Archiv autora

Úsilí literárního historika a editora Ladislava Soldána, které po léta věnuje dílu literárního kritika, historika a básníka Miloše Dvořáka (1901–1971), je natolik setrvalé, že právě vycházející svazek s názvem Svítání kritikovo (vydal Cherm jako 9. svazek edice Duch a tvar) je jeho celkově již sedmou, počítám-li dobře, dvořákovskou publikací. Tato nová, velmi obsáhlá edice mapuje Dvořákovu literárněkritickou tvorbu od jeho publikačních počátků v roce 1919 do roku 1944. Na tuto edici časově navazuje svazek vydaný v roce 2009 pojmenovaný Inflace slova v našem věku, k němuž Svítání kritikovo přináší také dodatky. Pokračování textu Další Miloš Dvořák

Napsat první knižní monografii o jakémkoli autorovi, natož o jednom z největších básníků poválečné české literatury, jakým byl Antonín Brousek, je dozajista velmi těžký úkol. Role pomyslné vedoucí výpravy do neprozkoumaného podzemí se knihou Z toho co zbylo / zůstává to co bude. Básník a kritik Antonín Brousek (ÚČL AV ČR – Host, 2017) ujala bohemistka Lucie Antošíková. Její práce vychází jako pátý svazek edice monografií Tváře české literatury, v níž byly mj. představeny jiné dvě stěžejní figury poezie druhé poloviny 20. století – Ivan Diviš a Karel Šiktanc. Autorka se na speleologický výlet sice připravila, i čelovku si sbalila, ale vypadá to, že když došlo na věc, došly jí baterky. Pokračování textu Co zbylo z Brouska?

V těchto dnech je možné na knihkupeckých pultech narazit na skvostně vypravený „balíček“. Sdružuje šestnáct sešitů v jednotné grafické úpravě Gerharda Richtera, jejichž obsahem jsou vzpomínkové texty sedmnácti pamětníků, které pod společný titul „Žiji se svou minulostí“ s podtitulem Vzpomínky těch, kdo přežili holokaust shromáždil Ivan Lefkovits. Celek je překladem z německého vydání z loňského roku, s českým zněním, které za podpory MK ČR, Česko-německého fondu budoucnosti a Goethe-Institutu vydalo pražské nakladatelství OIKOYMENH ve spolupráci s Filosofickým ústavem AV ČR, se můžeme seznámit díky úsilí překladatelek Jany Zoubkové, Věry Zemanové, Pavly Plaché a Jany Mojžíškové a redaktora Ivana Chvatíka. Pokračování textu Svědectví těch, kdo přežili

S básnickým dílem Karla Tomana je počítáno jako snad již s věčnou hodnotou naší kultury. Když už ne jinak, pak to lze doložit alespoň tím, že je častým zdrojem výpůjček všech nešťastníků, kteří parafrázují omleté Tomanovy verše, jako například „vyjde-li hvězda, pro nás nesvítí“ či „vše je maska“. Současně je Toman stále přítomen v našich školách, kde si studenti zpravidla lámou hlavu nad tím, jak tzv. buřič metamorfoval do národního umělce. Letošní rok, kdy si mimo jiné připomínáme výročí jeho narození (byl ročník sedmasedmdesát), je ovšem z hlediska šíření Tomanových textů přelomový. Pokračování textu Karel Toman 2017

Ať už jde o Haló noviny, týdeník LUK respektive Obrys-Kmen, společnost Unie českých spisovatelů, nakladatelství Kmen atd., máme co dočinění stále se stejným okruhem jmen: Sýs, Mikulášek, Blahynka, Černík, Čejka, Janovic… Spojuje je nejčastěji společná minulost (tj. obcování v časech normalizace) a hlavně současné vymezování se vůči dnešním politickým poměrům. Z hlediska literatury je to dnes okraj okraje, skanzen. Při bližším pohledu dobře fungující, vlastně životaschopný podnik – což je jednomu nepochopitelné. Jedním z posledních produktů této skvadry, konkrétně nakladatelství Kmen, za nímž stojí Michael Doubek, jinak autor románu Nepřizpůsobivost (v anotaci knihy se dočteme, že jde o prózu „angažovanou a sociálně kritickou, prózu obnažující některé významné vývojové tendence dnešní společnosti“), a Ivana Blahutová (která také píše), je výbor z díla Hanuše Bonna, který dostal název podle první z básní autorovy prvotiny Tolik krajin Rozeklaný čas. Knihu sestavil a doslov s ediční poznámkou napsal poslední z hořejšího výčtu – básník Vladimír Janovic. Pokračování textu Bonn v cizích rukách

Na jaře roku 2016 ohlásil Jan Wiendl nález rukopisného sešitu básní Jana Zahradníčka. Tento tzv. leopoldovský sešit (pojmenován podle místa uložení) vznikal v době básníkova věznění na Mírově a v Leopoldově, kdy vězeňská správa roku 1958 Zahradníčkovi povolila jeho držení pro literární práci. Sešit obsahuje – blíže srov. zmiňovanou nálezovou zprávu – mimo několika málo dosud neznámých básní a překladů valnou většinu textů, jež autor po propuštění z vězení popaměti rekonstruoval a písemně zachytil (dnes v LA PNP) a které tvoří Bedřichem Fučíkem komponovanou sbírku Čtyři léta (poprvé 1969). Pokračování textu Zahradníček: pietně (a s něčím navíc)