Archiv autora

Ve čtvrtek 24. 10. 2019 proběhla v prostorách pražské FAMU Konference Stankovič, pátý podnik tohoto odborného, přednáškového, diskusního a společenského typu, který uspořádala redakce časopisu pro literaturu a výtvarné umění Revolver Revue. Po I. M. Jirousovi (2013), Janu Lopatkovi (2016), F. X. Šaldovi (2017) a sympoziu, jehož tématy byly v „osmičkovém“ roce komunismus, elity a dnešek (2018), se ohniskem nynějšího setkání stala osobnost básníka, filmového kritika, časopiseckého a novinového redaktora a angažovaného občana Andreje Stankoviče (1940–2001). Pokračování textu Kolem Stankoviče

Zanedlouho bude publikována kniha textů Jana Hanče (1916–1963), jež představí poněkud odlišný, byť související typ slovesného vyjádření známého z předchozích dvou, resp. tří titulů. V Událostech, jež v celkové edici sdružovaly autorovu sbírku z roku 1948 a následné strojopisné a rukopisné texty z konce čtyřicátých let a z přelomu let padesátých a šedesátých, převažovaly krátké projevy v próze, od sentence aforistického rázu po příběh s pointou nebo úvahu takříkajíc s ponaučením. Většinu těchto próz a básní spojoval iluzivní rozměr deníkového zápisu a okolnost, že Hanč z nich koncipoval jisté celky  – ať už jím byla sbírka zůstavená de facto jako strojopisná maketa budoucí knihy, nebo úhledným rukopisem vedený sešit, zaplněný buď od první do poslední stránky, či jen rozepsaný. Pokračování textu Co bylo před Událostmi

V pondělí 16. 9. uplynulo dvacet let od smrti grafičky a básnířky Naděždy Plíškové. Po souborném vydání jejího literárního díla (jež nakladatelství Torst dalo na knihkupecký trh v den vernisáže autorčiny výstavy v Museu Kampa, 31. 5. t. r.) může editor – autor těchto řádek – zběžně rekapitulovat: Pokračování textu Všechno v jedné krabici

Výbor z publicistiky Jáchyma Topola Výstup Jižní věží, jejž uspořádal Ivo Říha „ve spolupráci s autorem“ (Praha, Torst 2018), je chvályhodně doprovozen soupisem Topolových nebeletristických textů. Pořídil ho Pavel Nevyhoštěný, má značnou cenu pro poznání tvorby nejen autorovy, ale i literárního života posledních cca pětatřiceti let, tj. přechodu ze svobodného samizdatového prostředí do necenzurovaného prostoru tištěného a posléze i elektronického. Pokračování textu Opakování z bibliografie

Psaní o literatuře zpravidla nemívá vliv na přímé, „prováděcí“ změny v literárním životě. Občas ale i v oblasti, kterou naše společnost a její média pokládají za periferní, dojde k pozitivním – pro nás nečekaným – úkazům. Po zveřejnění stati, která se zastavovala u jednoho knižního plagiátu (šlo o cyklus textů Josefa Čapka Povídejme si, děti!), kontaktoval redakci našeho webu mgr. Antonín Kočí, ředitel nakladatelství Euromedia Group, věc uznal a přislíbil nápravu. S radostí konstatujeme, že k této nápravě nyní došlo, a zprávu pana Kočího o ní zveřejňujeme níže. Pokračování textu Dobrá zpráva: Dohoda mezi nakladatelstvími Euromedia Group a Triádou

Bývalý šéfredaktor měsíčníku Tvář v letech 1965 a 1968–1969 Jan Nedvěd, který zemřel v neděli 5. 5. 2019, dva měsíce po svých osmdesátých narozeninách, soustavnější kritické napsané dílo nevytvořil. Jeho zásadní vklad do dějin literatury šedesátých let 20. století spočívá v řízení časopisecké redakce a v plnění funkce „živého štítu“, jak se o sobě sebeironicky vyjádřil, při svízelných jednáních na ideologickém oddělení ÚV KSČ a vedení Svazu čs. spisovatelů, kde obhajoval zařazování jednotlivých příspěvků čím dál nepohodlnější Tváře. (Plasticky to vylíčil sám v rozsáhlém rozhovoru z roku 1993, který tento týden opětovně zveřejnila Revolver Revue na svém webu a kde je uvedena další literatura.) Pokračování textu „Telecí medailonky“ a couleur Tváře

Koncern EMG vydal v roce 2018 v jedné ze svých divizí knížku Josefa Čapka Povídejme si, děti! V publikaci se praví, že se jí nakladatelství Pikola „vrací k autentickému znění“, že ji graficky upravil David Dvořák a že jde o „celkově osmé“ vydání. – Je to zarmucující, ale nic z toho není pravda. Potěšující oproti tomu je, že čtení následujícího výkladu lze ukončit kdykoli po opakovaných trojicích odstavců, a čtenář přitom v zásadě o nic nepřijde. Pokračování textu Podnikatelský duch Euromedia Group

Svazkem Zápisníky I, přinášejícím záznamy z let 1960–1964, zahájilo nakladatelství Triáda na konci roku 2018 vydávání Spisů Jiřího Němce (1932–2001). K publikaci o 392 stranách je připojen dvojlist, na němž je reprodukována fotografie autora, jsou zde tištěny základní nakladatelské paratexty, tj. charakteristika knihy, slovníkové heslo o Němcovi a plán daných Spisů. Jsou to přitom materiály, které bývají zpravidla umisťovány na záložky vydávané knihy. Pokračování textu Spisy Jiřího Němce, řada A

Kniha „Do vlasti české“ s podtitulem Z korespondence Angela M. Ripellina přináší dopisy, které si v letech 1946–1977 vyměňoval italský bohemista a rusista (1923–1978) s českými umělci a vědci, resp. učenci, kteří byli s českým uměním v úzkém kontaktu. Edice listů, kterou z nálezů v italských a českých archivech připravila a komentovala Annalisa Cosentino a na konci loňského roku ji vydal Institut pro studium literatury, není kompletně oboustranná; řada dopisů se nedochovala nebo spočívá dosud neobjevena v nezpracovaných pozůstalostech, ale předkládaný svazek i tak přináší napínavé čtení a je výmluvnou zprávou o složité dobové situaci. Pokračování textu Řím – Praha – New York – Brno – Bologna…

S Milanem Jankovičem (1. 9. 1929 – 5. 1. 2019) odešel po Miroslavu Červenkovi († 2005) nebo Zdeňku Pešatovi († 2010) další z mimořádné generace literárních badatelů školených na univerzitní půdě od konce čtyřicátých let do první poloviny let padesátých v seminářích Jana Mukařovského. Jejich první práce vznikaly ještě jako echo ideologického běsnění poúnorového stalinismu, od přelomu padesátých a šedesátých let začínal v jejich textech dominovat talent projevující se neobyčejnou čtenářskou citlivostí, profesionalita daná mimořádnou literárněhistorickou průpravou a invence, s níž jednotliví badatelé nápaditě rozvíjeli metodologické postupy svého učitele (a souběžně s ním i podněty Felixe Vodičky). Jako kdyby fakt, že se Mukařovský svých prací z třicátých a čtyřicátých let okázale zřekl právě v době, kdy u něj studovali lidé z pokolení narozeného na hraně dvacátých a třicátých let, impulsy strukturalismu spíše oživil, než že by je zadusil. Pokračování textu Za Milanem Jankovičem