Vídeňské nakladatelství Kētos vydalo v roce 2020 v české a německé podobě a s ilustracemi Antonína Šilara milostnou lyrickoepickou skladbu K. H. Máchy. Překlad Ondřeje Cikána opatřený titulem Mai/Máj, jenž byl již publikován v Labor Verlag v roce 2012, byl pro nové vydání zbaven nepřesností a doprovozen rozšířeným doslovem.
Doslov Ondřeje Cikána obsahuje podrobný komentář, který německému čtenáři nastiňuje problémy s překladem a rekonstruuje historii kritického přijetí básníka, na jejímž konci stojí Mácha jako česká národní ikona a génius romantismu. Komentář se zaměřuje k básníkově osobnosti a dílu a rezonanci Máje v české poezii od symbolistů po poetismus a surrealismus.
Ohlas v tisku v německojazyčných zemích ukazuje, že Cikánův překlad je dnes přijímán velmi vstřícně: dokonce se tu hovoří o kongeniálnosti překladu, a to zejména proto, že Cikán se snaží co nejvíce „nahradit“ český originál – a to jak v rytmických, tak v syntaktických strukturách. Překladatel si uvědomuje zvukomalebnost, obrazotvornost, měnící se metrum, variabilní modulace nálady. To vše v předchozích překladech Siegfrieda Kappera (1844), Alfreda Waldaua (1862), Karla Müllera (1882), Eduarda Neumanna (1933) ani ve verzi O. F. Bablera (1983), která byla po dlouhou dobu ceněna, nebylo dostatečně zohledněno.
Předchozí překlady do němčiny se vyznačovaly především zprostředkovatelskou funkcí a jejich význam tak byl hlavně na úrovni těch složek kultury, které určovaly napjaté vztahy dvou národností. Německé překlady jsou rovněž charakteristické tím, že v závislosti na době, ve které byly vytvořeny a zveřejněny, často sloužily k aktualizaci dobových ideologických záměrů (to velmi dobře dokumentuje Astrid Winterová ve své studii Der „deutsche“ Mácha. Entwicklungslinien der deutschen-tschechischen Rezeptionsgeschichte Máchas untersucht am Beispiel der Dichtung Máj).
Již v doslovu k převodu O. F. Bablera z roku 1983 se Walter Schamschula zmiňuje o problémech s překladem (např. jamb, aliterace, zvuková struktura, výběr termínů a slov), porovnává varianty překladu Bablerova a svého ve vstupních verších Máje z hlediska dosažení patřičného efektu. V překladu O. F. Bablera počáteční verše vynikají spíše rozštěpeností na izolované syntagmatické jednotky, které odrážejí napjatost a až jakousi rozervanost – jak by se dalo interpretovat – mezi vnitřním a vnějším světem:

Ein Abend spät – der erste Mai –
ein Abendmai – der Liebe Zeit
(Otto F. Babler, 1983)

Naproti tomu Schamschulova verze vsází na plynulost a soudržnost. Překladatel doplňuje prepozici, aby zdůraznil naléhavost nálady, vzdává se však původního nominativu a modifikuje jej v genitiv:

Zu späten Stund‘ – des ersten Mai –
Zur Maiennacht – der Liebezeit –
(Walter Schamschula, 1983)

Podíváme-li se na nejnovější řešení, pak Cikánův překlad v prvních verších skladby klade důraz na jamb, který nakonec rozpouští dvěma daktyly. Postupuje tedy stejně jako Mácha v originále:

Es war spät Abend – erster Mai –
Abends der Mai war Liebeszeit.
(Ondřej Cikán, 2020)

Náročnost překladu Máje, kterou Ondřej Cikán zmiňuje v mnoha rozhovorech, spočívá podle něj zejména v převodu metrické struktury skladby. Předchozí překlady do němčiny pracovaly s pravidelným metrem, hlavně se čtyřstopým jambem, pak rozšířeným pětistopým jambem, které ačkoli jsou v němčině nejoblíbenějšími metry, Máj omezují a nesou nebezpečí harmonické monotónnosti na místech, kde u Máchy dochází k významotvorné změně metra. Dalším důsledkem tohoto přístupu je deformace slovosledu, čímž se komplikuje (snad dokonce znemožňuje) precizní překlad, respektive se omezuje generování plnějšího potenciálu a intenzity obrazů Máchova Máje.
Z vůbec prvního překladu (S. Kapper) je patrné, že vynechává kontrastní efekty daktylských veršů (chybí také cézura). Zato je konkretizována a potencována romantická metafora, což má mimo jiné za následek, že se sémantická ekvivalence od originálu odchyluje a imaginativní intenzita Máchových obrazů se rozpouští. Moderní, inovativní potenciál revolučního bohatství obrazů Máje není v Kapperově překladu tím pádem dostatečně zdůrazněn.

a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.
(K. H. Mácha, 1836)

Indeß der Sonne Strahlen – Glutguirlanden –
Gen andre Welten irrend, hier verschwanden,
Um dort zu glüh’n, gleich heißer Liebe Zähren.‘
(Siegfried Kapper, 1844)

Und fremder Welten helle Sonnen,
Sie irrten durch azurne Strähnen,
Loderten dort wie Liebestränen.
(Ondřej Cikán, 2020)

Předností Cikánova překladu je právě přiblížení se rytmické autentičnosti originálu. Preciznější Cikánův překlad dovoluje, aby se obrazy mohly přiblížit své původní formě, a nedochází tak k jejich záměrné, rytmem vynucené sémantické devalvaci. Cikánovo následování Máchy na rovině metra se týká i tempa, variantnosti i rytmických přestávek (aby s nimi mohl evokovat a plastičtěji modulovat nálady a kontrasty). Svobodu polymetrické práce s veršem, kterou si Mácha dovolil, vnímá Cikán jako zásadní konstituční prvek textu, stejně jako si je vědom nutnosti zachovat Máchovu specifickou hudebnost verše.
Podle Ondřeje Cikána je literatura v Německu a Rakousku spíše realisticky orientovaná a tíhne k narativnosti (k příběhovosti), a to ve větší míře než například literatura česká, která více sází na smyslnost, hudebnost i imaginativnost. Dle jeho soudu má celkově lyrika v paradigmatu obou literatur jiné postavení. Například rozvoj a pohyb surrealismu nebyl v německy mluvících zemích možný kvůli vzestupu nacionálního socialismu ve 30. letech 20. století, a tak byl oddělen od mezinárodních avantgardních proudů. A proto je potenciál nového překladu v tom, že může vyvést současného německého čtenáře z omylu, že Máchův Máj je jen vyspělejším produktem epigonství hnutí Sturm und Drang. Překladatelova zásluha je pak zejména v tom, že se úspěšně pokusil představit Máchův Máj jako výrazné, rafinované umělecké dílo.