V obtýdeníku Tvar se rozhodli udělovat cenu pojmenovanou s narážkou na známé kusové stavivo „Tvárnice“ (viz Tvar č. 19/2017 a Tvar č. 20/2017). Má to být cena za literární dílo roku, které zvolí Kritik roku. A Kritika roku vyvolí veřejnost, a to z nominantů, jež v prvním kole vybere redakce Tvaru. Cena chce přitom přesáhnout záběr časopisu. Mezi těmi, které redakce v prvním kole nominovala, jsou tedy i přispěvatelé, kteří své „reflexe otiskují“, nebo „publikují“ či „uveřejňují“, anebo zase „otiskují“, jak se pružně variuje v medailonech navržených, v jiných časopisech, než je vyhlašující periodikum.
Existuje-li byť i jen možnost, že bude v druhém kole vybrán veřejností kandidát, který své reflexe tiskne jinde, nevím, jak jej potěší, že bude coby Kritik roku „podávat pravidelné zprávy formou studie, eseje či rozhovoru, které budou zveřejňované na stránkách Tvaru“. Plyne mi z toho, že s něčím takovým se snad ani nepočítá a že Kritikem roku bude veřejností, respektive především čtenářstvem časopisu, zvolen někdo z domácích. Je to obdobné, jako kdyby třeba v Pšovských listech vybírali nejpovedenější výpěstek od místních zahrádkářů a přihlásili pro dosažení dojmu, že se jedná o nadregionální soutěž, také pár rostlin od přespolních, kteří ovšem na taškařicích takových Pšovanů nemají zájem, pro společnou věc nebyli ani získáni a třebas o ní ani nevědí. Ti, kteří byli redakcí Tvaru ‒ ať chtěli či nechtěli ‒ nominováni, nutně tedy působí jako nedobrovolná stafáž takového ocenění. Elektronické hlasování je k tomu zajištěno tak robustně, že vyhrát může snadno ten, kdo si pořídí nejvíc emailových adres (případně se bude připojovat z různých IP adres), tj. mezi oceněné lze katapultovat kohokoli. Kritikem roku tak snadno může být ten, kdo cenu nejvíce chce, nebo má jen nejodhodlanější příznivce. Prostě řečeno, chceš-li, abys ty nebo tví blízcí dostali cenu, je nejlepší, když si ji také sám založíš a seženeš k tomu konkurenci, již na domácím hřišti s přehledem porazí.
Cílem má přitom být „vracet literárním cenám váhu“. To se myslím nemůže povést, a to, vedle již řečeného, proto, že výběr Kritika roku, učiněný takříkajíc přímou volbou ‒ se vší hrůzou plebiscitů, z nichž jednoho děsivého se v příštím roce také zúčastníme ‒, se mi jeví jako něco, co jde proti smyslu literární kritiky. ‒ To ovšem bohužel neznamená, že by ocenění udělené komisí, jejíž složení je třeba i veřejně známé, neslo v zásadě jiné výsledky, jsme přece jen stále u nás v Hobitíně.
P. S.: Vyhlášení volby Kritika roku má být dnes, tak uvidíme.