Sebrané spisy Jakuba Demla dospěly do pátého svazku, nazvaného Šlépěje československé (Academia 2020), který obsahuje Šlépěje čtvrté až osmé a několik kratších textů. Ve spisech oba výkonní editoři Záviš Šuman a Jakub Vaníček usilují spolehlivě připravit k vydání tištěné texty a opatřují je různočtením, které se vztahuje většinou k prvnímu knižnímu vydání. Hlavní editor Martin C. Putna doprovází edice komentářem (v tomto svazku nabízí širší historické souvislosti zejména sedmých, „slovenských“ Šlépějí) a vysvětlivkami s překlady četných cizojazyčných pasáží, s identifikací citátů a vybraných osob (dohledání ostatních ponechává jako „úkol pro budoucí výzkumníky“, sv. IV, s. 660). Spisy chtějí zpřístupnit básníkovu tvorbu „v celém rozsahu“ (sv. I, s. 697). Obecně je úplnost při pořádání sebraných spisů správný cíl, ale v Demlově případě velmi vzdálený. Pokračování textu Co nám schází k celému Demlovi
Pánbůh s námi a zlý pryč
Ing. Miroslav Kalousek poskytl České televizi rozhovor (Interview 24 Speciál, 21. 2. 2021), v němž bilancoval svých 23 let v českém parlamentu (poprvé zvolen 1998 za KDU-ČSL). Promluvil o mravních a náboženských hodnotách, pomluvách, jimiž byl a je častován, několika politických chybách, jichž se dopustil, a konečně i o rozhodnutí spojit svou budoucí dráhu s „financováním vědy a výzkumu“. Čekal jsem, že se česká vědecká obec vzchopí a dá mu jasně najevo, co si o tom myslí, bez ohledu na světonázorovou orientaci. Revoluční křídlo by např. mohlo užít hesla „No pasarán!“, křídlo katolické zas třeba formule „Vade retro Satana“. Pokračování textu Pánbůh s námi a zlý pryč
Za Ludmilou Lantovou
V neděli 28. února zemřela ve věku 94 let literární historička, lexikografka a editorka Ludmila Lantová. Svůj profesní život spojila s pražským Ústavem pro českou literaturu ČSAV, jehož zaměstnankyní se stala již v roce 1952. Opustila nás tak jedna z posledních vědeckých pracovnic, které do ÚČL nastoupily na samém počátku jeho existence a jež se významně podílely na jeho badatelském profilu zejména v šedesátých letech minulého století. Pokračování textu Za Ludmilou Lantovou
Očkujme se s Jiřím Wolkerem
Česká vláda spustila na konci minulého roku tzv. očkovací kampaň. V půlminutovém šotu využila recitace úryvku z básně Jiřího Wolkera Jitřní píseň. Nekompetentní je vláda jistě při řešení mnohem vážnějších úkolů, bohužel selhává i u triviálnějších opatření. V kampani totiž nedokáže ani krátkou básničku podat bez chyb. Pokračování textu Očkujme se s Jiřím Wolkerem
Projev při kandidatuře na prezidenta České republiky 28. února 2003
Proslov Jana Sokola (18. 4. 1936 – 16. 2. 2021) před prezidentskou volbou ve Španělském sále na Pražském hradě patří k dokumentům české historie posledního dvacetiletí, které by neměly zůstat zapomenuty. Pokračování textu Projev při kandidatuře na prezidenta České republiky 28. února 2003
Kniha o jedné rodině
Kniha Sancta Familia, kterou k Vánocům 1938 pro své rodiče a babičku napsali, ilustrovali a v jednom výtisku vyrobili bratři Martin a Tomáš Welsové a kterou v prosinci 2020 vydalo nakladatelství Triáda, je mimořádná v několikerém ohledu. Především přináší mnohem sofistikovanější literární a výtvarné dílo, než bychom od třinácti- a osmnáctiletého autora předpokládali. Jedna z úvodních vět textu, „Všechny věty v této knize byly už jednou vysloveny!“, dává do pohybu významy, které jsou souladné s děním v dobové „dospělé“ literatuře. Čím více nás vyprávěcí hlas upozorňuje na to, že čtený text není nic umělého, nýbrž „jen“ záznam skutečnosti, tím více nás vlastně upomíná na to, že nečteme žádnou „skutečnost“, nýbrž slova, na základě jejichž podoby a ve skladu do vyšších celků je stvořena skutečnost nová, jedinečná, existující jen v textu a oživovaná v neopakovatelném momentu čtení. Pokračování textu Kniha o jedné rodině
„Fakta“
Časopis A2 otiskl před rokem rozhovor s Janem a Evou Kalivodovými o jejich otci (Nikdy nepřestal být marxistou, otázky Lukáš Rychetský a Matěj Metelec, A2, roč. 16, 2020, č. 1). Nyní dal k dispozici jeho plné znění na své internetové stránce (https://www.advojka.cz/archiv/2020/1/nikdy-neprestal-byt-marxistou). Rok se sešel s rokem a nikdo z expertů, jejichž odbornosti se rozhovor týká, se neozval, jsou tedy patrně s jeho vyzněním zajedno. V odpovědích se mísí osobní vzpomínka s hodnocením intelektuálního životopisu Roberta Kalivody z hlediska profilovaného i obory, jimž se jeho děti samy věnují, tj. klasické filologie a anglistiky). Interview je vedeno způsobem, jenž zřejmě redakci dlouhodobě konvenuje – narazí-li na problematické téma, odpověď, která by měla vyprovokovat další otázku, je ponechána svému osudu a jde se dál. Vtom je však čtenář, ukolébaný dosud poklidným tokem vyprávění, vytržen z dřímoty rozhořčeným výrokem zcela odlišného kalibru: Pokračování textu „Fakta“
Antonín Bartušek stoletý
„Antonín byl nesmělý v řeči, ostýchavý, nesmírně slušný. Trpěl, a nevím čím,“ píše o něm v Teorii spolehlivosti Ivan Diviš. Jedenáctého ledna letošního roku by se dožil sta let básník a překladatel Antonín Bartušek. Postava spíše nenápadná, ale zároveň nedoceněná – ostatně kromě Vratislava Färbera v rozhlasovém Zelném rynku Bartuška nepřipomenul nikdo. Jako by se naplňovalo neustále dobové tvrzení, že jeho tvorba je nevýbojná, plachá metafyzická poezie, resp. odvozená a statická, nepříliš průbojná a rutinovaná (Š. Vlašín). Antonín Bartušek zůstává nadále osobností spíše přecházenou, vnímanou jako autor, který patří jen do výčtu u nejrůznějších básnických skupin (zejména těch katolických nebo spirituálních), nenápadný současník básníků i překladatelů s větší průrazností, i když s méně intenzivním nábojem. A při tom… Pokračování textu Antonín Bartušek stoletý
Mravnost nade vše
Prof. Milan Sobotka poskytl rozhovor, v němž rekapituluje svou životní cestu (Naše doba vidí vše vyhroceněji. S Milanem Sobotkou o Hegelovi a výuce filozofie, A 2, 18/2020; srov. i reakci S. Sousedíka v č. 25 nadepsanou Horizont zkušenosti). Již otázky Lukáše Rychetského a Matěje Metelce jsou – mírně řečeno – zarážející: Jejich – nenapadá mě lepší výraz – naivistická formulace a nedůslednost neodpovídají soustavnější orientaci v předmětu, k němuž se pokoušejí získat vyjádření. Způsob, jakým na ně M. Sobotka reaguje – kromě celoživotního modu operandi, příznačného pro široké vrstvy české společnosti po r. 1948 a zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století –, si však žádá repliku. Autoři rozhovoru se totiž většinou spokojili s odpovědí, které se jim dostalo, aniž by položili doplňující otázku a přiměli protistranu k upřesnění, vyjasnění, případně ji konfrontovali s odlišným hodnocením událostí, o nichž je v rozhovoru řeč. Prodlužuje tak konsensuální stanovisko části vzdělanecké obce, která po r. 1989 v několika krocích podpořila kontinuitu statu quo akademických institucí ve prospěch stejnorodosti a nevzrušivého pokračování. Pokračování textu Mravnost nade vše
Rudolf Černý téměř kompletní
Nakladatelství Cherm načíná právě vydanou knihou Rudolfa Černého druhou desítku svazků edice Duch a tvar. Do výboru z Černého prací, který dostal název Kritické dílo, soustředil editor Ladislav Soldán na šedesát textů z období 1928–1970 – ty pak k vydání připravila Milena Vojtková. Soubor úvah, kritických statí a recenzních glos tohoto autora, který se rokem 1948 prakticky odmlčel, vychází vůbec poprvé a nabízí prostor pro inspirativní setkání. Pokračování textu Rudolf Černý téměř kompletní