Paní doktorku Stanislavu Mazáčovou jsem poznal v druhé polovině devadesátých let, když jsem pracoval v redakci časopisu Revolver Revue. Přicházela pro texty chystané do nového čísla: byly  redakčně opracovány, ale samozřejmě v nich zůstávaly překlepy nebo chyby, které naše oči už neviděly. Jejím úkolem bylo při jazykové korektuře tyto nedostatky zachytit a odstranit. Vše se dělo v hrozném kvapu, byla to ta závěrečná fáze práce, na niž nikdy nebyl dostatek času, povinností byla spousta a nikdo neměl náladu na nějaké vybavování. S trochou nadsázky snad mohu říct, že každý, kdo tehdy do redakce zavítal, byl nenáviděn, protože zdržoval. Paní Mazáčová byla v těchto okamžicích skvělá. Nepamatuju si doslova znění jejích promluv, ale jejich stručnost nebo lapidárnost byly nezapomenutelné, stejně jako proměna jejího jakoby namíchnutého výrazu, který si přinášela ještě z ulice, v široký úsměv, zvědavost, velké živé oči a fantastický, řekl bych až soulový hlas: „Kolik toho máte?“, „mankote, to je tlustý“, „dokdy to chcete?“, „tak já du“. Pokračování textu Za Stanislavou Mazáčovou

Na konci loňského roku vyšlo čtvrté, aktualizované vydání publikace Vladimíra Pistoria Jak se dělá kniha. Autor – sám nakladatel – již dvě dekády vede stejnojmenný seminář na FF UK. Na těchto základech pak vznikla v roce 2003 příručka, která mapuje vznik knih, provoz nakladatelství, redakční procesy atd. Pistoriova publikace je vzhledem ke svému záběru v našem prostředí jedinou takovou příručkou, což má ovšem jak své výhody, tak i jisté problematické konsekvence. Pokračování textu Aktualizované vydání bez důležitých aktualizací

Bezpochyby povolaný editor Jiří Opelík „vzal spravedlnost do svých rukou“ (s. 7) a sestavil výbor ze sloupků Arna Nováka tištěných v Lidových novinách v letech 1926–1939, dosud edičně pomíjených (Nic malého neuzříš…; Praha 2019), doplňuje tak autorem samým připravený fejetonistický svazek Hovory okamžiků (1926). Je to druhá edice Novákovy publicistiky v poslední době, po Toporově svazku Cizinci – či krajané?, vydaném roku 2017, a teprve třetí novákovský výbor v polistopadovém třicetiletí (přitom však svazek Česká literatura a národní tradice, vydaný v roce 1995, připravili Dušan Jeřábek a Vlastimil Válek již koncem šedesátých let). Je-li tedy nyní splacen jeden dluh, vyvstává mnohem zřejměji dluh závažnější: reprezentativní edice Novákovy kritiky toho druhu, jaké se dostalo např. dílu jeho přítele Otokara Fischera. Pokračování textu Výbor ze sloupků Arna Nováka

V předchozím příspěvku se Patrik Valouch zabýval knihou s titulem Mai/Máj (Kētos 2020), která v zrcadlovém uspořádání obsahuje originální text Máchova Máje, jeho překlad do němčiny od Ondřeje Cikána a překladatelův relativně obsáhlý doslov. Zatímco Valouch se soustředí především na samotný Cikánův překladatelský výkon, tentokrát bude pozornost věnována především tomu, jak je prezentován Máchův originální text, což má následně i své logické důsledky pro podobu překladu, který v mnoha níže zmíněných ohledech text originálu přesně kopíruje. Pokračování textu Máchův Máj německy, ale také česky

Vídeňské nakladatelství Kētos vydalo v roce 2020 v české a německé podobě a s ilustracemi Antonína Šilara milostnou lyrickoepickou skladbu K. H. Máchy. Překlad Ondřeje Cikána opatřený titulem Mai/Máj, jenž byl již publikován v Labor Verlag v roce 2012, byl pro nové vydání zbaven nepřesností a doprovozen rozšířeným doslovem. Pokračování textu Máchův Máj německy

Minulý rok vyšel v Nakladatelství Karolinum – v edici Modern Czech Classics – první anglický převod Českého snáře Ludvíka Vaculíka. Překlad s titulem A Czech Dreambook pořídil Gerald Turner a doslovem jej opatřil Jonathan Bolton. Cílem následujících řádků není vyjadřovat se ke kvalitám anglického znění, ale spíše posoudit řekněme jeho adjustáž, tj. volbu výchozího textu a otázku doprovodných textů, jež mají anglickému čtenáři pomoci v rozumění Vaculíkově knize. Pokračování textu K anglickému vydání Vaculíkova Českého snáře

Po příspěvku z minulého týdne prodleme ještě chvíli u máchovské problematiky. V rámci výzkumu redakční politiky (západo)německého nakladatelství Suhrkamp obrácené směrem k Východu (srov. publikaci Kulturtransfer und Verlagsarbeit, 2019) se objevil zajímavý a snad charakteristický detail: První kontakt mezi frankfurtským vydavatelským domem a českým živlem zachycený v redakční korespondenci – uložené dnes v německém literárním archivu v Marbachu – se týkal právě Máchy. Pokračování textu Májová píseň

Nakladatelství Akropolis si symbolicky na letošní jaro nachystalo atypickou publikaci, „rekompozici textu Máchova Máje“ pod názvem Květen z pera lingvisty a překladatele z latiny Ondřeje Koupila. Vkusně vypravená knížka přináší Koupilovu rekompozici v zrcadlovém uspořádání s textem původního Máje a s krátkou autorskou poznámkou-doslovem. Pokračování textu Májové rozpaky

V závěru příspěvku z 23. dubna 2020 zde Michael Špirit psal o „zájmové stranickosti“ odborné komise pro hodnocení literárních periodik. Citoval přitom formulaci „komise nevznesla výhrady“, kterou bylo v rámci dotačního řízení Ministerstva kultury ČR pro tento rok doprovozeno ocenění časopisu Host. Tato komise „nevznesla vážnější výhrady“ ovšem ještě k jednomu titulu, a sice k internetovému projektu spojenému tentokrát opět s Hostem, literárnímu portálu H7O. Obdařila jej štědře návrhem letošní dotace, který znamená proti roku 2019 rekordní navýšení bezmála o 60 procent. Pokračování textu Skokan roku

Ve stati zveřejněné zde 2. dubna 2020 pojednal Michal Kosák o zvláštních rozhodnutích komise Ministerstva kultury ČR ve věci dotací pro tištěné literární časopisy, oproti minulým verdiktům konstatoval „dramatické změny v hodnocení některých periodik“, seznal netransparentnost postupu dané jury a uzavřel: „Komisi by měli asi na MK ČR jasně instruovat, že má v péči celý systém literárních časopisů, které jednotlivcům nemusejí být sice vždy po chuti, nicméně komise by se jim měla také snažit pomáhat vytvářet stabilní prostředí.“ Pokračování textu Komise, která nemá výhrad