce vykřiknout se Švejkem jeho jedinou větu, kterou kdy myslel vážně: ‚Nestřílejte, vždyť jsou tady lidi!‘“ Pokračování textu „…spojte se!“

Mezi texty T. G. Masaryka, které na rozdíl od Ideálů humanitních, České otázky nebo Otázky sociální nebyly už po svém prvním otištění opakovaně zveřejňovány, patří i ty, jimiž Masaryk analyzoval soudní proces vedený proti Leopoldu Hilsnerovi, odsouzenému v roce 1899 k trestu smrti za údajnou vraždu Anežky Hrůzové. Jde přitom o práce, které se z Masarykovy činnosti filosofické, pedagogické, historiografické, literární a zejména redaktorské a politické nejvíce přibližují praktickým otázkám života a smrti, odvahy a zbabělosti, angažovanosti a lhostejnosti, rozumu a tmářství, kriticismu a fanatismu. Pokračování textu Masarykova hilsneriáda

Obsáhlým svazkem Magorova oáza, který v listopadu 2019 vyšel v nakladatelství Torst v ediční péči Adély Petruželkové, se zřejmě dovršilo zpřístupnění básnického a nebeletristického díla Ivana M. Jirouse. Kniha sice nikde nenese označení „spisy“ nebo „dílo“, ale z parametrů, které má společné s předchozími autorovými svazky – formát, grafická úprava Viktora Karlíka, ediční postupy při zpracování textu a sourodé titulování zohledňující pseudonymní stylizaci –, je zřejmé, že de facto Jirousovy spisy doceluje. Pokračování textu Celý Jirous

Ve čtvrtek 24. 10. 2019 proběhla v prostorách pražské FAMU Konference Stankovič, pátý podnik tohoto odborného, přednáškového, diskusního a společenského typu, který uspořádala redakce časopisu pro literaturu a výtvarné umění Revolver Revue. Po I. M. Jirousovi (2013), Janu Lopatkovi (2016), F. X. Šaldovi (2017) a sympoziu, jehož tématy byly v „osmičkovém“ roce komunismus, elity a dnešek (2018), se ohniskem nynějšího setkání stala osobnost básníka, filmového kritika, časopiseckého a novinového redaktora a angažovaného občana Andreje Stankoviče (1940–2001). Pokračování textu Kolem Stankoviče

Zanedlouho bude publikována kniha textů Jana Hanče (1916–1963), jež představí poněkud odlišný, byť související typ slovesného vyjádření známého z předchozích dvou, resp. tří titulů. V Událostech, jež v celkové edici sdružovaly autorovu sbírku z roku 1948 a následné strojopisné a rukopisné texty z konce čtyřicátých let a z přelomu let padesátých a šedesátých, převažovaly krátké projevy v próze, od sentence aforistického rázu po příběh s pointou nebo úvahu takříkajíc s ponaučením. Většinu těchto próz a básní spojoval iluzivní rozměr deníkového zápisu a okolnost, že Hanč z nich koncipoval jisté celky  – ať už jím byla sbírka zůstavená de facto jako strojopisná maketa budoucí knihy, nebo úhledným rukopisem vedený sešit, zaplněný buď od první do poslední stránky, či jen rozepsaný. Pokračování textu Co bylo před Událostmi

V pondělí 16. 9. uplynulo dvacet let od smrti grafičky a básnířky Naděždy Plíškové. Po souborném vydání jejího literárního díla (jež nakladatelství Torst dalo na knihkupecký trh v den vernisáže autorčiny výstavy v Museu Kampa, 31. 5. t. r.) může editor – autor těchto řádek – zběžně rekapitulovat: Pokračování textu Všechno v jedné krabici

Výbor z publicistiky Jáchyma Topola Výstup Jižní věží, jejž uspořádal Ivo Říha „ve spolupráci s autorem“ (Praha, Torst 2018), je chvályhodně doprovozen soupisem Topolových nebeletristických textů. Pořídil ho Pavel Nevyhoštěný, má značnou cenu pro poznání tvorby nejen autorovy, ale i literárního života posledních cca pětatřiceti let, tj. přechodu ze svobodného samizdatového prostředí do necenzurovaného prostoru tištěného a posléze i elektronického. Pokračování textu Opakování z bibliografie

Psaní o literatuře zpravidla nemívá vliv na přímé, „prováděcí“ změny v literárním životě. Občas ale i v oblasti, kterou naše společnost a její média pokládají za periferní, dojde k pozitivním – pro nás nečekaným – úkazům. Po zveřejnění stati, která se zastavovala u jednoho knižního plagiátu (šlo o cyklus textů Josefa Čapka Povídejme si, děti!), kontaktoval redakci našeho webu mgr. Antonín Kočí, ředitel nakladatelství Euromedia Group, věc uznal a přislíbil nápravu. S radostí konstatujeme, že k této nápravě nyní došlo, a zprávu pana Kočího o ní zveřejňujeme níže. Pokračování textu Dobrá zpráva: Dohoda mezi nakladatelstvími Euromedia Group a Triádou

Bývalý šéfredaktor měsíčníku Tvář v letech 1965 a 1968–1969 Jan Nedvěd, který zemřel v neděli 5. 5. 2019, dva měsíce po svých osmdesátých narozeninách, soustavnější kritické napsané dílo nevytvořil. Jeho zásadní vklad do dějin literatury šedesátých let 20. století spočívá v řízení časopisecké redakce a v plnění funkce „živého štítu“, jak se o sobě sebeironicky vyjádřil, při svízelných jednáních na ideologickém oddělení ÚV KSČ a vedení Svazu čs. spisovatelů, kde obhajoval zařazování jednotlivých příspěvků čím dál nepohodlnější Tváře. (Plasticky to vylíčil sám v rozsáhlém rozhovoru z roku 1993, který tento týden opětovně zveřejnila Revolver Revue na svém webu a kde je uvedena další literatura.) Pokračování textu „Telecí medailonky“ a couleur Tváře