Události posledních měsíců učinily z této publikace, která by za normální situace měla funkci spíše dokumentační, záležitost povýtce aktuální. Kniha Pravda o Estonsku, Lotyšsku a Litvě, která u nás vychází pod názvem Válka o pravdu (Brno, Masarykova univerzita /edice Poprvé v češtině, sv. 7/ 2022) a jejímž autorem je snad nejproslulejší finský autor Mika Waltari, totiž dnešnímu čtenáři dodá hojné podněty k hledání paralel mezi popisovanými historickými událostmi a dnešním chováním prezidenta Ruské federace a jeho podporovatelů. Pokračování textu Tehdejší (a dnešní) válka o pravdu

Literatura se už dávno potácí na dalekém okraji zájmu masmédií. Kdykoli se však někdo z redaktorů nebo moderátorů přesto dotkne jakékoli její podoby, obrysy normální lidské rozpravy se rozpijí ještě víc. Ať už je to ve chvíli, kdy dočasně zeslábne žhavost politické, sportovní, filmové nebo gastronomické problematiky, nebo na média zesílí tlak PR oddělení těch několika našich nakladatelství, která o mediální pozornost stojí, výsledek je týž: běžný čtenář, posluchač, divák s hrůzou sleduje, jak prázdné řeči je možné v naší době vést. Pokračování textu Hranice temnoty aneb Kde jsou ti poradci?

Na první setkání se nezapomíná! V případě Václava Petrboka jsem se na něj před lety – po zprostředkování Hanou Šmahelovou – obrátil se žádostí o vedení diplomové práce. Poněkud nesměle jsem vykoktal svoje germanobohemistické záměry. Během následného oťukávacího vyptávání jsem nějak do proudu řeči zakomponoval středoškolská léta na mladoboleslavském gymnáziu, a snad abych ukázal, že se v tématu alespoň trochu orientuji, špitnul jsem, že tam v hloubi 19. století studoval Leopold Kompert. V tu chvíli se formální rozmluva zhroutila v zaujaté povídání o Moritzi Hartmannovi, Siegfriedu Kapperovi, Isidoru Hellerovi, Franzi Koblerovi, zkrátka dalších pojizerských výtečnících německého jazyka. Pokračování textu VP 50

Kolikrát si dnes člověk tváří v tvář záplavě současných fake news a desinformací může připomenout, že do diskuse s popírači šoa se nechodí: byla by to přílišná legitimizace něčeho, o čem se diskutovat nedá. Popírání událostí holokaustu už trvá několik dekád, ale přesto se nepřestávají objevovat další a další kameny zmizelých, další a další drobná svědectví a příběhy přeživších či zavražděných. Jedním z takových je vyprávění manželů Ruth a Františka Neumanových. Nejde o osobnosti obecně známé ani kulturně či literárně činné, a oč inzitnější jejich vyprávění je, o to překvapivější je uvědomění, z kolika a jakých detailů se celá mašinerie zagłady skládala: „za každým jménem musíte vidět vyděšené obličeje dětí, starců a stařen, zoufalství lidí v rozkvětu života, nemocné a zdravé, moudré i ty, co se moc nenapřemýšlí, ale všechny toužící přežít a vrátit se do všedního, normálního života“ (s. 64; v doprovodné studii ale citováno jako „musíme vidět“, s. 13). Pokračování textu Chybějící řemeslo

Opět se blížil termín pravidelného příspěvku, usedl jsem proto o víkendu s velkou nadějí k předávání cen Magnesia Litera. Zíral jsem se soucitem ke všem zúčastněným, jak moderátoři tápou, co vlastně v té které oceněné knize je, či jak pan profesor Jiří Srstka zpívá. Prý to ale takto bývá každoročně a nemá cenu se nad tím pozastavovat. Nedávno mi jedna kamarádka alespoň poslala odkazy na několik rozhovorů s bohemistkou, která se převléká za spisovatele 19. století, a tak třeba s knírem namalovaným šminkami popularizuje na sociálních sítích prý literaturu. Dala interview už DVTV, na Žena.cz i Lucii Výborné v Českém rozhlasu. Těžko k tomu něco říct, mě k tomu také už vůbec nic nenapadá. Našel jsem v archivu ale opravdu moc zajímavý materiál, tak o něm alespoň pár řádek. Pokračování textu Nic aktuálního

Maturity jsou za dveřmi, a tak se opět po roce roztrhl pytel s podpůrnými materiály, které vám na poslední chvíli mají vytrhnout trn  z paty. Svou troškou do mlýna přispěla i Městská knihovna v Praze (dále MK) a zveřejnila Tahák k maturitě, tj. sadu „karet“ k jednotlivým dílům, kterými MK disponuje v podobě e-knih (o jejich „kvalitě“ viz příspěvky Michala Kosáka, Jakuba Říhy a Michaela Špirita). Tahák k maturitě se prezentuje pod značkou „Maturitní četba neotřele“ – je ale obtížné si představit otřelejší přístup. Pokračování textu Maturitní četba. Zn.: Neotřele

Při letmém pohledu na nominované v Ceně Magnesia Litera jsme se v redakci Kanonu zaradovali, jelikož dopis, který jsme před dvěma lety uveřejnili, nezůstal snad alespoň do jisté míry oslyšen. Z plesání nás vyvedlo ovšem další psaní z Ostrovů. Jsme rádi za zájem o dění u nás. Dopis vážených britských emeritních bohemistek zde s potěšením publikujeme. Pokračování textu Prohlášení k cenám Magnesia Litera 2.

Posledně vydaný, v řadě již sedmnáctý svazek edice Antologie Institutu pro studium literatury je věnován jedné z nejpozoruhodnějších osobností našeho písemnictví minulého století – Otokaru Fischerovi. Čtení o něm připravil germanobohemista Václav Petrbok, který svůj poměrně rozsáhlý výběr z ohlasové literatury vztahující se k životu a dílu Fischera básníka, dramatika, esejisty, překladatele a vědce vybavil velmi trefným podtitulem Stopovat kentaura. S ním totiž velmi přesně lícuje i samotný výběr zveřejněných textů. Pokračování textu Básník – vědec – člověk

Pod názvem LITERATURA vystavil Viktor Karlík na přelomu let 2021 a 2022 v pražském DOXu soubor soch a objektů z posledních deseti let, v němž originálním způsobem propojil oblast výtvarné a literární tvorby a předložil veřejnosti své „přemýšlení o literatuře prostřednictvím sádry, železa, bronzu, mosazi, dřeva, betonu, pryskyřice, litiny a jiných materiálů“. [1] Pokračování textu Ztělesnění slov

Polemika není dialog, je osobní od samého začátku a nemá příliš smysl zkoumat ji jako žánr. Polemika rozhodně není dialog v tom smyslu, že by se její účastníci snažili něčeho dobrat společně. Polemika ale není dialog dokonce ani v tom smyslu, že by se jeden její účastník pokoušel toho druhého o něčem přesvědčit. Za dialog ji můžeme považovat tehdy, když přijmeme pro mnohé ovšem stěží přijatelnou tezi Karla Hausenblase, že dialog není jeden text, ale komplex textů (komunikátů), tedy že repliky jednoho polemizujícího tvoří dohromady jeden text, charakterizovaný jednotou autora, stylu a smyslu, a repliky jeho oponenta text druhý. Pokračování textu Polemika není dialog…