Jaká to je dnes přeci jen šťastná doba, máme-li možnost vybrat si ze záplavy na trh se valících titulů coby munici pro kanon i takovou zdánlivě okrajovou záležitost, jako je vzájemná korespondence Jana Zahradníčka a Timothea Vodičky z let 1935–1948. Tu pod názvem Je to s tím Akordem velký kříž vydali na sklonku loňského roku Natálie Trojková a David Jirsa nákladem Filozofické fakulty Palackého univerzity v Olomouci jako první svazek nově založené ediční řady Alumnus (řídí Jiří Hrabal). Tuto realitu dneška si uvědomíme hlavně ve chvíli, kdy pročítáme dopisy obou protagonistů, jejichž osou je redigování časopisu Akord (zejména v letech válečných), v nichž se opakovaně ozývá hudrání na to, že není o čem psát, když nic moc nevychází… Pokračování textu Milý Jene… Milý Time

V těchto dnech bezuzdného žvanění Tomia Okamury a jeho party o koncentračním táboře v Letech, kdy je zpochybňována nejprve existence oplocení tábora a mluví se pak i o údajném volném pohybu osob, bude dobré vrátit se ke vzpomínkám Josefa Serinka v edici Jana Tesaře Česká cikánská rapsodie, kterou v roce 2016 vydalo nakladatelství Triáda. Z nich krátce citujme pasáž, v níž tento pozdější slavný partyzán, kterému v Letech a dalších koncentrácích zahynula desetičlenná rodina, popisuje prostor tábora: Pokračování textu Když Tomio řádí

Snad patnáctá, ovšem nikoli poslední kniha spisovatele, cestovatele, muzikanta, překladatele a středoškolského učitele českého jazyka a literatury Jana Jíchy (* 1980) není tentokrát o legraci na studiích ani o cestování, je to „učebnice literatury pro novou dobu“. Kniha nazvaná Literární monády s podtitulem Stručné dějiny (nejen) literatury v zrcadle nastaveném zkaženému světu (Cherm 2016) má být podle anotace podrobnými dějinami světové literatury pohledem skrze principy jin a jang, ale též „aspiruje na to, aby jako alternativní literární příručka sloužila zájemcům bez rozdílu věku po desítky let“. Pokračování textu Mohou si za to sami

Útlý, 137 stran dlouhý spis od Mathiase Mayera nazvaný Kafkův litotes (Malvern 2017, přeložil Martin Pokorný) se pokouší Kafkovo dílo vyložit skrze titulní rétorickou figuru označující popření předešlé negace. Podtitul Logika a rétorika dvojité negace odkazuje k úsilí pojmout danou problematiku v jejích různých reprezentacích ‒ na úrovni prosté jazykové manifestace, vyšších narativních struktur, sémantiky, až po závěry o Kafkově myšlení ve sféře estetiky, etiky, teologie, epistemologie. Přináší mnoho pozoruhodných pozorování a interpretačních fines. Kafkův fikční svět vnímá „jako podkopání pevně zkonstruovaných staveb smyslu“ (s. 49). Výhrady, jež zde budou následovat, nemají zastínit přednosti Mayerovy eseje, jimiž jsou úspornost, zacílenost k tématu a interpretační dovednost. Pokračování textu Cesty za Kafkou

Venku je zimní plískanice, tedy hurá do Národního zemědělského muzea – návštěva je doporučena především rodinám s malými dětmi. Zvířena ve venkovní expozici je, vzhledem ke klimatickým podmínkám, omezena, ovšem za 200 korun (2 dospělí s dítětem / dětmi) lze vstoupit do expozic, rozesetých po velké budově, která budí dojem, že z ní byla většina exponátů vystěhována, aniž by byla nová expozice prostorově detailně vyřešena. Přesto však lze při putování, z něhož bolí nohy již při koupi lístku, narazit na prvky, které malé ratolesti zaujmou a rozptýlí (zemědělské stroje a možnost se povozit v suterénu, expozice věnovaná vodě…). Kupodivu se však poučí i dospělý návštěvník. Poučí se o bizarních myslivých pochodech vzdělávacích institucí v české kotlině. Pokračování textu V neděli do muzea

V edícii slovenskej pobočky vydavateľstva Slovart Lyrika 20. storočia po predchádzajúcich antológiách (Beatnici, Ruská moderna, Ruská avantgarda, Stredoeurópska moderna) vyšla antológia Poetismus. Na rozdiel od ostatných vydaní edície je osobitosťou tohto zväzku, že sú v originálnom, českom jazyku, takže sa prekladom (takmer) nič z vlastností originálu nestráca. Po dvoch antológiách Poetismus (eds. Květoslav Chvatík a Zdeněk Pešat, Odeon 1967) a Magická zrcadla (eds. Marie Kubínová a Václav Kubín, Československý spisovatel 1982) mala táto „štvorcová“ antológia príležitosť poskytnúť pre slovenského a českého čitateľa zaujímavý pohľad takpovediac „zvonka“, pretože jeho zostavovateľkou je nemecká slavistka Jeanette Fabian. A ďalšou výhodou je, že je to prvá antológia poetizmu po roku 1989 a mohla sa tak oslobodiť od ideologicky zaťaženého výkladu, ktorý bol citeľný najmä v texte Marie Kubínovej. Pokračování textu Najnovší sprievodca poetizmom

Dne 9. ledna oslavil narozeniny Petr Rezek. Jeho působení a více než čtyřicet let práce jsou v našem duchovním prostředí mnohostranné a výrazné, a proto je složité je vystihnout nějak stručně a přehledně. Podobně jako u Jiřího Němce, o šestnáct let staršího, podtrhněme u předvčerejšího jubilanta sourodost a paralelnost několika profesí, zejména filosofa, učitele, psychologa, editora, nakladatele a překladatele, z jejichž způsobů vyzařování mají nejdelší nebo nejpalčivější účinnost asi kritika a bystrost. Domníváme se přitom, že zatímco v psaném i orálním díle J. Němce nabýval čím dál větší váhy ohled k druhému, osvěta, cíl ovlivnit nebo orientovat, P. Rezek, během svých studií a v počátcích vlastní odborné činnosti zřejmě hodně inspirovaný právě Němcem, ční – při talentu výrazného řečníka a strhujícího pedagoga, který poutá vlastně široké publikum – ve svém myšlení osamocen. Ta samota není opuštěností, nýbrž výlučností, neporovnatelností. Pokračování textu Petr Rezek 70

Nakladatelství Karolinum vydalo knihu Angažovaná čítanka Romana Jakobsona. Jedná se o antologii žánrově různorodých textů (články, polemiky, ale i dopis a knižní pojednání) z dvacátých až čtyřicátých let, jež představují lingvistu Romana Jakobsona coby – slovy editora Jindřicha Tomana – „angažovaného intelektuála, který nosí své zboží na trh veřejného mínění“ (s. 9). Nezvyklý název a samotná struktura knihy poukazují k žánru bohatě komentovaného výboru, „readeru“, populárnímu především v anglofonním prostředí. Pokračování textu Více angažovanosti

Zítra uplyne 150 let od narození F. X. Šaldy. To je výročí, kterému je nejspíše přiměřený pietní akt. Otázka, do jaké míry zůstává kritikovo a básníkovo dílo inspirativní pro každodenní „život“ literatury a obce, je složitější a otevřenější. Úkolem následujících řádek není nic jiného než pokus o představení nejnovějšího šaldovského bádání, čímž navazujeme na referát o konferenci Šalda MMXVII, kterou letos v listopadu uspořádala redakce Revolver Revue. Pokračování textu Šalda 150

V obtýdeníku Tvar se rozhodli udělovat cenu pojmenovanou s narážkou na známé kusové stavivo „Tvárnice“ (viz Tvar č. 19/2017 a Tvar č. 20/2017). Má to být cena za literární dílo roku, které zvolí Kritik roku. A Kritika roku vyvolí veřejnost, a to z nominantů, jež v prvním kole vybere redakce Tvaru. Cena chce přitom přesáhnout záběr časopisu. Mezi těmi, které redakce v prvním kole nominovala, jsou tedy i přispěvatelé, kteří své „reflexe otiskují“, nebo „publikují“ či „uveřejňují“, anebo zase „otiskují“, jak se pružně variuje v medailonech navržených, v jiných časopisech, než je vyhlašující periodikum. Pokračování textu Tvárnice ‒ cena pro domo sua?