Dnes uplynulo 155 let od narození Petra Bezruče. Co k tomuto výročí připravila ČT edu pro studentky a studenty středních škol? Těžko říct, jak dlouho zde výřez z pořadu s titulem Petr Bezruč (bez záruky) visel, není opatřen žádnými údaji o tom, kdo jej kdy vyhotovil, na webu se zobrazuje jako nový a aktuální, a tak s ním i jako s novým a aktuálním budu zacházet. Pokračování textu Česká televize k výročí Petra Bezruče

Na sklonku roku 1913, který bývá traktován jako vrchol jedné končící epochy, vyšla v Lipsku nákladem Kurta Wolffa antologie sestavená Kurtem Pinthusem s názvem Das Kinobuch. Překlad této, dnes legendární, knihy, resp. jejího druhého vydání z roku 1963 vytiskl letos v redakci a s doslovem Ivana Klimeše Národní filmový archiv. Cca první polovinu textů pro české vydání, které dostalo název Kinobuch 1913 aneb Spisovatelé píší pro film, přeložil Václav Maidl, druhou pak Jiří Stromšík. Pokračování textu Psáno pro film

Kardinál Duka pronesl v rozhovoru s Danielem Kaiserem v Týdeníku Echo č. 28/2022 nazvaném Katolictví čelí neomarxismu mj.: „Dnes snad už nikdo neví, že Václav Klaus byl členem redakce časopisu Tvář…“ – Možná by takové tvrzení nestálo za opravu, kdyby nebylo uvedeno poněkud sebevědomým návěštím „dnes snad už nikdo neví…“. Korigujme tedy jak citovanou větu vedlejší, tak hlavní: Pokračování textu Tisková oprava

Jsou učitelé, kteří nevedou žáky k následování, ale učí je myslet. Nevštěpují jim mínění, ale předávají jim postupy. Jednou nám lingvista Pavel Novák doporučil na semináři Schopenhauerovu knížku Eristická dialektika čili Umění dostat v každé debatě za pravdu (česky 1993). Tento stručný katalog řečnických úskoků je vhodnou výzbrojí při čtení či poslechu aktuální slovní produkce Martina C. Putny, která se týká Jakuba Demla a přípravy jeho spisů, za niž odpovídá. Michal Kosák nedávno zmínil jeho psaní v Hostu. Tento případ Eristická dialektika popisuje v oddílu Úskok poslední: jsme-li v koncích, „buďme osobní, urážliví, hrubí“. Zde se však zaměřím na text, který používá jemnější řečnické prostředky a jeho prvotní funkce měla být informační. Pokračování textu Eristika a heuristika

„Kulturní čtrnáctideník“ A2 věnoval ve svém 9. čísle z 27. 4. 2022 hned dvě stati Angele Davisové. Čtenáři důchodového věku, pamatující si možná ještě novinové titulky typu „Angela Davisová – symbol pokroku a postrach reakce“, jimiž byly opatřovány články v týdenících, jež vydával Ústřední výbor KSČ, mohou proto v tuto chvíli ve čtení ustat a věnovat se užitečnější činnosti; toto je propedeutika pro ročníky narozené cca po roce 2000. Pokračování textu Symbol pokroku a postrach reakce

Když dnešní žurnalistika obrátí pozornost k nějaké edici, bývá to dosti často katastrofa. V této logice je nejen referát Aktuálně.cz o debatě k právě dokončenému projektu Spisů T. G. Masaryka, ale i působení lidí od novin přímo v terénu. Pokračování textu Spisy T. G. Masaryka a zájem médií

Nově vzniklé nakladatelství LEVYN vydalo v letošním roce rozsáhlý román Josefa Karla Šlejhara Peklo, který knižně poprvé (a zatím naposledy) vyšel roku 1905. Titul je součástí ediční řady Malina Classics (je název odvozen od jména redaktorky svazku Michaely Malinové?) a je označen jako čtvrtý svazek Díla J. K. Šlejhara. Text románu k vydání (které je v některých anotacích knihy ohlašováno jako „polokritické“) připravil a doslov napsal Zdeněk Beran. Pokračování textu Nové Šlejharovy sebrané spisy

Nakladatelské prospěchářství nabývá v poslední době nejrůznějších podob. V opravdu výstřední podobě k němu přispělo nedávno konsorcium Albatros Media (v nakladatelství KNIHA ZLÍN), a to publikací s názvem Milion chvilek pro demokracii v památníku. Za její sestavení podle tiráže ručí odpovědná redaktorka Irena Tatíčková, též editorka a autorka titulů Nezapomeňme: Příběhy Paměti národa (2020), Jak přelstít školu (2019), série dětských pracovních sešitů s krtkem či bludišťáků a dalších. Pokračování textu Ani za milion!

Ohlédnutí za hereckou dráhou Josefa Abrháma (14. 12. 1939 – 16. 5. 2022) přineslo obvyklou dávku nevkusu, banalit, povrchnosti a neznalostí. U materiálu se však nezastavujeme proto, abychom jej nějak strukturovali a pokusili se ho vysvětlit – je mimo naše možnosti konkurovat divadelním a filmovým periodikům –, nýbrž proto, že jsme v něm zahlédli zajímavý typ nerozumění. Pokračování textu Za dr. Knotkem

Je to stále to samé, pouze na katastrofálně stále nižší a nižší hladině vkusu, jak Martin C. Putna kolovrátkově píše o Bedřichu Fučíkovi a Vladimíru Binarovi i o členech týmu pro výzkum korespondence Jakuba Demla, který vede Daniela Iwashita. Poslední Putnovu žvavost tohoto druhu otiskl tentokrát literární časopis Host (č. 5/2022, s. 95) jako ukázku z rukopisu autorových pamětí (k předchozímu Putnovu textu srov. text M. Špirita). Jenže sprostá hloupost zůstane sprostou hloupostí, byť by byla sepsána jakkoli květnatě. Pokračování textu Putnův chýr