25 let uplynulo od vydání chronologicky prvního dílu Sebraných spisů Ladislava Klímy. Původním záměrem nakladatelství Torst bylo vydat každý rok jeden svazek. Začátkem milénia tedy měl být celý projekt (rozvržený v šest dílů) hotový. Kvůli nedostatku financí však chronologicky druhý a třetí svazek vyšly teprve v letech 2005 a 2006 (díky podpoře České spořitelny), čtvrtý – dosud poslední vydaný – díl pak vyšel až v roce 2017. Na poslední dva svazky Spisů, které by měly obsahovat Klímovu beletrii, se zatím s napětím čeká. Pokračování textu Ohlédnutí za Sebranými spisy Ladislava Klímy

(Za Radovanem Zejdou)

Radovan Zejda (4. 12. 1946 – 4. 12. 2021), autor desítek místopisných publikací o Třebíčsku a Žďársku, patřil k nemnoha lidem, na něž jsme se mohli obracet jako na živou paměť tohoto kraje. Po smrti jinošovského učitele, spisovatele a kronikáře Josefa Pěnčíka (1925–2016) s ním odchází typ badatele, buditele, písmáka a terénního kulturního pracovníka, jehož bází není akademická literární věda nebo historie, ale důvěrné poznání kraje, jeho přírody a lidí, díky nimž se dostává k pramenům a informacím, které jsou návštěvníkům zvenčí nepřístupné nebo skryté. Pokračování textu Na vlastní pěst v kulturním terénu

Jako čtvrtý svazek Spisů Jiřího Weila vychází v těchto dnech v nakladatelství Triáda román Moskva-hranice. Při této příležitosti se Weilův čtenář možná zároveň zeptá, jakže to bude s autorovou prózou Dřevěná lžíce, která s Moskvou-hranicí přinejmenším tematicky úzce souvisí. Díky nedávnému nálezu neznámého pramene to vypadá s chystaným pátým svazkem Spisů docela dobře. Pokračování textu Objevený rukopis Weilova románu Dřevěná lžíce

Hlasy z podzemí, které zde dnes odhalujeme, jsou mimo jiné poctou síle poesie. Poctou síle slova. To, co jsem chtěl říct prostřednictvím vybraných autorů, je obsaženo v samotném cyklu kanálů a nemusím o tom mluvit. Pokud vám ale mohu něco doporučit, je to, abyste se po kanálech prošli, a přitom si pozorně přečetli, co je na nich odlito. Pokračování textu Malá poznámka

(Jiřímu Sůrovi)

Deset let poté, co byl zprovozněn internetový portál muj-antikvariat.cz, je ideální čas ke krátké uživatelské reflexi, v jakém stavu se v době sílící inflace nachází trh s použitými knihami. Pokračování textu Na malé obchůzce po antikvariátech

České písemnictví nemá v druhé polovině 20. století literárního kritika, který by se se srovnatelnou věcností a důsažností vyjadřoval jak k věcem literárním, tak obecným, jako byl Josef Vohryzek (1926–1998). Nejúžeji byl s literární strukturou své doby spjat v letech 1955–1958, kdy pravidelně přispíval do měsíčníku Květen. Toto angažmá bylo kvůli jeho neideologickému kriticismu rázně ukončeno jak vyobcováním z redakčního okruhu časopisu, tak odsuzujícím stanoviskem Vohryzkových kolegů v akademickém Ústavu pro českou literaturu (kde byl autor zaměstnán a odkud pak musel odejít). Pokračování textu Výpisky z Vohryzka

„Když Bůh byl nejvíc rozkochán, / tu bicykl nám stvořil, / a řek: jdi nyní na ten svět, / by lid se tobě kořil“ – tak veršoval Jindřich Leminger v roce 1889 a podobné horování pro cyklistiku slyšíme co ozvěnu v knize Je to jízda s podtitulem O svobodě na kole – ve městě i v krajině, již uspořádal Ondřej Buddeus (Paseka 2021). Antologii tvoří příspěvky třinácti autorek a autorů (obě pohlaví jsou zde zastoupena téměř proporčně), vycházejících z prostředí literatury, výtvarného umění, antropologie, fotografie, filmu, architektury, módy i molekulární biologie, seřazených genderově korektně, tj. víceméně na přeskáčku. Všichni autoři mají vysokoškolské vzdělání, mnozí z nich i další akademické tituly, nicméně spojuje je také to, že usedají do sedel svých kol a při jízdě zakoušejí každý sám, a přesto tak nějak společně rovnost, volnost a bratrství všech cyklistů. Pokračování textu Nabubřele o cyklistice

Jako již sto dvacátý třetí svazek edice Paměť publikovalo nově nakladatelství Academia druhé vydání vzpomínkové knihy nakladatele, bibliofila, překladatele a odbojáře Vladimíra Žikeše (1906–1980) s názvem Slovenské povstání bez mýtů a legend. Text k vydání připravila a úvodní studii o odbojové činnosti Vladimíra Žikeše zejména v letech 1943–1944 napsala historička Zlatica Zudová-Lešková. Jejím přičiněním se tak současnému čtenáři dostává do rukou komentovaná edice, která přináší neotřelý pohled na Slovenské národní povstání. Svazek současně díky Tomáši Síbkovi mapuje i nakladatelskou činnost Vladimíra Žikeše. Pokračování textu Bez mýtů a legend – bez servítků a iluzí

V nakladatelství Triáda vyšel v uplynulých dnech výbor z básnické tvorby Vratislava Färbera s názvem Lyrika. Antologie, již sestavil spolu s básníkem Robert Krumphanzl, obsahuje básně z let 1975–1988, tedy z doby, kdy Färber publikoval pouze v samizdatu. Některé kvality Färberovy poezie, jež vychází knižně poprvé, postihnul ve svém posudku z počátku devadesátých let Emil Juliš. Posudek dochovaný v básníkově pozůstalosti uložené v LA PNP, jenž se druhým až čtvrtým odstavcem kryje s Julišovým textem publikovaným v revue Iniciály z října 1991, při této příležitosti zveřejňujeme: Pokračování textu K poezii Vratislava Färbera

Ve výpravné publikaci Literární kronika první republiky, kterou v roce 2018 společnými silami vydaly nakladatelství Academia, Památník národního písemnictví a Ústav pro českou literaturu AV ČR, je na straně 439, vížící se k roku 1937 a k pracím Jiřího Weila, reprodukován list s popiskou: „Ukázka strojopisu knihy Češi stavějí v zemi pětiletek s autorovými rukopisnými úpravami.“ Reprodukce strojopisného textu s nadpisem „Poznámky“ je čitelná dobře, ale autoři Literární kroniky text zřejmě jen přelétli. Nejenže si neověřili, že Weilova knížka Češi stavějí v zemi pětiletek (Praha, Družstevní práce 1937) žádné „Poznámky“ neobsahuje, a předmětný strojopis se proto asi týká něčeho jiného, ale také přehlédli, že v textu strojopisu je mj. řeč o sovětském literárním měsíčníku Novyj mir z roku 1955, a dokument se proto jen těžko může vázat k roku 1937. Pokračování textu Marginálie weilovská