Snad je to jen zdání, ale vypadá to někdy už, že v určitých oblastech odborného psaní nadešel u nás soumrak redigování. Na základě malé, důsledně anonymizované ankety tu podávám vzorek pokynů, kterými někteří časopisečtí redaktoři navigují autory zadaných textů. V komentářích k upravovanému článku tak akademický spisovatel čte např. následující povely: „Jinak“ – „Konkrétněji?“ – „Lépe!“ – „Možná bez hodnotících adjektiv?“ – „Ideálně přeformulovat“ – „Asi nadbytečné, šlo by zjednodušit?“ Pokračování textu Zkuste najít více padnoucí slovo!

Jako sto čtyřicátý svazek Edice Revolver Revue vyšel na sklonku loňského roku autorský výbor Otevřené možnosti básníka, prozaika, kritika, editora, redaktora a nakladatele Roberta Krumphanzla. Kniha vychází nedlouho před autorovým jubileem (narozen 1973 v Praze) a představuje pečlivě komponovaný výbor ze studií, úvah, kritik a dalších textů z let 1997–2022. Obálka v designu Viktora Karlíka, které jako v případě podobných výborů, jež vyšly RR (Hybler, Pokorná, Špirit, Vajchr ad.), dominuje jeden fotografovaný pracovní nástroj, nemohla nabídnout v Krumphanzlově případě jeho psaní přiléhavější předmět. Pokračování textu Možnosti vyznání

Od roku 2010 vydává redakce časopisu Revolver Revue jako samostatnou přílohu přibližně dvakrát do roka knížku Jedna věta. Její princip spočívá v tom, že oslovený autor si jeden rok zapisuje pokud možno denně jazykové sdělení v libovolné mluvnické formě. Cyklus, jehož zadání vymyslel redaktor časopisu a výtvarník Viktor Karlík, nebyl dosud souhrnně reflektován a i jednotlivé počiny došly ohlasů jen ojediněle. Dosud nejnovější (už sedmadvacátá) Jedna věta, jejímž autorem je básník a redaktor Vratislav Färber, byla kupodivu recenzována v Českém rozhlase (Mozaika, Vltava 5. 10. 2022). Po poslechu relace by se bohužel dalo říci: Snad by bylo lepší, kdyby Färberova knížka prošla v rádiu bez povšimnutí, jak se to stalo i všem předešlým šestadvaceti. Pokračování textu Co je Jedna věta, co není deník a k čemu jsou snad na světě

Vydávání autorů české experimentální poezie, kteří vstoupili do celosvětového trendu experimentu v padesátých a šedesátých letech (tedy ona klasická vlna složená mj. z lettrismu, procesuálních básní, konkrétní i vizuální poezie), je díky nedávno publikovanému třídílnému souboru textů Ladislava Nebeského posunuto o významný krok dále. Pokračování textu I0000I0I0III Ladislav Nebeský

Vydání Jiráskovy Filosofské historie, které s vročením 2021 publikoval triumvirát vydavatelů Regionální muzeum Litomyšl, Městská galerie Litomyšl a Arbor vitae, poutá pozornost nejenom majestátní grafickou úpravou, nýbrž také podtitulem „komentované vydání“. Jeho prostřednictvím se hned na předních deskách knihy vypichuje ediční práce Martina Boštíka a jeho kolegy Stanislava Vosyky. Edice působí jako dokonale vybavený a vskutku krásný stroj, který však má – co se týče doprovodných výkladů – o něco více rypadel, než by snad bylo třeba. Pokračování textu Jen ne malé úkoly

Neomalený, přímočarý poživačník, ale i jemný ironik a člověk duchovní, bezohledný povýšenec a zároveň gentleman anglického střihu (jeho nápadné šátky, v Praze často chybně pochopené jako příznak dandysmu, byly ovšem uvázány způsobem, který by patrně v leckterém z londýnských klubů pozvedl nejedno obočí), neortodoxní slon v porcelánu a nekompromisní zastánce pravidel intelektuální slušnosti a noblesy, osobnost svobodomyslná, polemicky konfrontační a politicky konzervativní, především však učitel a věčně zvídavý student s vyostřeným smyslem pro nekonečnou variabilní řadu kulturního stereotypu a jeho řečového projevu. Robert Pynsent (20. 12. 1943 Milliken Park /Skotsko/ – 28. 12. 2022 Colchester /hrabství Essex, Anglie/) zemřel po těžké nemoci krátce poté, co oslavil své devětasedmdesáté narozeniny. Pokračování textu Duchový dobrodruh Robert Burton Pynsent

Nečekaně a ne zrovna ve vysokém věku zemřel prof. PhDr. Karel Kučera, CSc., znalec starší i současné češtiny a propagátor korpusového zpracování jazyka. Říkal o sobě, že jako lingvista je zaměřený materiálově, ne teoreticky. Celé jeho dílo přesvědčivě dokládá, že přebohatě disponoval něčím, co můžeme nazvat píle a vytrvalost neboli sitzfleisch. Pokračování textu Karel Kučera (3. 4. 1947 – 8. 12. 2022)

Nakladatelství Triáda pokračuje ve zpřístupňování díla básníka, prozaika, literárního historika a editora Vladimíra Binara (1941–2016). Nejnovějším počinem je zde Sešit z Marienbadu, který edičně připravila autorova dcera Moe, svazek výtvarně vypravil Binarův „dvorní“ grafik Zdeněk Stejskal. Mohli bychom zkraje říci, že kniha obsahuje svého druhu koncentrovaného Binara. Pokračování textu Pestrý Sešit

V adventním čase se oprosťme od žhavých aktualit a věnujme pozornost nějaké odlehlejší literárněhistorické látce, například této: Jiří Weil napsal v letech 1945–1948 několik textů o svém bývalém příteli, redakčním kolegovi a stranickém soudruhovi. Nejdůsažnější je zřejmě brožura Vzpomínky na Julia Fučíka, kterou po časopisecké publikaci v týdeníku Lidová kultura od listopadu 1946 do ledna 1947 vydalo nakladatelské družstvo Dílo koncem roku 1947 (recenze na knížku pocházejí v zásadě z časového rozmezí od prosince 1947 do února 1948). Pokračování textu Dvojí vzpomínky na Julia Fučíka

Následující řádky vznikly z popudu referátu Vratislava Färbera o antologii básní Luisy Zikové Palte mou duši! (Praha: dybbuk, Opium poezie, sv. 13, 2022). Färberův posudek zazněl na vlnách stanice Vltava (24. 10. 2022, viz 38. minuta záznamu zde) a kritik v něm zavadil mj. o ediční přípravu dotčené knihy, přičemž vypíchl některé zvláště eklatantní nejednotnosti ediční přípravy. Problémy a nejasnosti kolem této edice jsou ale ještě o kousek robustnější. Pokračování textu Lehkokročná edice