Uspořádání obsáhlého výboru prací Arnošta Procházky Kritiky a eseje z let 1892–1924 editor Luboš Merhaut na žádném místě nezdůvodňuje. To je konstatování, které by mohlo být dobrým odrazovým můstkem pro zamítavé hodnocení jeho práce, ale já je míním jako přednost. Nejenom proto, že žádné zdůvodnění není dostatečné nebo vyčerpávající, ale především proto, že kritéria Lubošova výběru jsou čitelná z toho, jak je edice adjustována. Uvědomuju si, že je to hledisko, které není zřetelné na první pohled, ale jsem přesvědčen, že je mnohem průkaznější než napřímo formulované určité zásady, neboť těm se pořádané dílo nakonec vždycky nějak někde vzpírá – a snad mohu dodat: zvlášť to Procházkovo. Pokračování textu Jak je udělána edice

Před několika málo lety zahájilo svoji činnost pražské nakladatelství Královské knihy, jehož majitelem a spiritus agens je Prokop Zapletal. Nakladatelství s dosavadní produkcí čítající tři vydané publikace začalo navíc nedávno vydávat svoji vlastní revue, která dostala podobně poetický název jako sama vydavatelská oficína, totiž Liliové listy. Jimi ovšem nezalistujeme a zůstaneme u posledních dvou publikací, v posledních týdnech distribuovaného druhého vydání prvotiny Sigismunda Boušky Pietas (s vročením 2021) a v roce 2019 zveřejněné edice Přednášky prof. T. G. Masaryka na Chicagské univerzitě v létě roku 1902. Obě dokládají pozoruhodný střet bohulibé vydavatelské zanícenosti s jistou formou neřízené svéhlavosti. Pokračování textu Svou vlastní cestou

Přinášíme (téměř doslovný) záznam rozmluvy redaktorů Kanonu nad nedávno vydaným novým svazkem Spisů Josefa Škvoreckého (sv. 42), který v ediční úpravě Michala Přibáně a s doslovem Aleny Přibáňové přinesl autorovy pozdní prózy Povídky z Rajského údolí a Pulchra (Praha, Books and Cards 2021): Pokračování textu Útržek rozhovoru (o jednom zmizení)

„[…] se ptám: proč by nebylo možno po spisovatelově smrti upravit text ‚v autorově zájmu‘ ([…] když […] úpravy […] zaznamenány), […] v případě, že […] k tomu […] sám […] nedostal příležitost?“ Takto se po našem očividně blahodárném prokrácení, k němuž jsme autorce také nedali příležitost, ale jež se zde přesně, jak sama požaduje, zaznamenává, ptala Olga Hostovská v závěru svého odborného textu opatřeného titulkem „Kritické“ vydání a jeho úskalí. Její zamyšlení bylo nedávno publikováno v časopise Slovo a smysl (č. 37/2021), zbývá pokusit se na ně odpovědět, když už si redakce časopisu zřejmě myslí, že je pro mezioborová bohemistická studia prospěšné. Pokračování textu Kdo se ptá…

„Já jsem si uvědomil, jak je ten Karel Pecka neznámý. … Napadla mě myšlenka, že bychom k jeho nedožitým devadesátinám mohli vydat jeho kompletní dílo. … Tak jsem si udělal živnostenský list na vydávání knih a začal jsem se postupně ptát, kompilovat, hodně mi v tom pomohla Jiřina Šiklová, Jiří Stránský, tihleti lidi, u kterých se ukázalo, že si Karla Pecky velice vážili. … Já jsem vlastně po antikvariátech nakoupil všechny jeho knihy, které vyšly, to bylo asi 1700 stran, nechal jsem je nakopírovat, následně se to převedlo do textových souborů, udělaly se korektury, udělaly se úpravy a takhle to vlastně vzniklo.“ Citát nepochází z žádného z dílů cyklu Texaský masakr motorovou pilou, jak by se snad čtenář mohl domnívat na základě pasáží „já jsem si uvědomil“, „napadla mě myšlenka“ nebo „udělaly se korektury, udělaly se úpravy“, nýbrž z „literární revue“ Třistatřicettři, kterou ze své produkce odvysílala Česká televize v lednu 2022. Rozhovor s příležitostným nakladatelem Danielem Pagáčem (který je jinak ředitelem Českého národního registru dárců dřeně), resp. jeho čím dál nevázanější projev (ve vysílání v čase 8:40 až 13:55) uzavřeli průvodci pořadu větou, která by slušela i Haškovu jednoročnímu dobrovolníku Markovi: „Tak vám děkujeme za to, že jste nám o tom povyprávěl.“ Pokračování textu Úplně jiný příklad dobročinnosti

Celkem zřídka se stává, že výsledky celoživotního zaujetí soustavně pracujícího badatele mají značnou setrvačnost a působí na výzkum či přímo na dílčí publikace i dlouho po jeho odchodu. K takovýmto badatelům patřil jistě i Petr Holman (viz nekrolog zde), s jehož jménem je významně spojena i realizace nedávno vydané edice Básnických spisů Otokara Březiny v České knižnici. Jako spolueditor tohoto svazku chápu vydání této edice jako jednu část epilogu za bezprostředním vlivem Petra Holmana v březinologickém bádání. V dlouhodobé perspektivě však bude Holmanův odkaz působit dále, a to (s přihlédnutím k ediční problematice díla) hned ve třech základních rovinách. Pokračování textu OB – stručná bilance

„Všechny práce v tomto cyklu jsou hmotné, tedy opak slov.“

Viktor Karlík

6. ledna v šest hodin večer jsem se zúčastnil závěrečného večera výstavy Viktora Karlíka Literatura v pražském DOXu (ke Karlíkovu cyklu zde promluvil Miroslav Petříček, J. H. Krchovský četl své básně z posledního roku). 12. ledna v šest hodin ráno jsem otevřel Rilkovy Elegie z Duina: Pokračování textu Za výstavou LITERATURA Viktora Karlíka

Pod názvem Někam jsem to ukryl a s podtitulem Zápisky 77 vyšla minulý rok edice textu, který sepsal Václav Havel po propuštění z vazby v roce 1977. Publikace vydaná Knihovnou Václava Havla navazuje na nálezy v pozůstalosti Zdeňka Urbánka, z níž postupně jeho vnuk David Dušek vyprostil v roce 2016 nejdřív Havlův diář z roku 1977 (o něm viz poznámku zde) a pak první díl předmětných poznámek, jenž byl publikován samostatně jako faksimile v roce 2017. Po nálezu další části se těchto textů edičně chopil Michael Žantovský. Ten se zde snažil uplatnit mnohé ze svých specializací: ukázal se hlavně jako zvídavý psycholog a obratný publicista, bohužel se ke škodě celé věci neprojevil coby lepší editor. Pokračování textu Jako králíci z klobouku

Dekáda, která tento týden uplynula od úmrtí Josefa Škvoreckého (27. 9. 1924 v Náchodě – 3. 1. 2012 v Torontu), je dobrým vnějším podnětem k letmému, téměř statistickému ohlédnutí. Pokračování textu Deset let JŠ

(dokončení)

Chválit editorčin neuvěřitelně pečlivý přístup a dokonalou obeznámenost s Klímovým dílem i jeho širším biografickým kontextem je povinnou součástí téměř každé recenze Spisů. Zakládající přínos Eriky Abrams ve vydávání Ladislava Klímy je snad dostatečně patrný i z tohoto textu. V následujících odstavcích se zaměříme na sporná místa vydavatelčina přístupu. Pokračování textu Ohlédnutí za Sebranými spisy Ladislava Klímy