Archiv autora

Ve sloupku s titulem Publikuj, nebo zhyň (Respekt č. 42/2020, s. 53) se vyznává Marek Vácha, biolog, etik a katolický kněz, že se mu už nechce žít ve světě současné nafouklé vědecké publikační bubliny. Kdyby jeho text zůstal u takto obecného konstatování, asi bychom se pouze lekli, aby si opuštěním té bubliny nakonec nějak neublížil. Jak ale ze sloupku vysvítá, takovéto prostředí je zřejmě především na „sociologických a filozofických pracovištích“, tam tolik „už nejde o to chvějivé napětí“. Badatele v přírodních vědách, a tedy zřejmě i Marka Váchu totiž „omezuje příroda sama“, „matematik potřebuje tužku, papír a koš na papíry“, zato filozof jen „tužku a papír“. Zdá se, že příroda autora omezila tentokrát možná až příliš. Pokračování textu Co ví Marek Vácha o studentkách filozofické fakulty?

Městská knihovna v Praze nectí u e-knih vlastní výroby ani práva editorů, ani nenabízí dobře zvolené a pečlivě ošetřené texty. To již názorně ukázaly v Kanonu příspěvky Jakuba Říhy a Michaela Špirita. Bylo by ovšem digitální tažení této knihovny bez problémů, i kdyby osvědčilo větší akurátnost právní a redakční? Pokračování textu Digitální úložiště Městské knihovny v Praze

Minulý rok vyšel v Nakladatelství Karolinum – v edici Modern Czech Classics – první anglický převod Českého snáře Ludvíka Vaculíka. Překlad s titulem A Czech Dreambook pořídil Gerald Turner a doslovem jej opatřil Jonathan Bolton. Cílem následujících řádků není vyjadřovat se ke kvalitám anglického znění, ale spíše posoudit řekněme jeho adjustáž, tj. volbu výchozího textu a otázku doprovodných textů, jež mají anglickému čtenáři pomoci v rozumění Vaculíkově knize. Pokračování textu K anglickému vydání Vaculíkova Českého snáře

V závěru příspěvku z 23. dubna 2020 zde Michael Špirit psal o „zájmové stranickosti“ odborné komise pro hodnocení literárních periodik. Citoval přitom formulaci „komise nevznesla výhrady“, kterou bylo v rámci dotačního řízení Ministerstva kultury ČR pro tento rok doprovozeno ocenění časopisu Host. Tato komise „nevznesla vážnější výhrady“ ovšem ještě k jednomu titulu, a sice k internetovému projektu spojenému tentokrát opět s Hostem, literárnímu portálu H7O. Obdařila jej štědře návrhem letošní dotace, který znamená proti roku 2019 rekordní navýšení bezmála o 60 procent. Pokračování textu Skokan roku

Před nedávnem bylo zveřejněno letošní rozhodnutí Ministerstva kultury ČR o dotacích pro literární periodika. To se opírá o závěr jednání odborné komise, která jako hlavní výsledek své práce předložila veřejnosti tabulku, v níž jako každý rok seřadila jednotlivá literární periodika podle bodů. Proti minulému roku však došlo k dramatickým změnám v hodnocení některých periodik, musíme se tedy ptát, co se na poli literárních tiskovin děje, když se některé časopisy podle komise za jediný rok notně pokazily, jiné se zas značně vyšvihly. Pokračování textu Výběrové dotační řízení na podporu literárních periodik 2020

Jako reakci na ohlasy, které vyvolal její rozhovor s Jaromírem Nohavicou a následný článek o autorství Slezských písní, publikovala 22. února Michaela Vetešková zamyšlení Jaromír Nohavica ‒ Petr Bezruč ‒ Slezské písně. Šest slov, která zaručeně přitáhnou pozornost. Píše v něm, že se jí „do mysli vtírá i otázka, jestli by článek a rozhovor vzbudil takový rozruch, kdyby nešlo o Jaromíra Nohavicu.“ A to jí „přijde škoda“, protože „čím víc bychom rozkrývali příběh autorství Slezských písní, tím víc bychom objevovali pod-příběhů, osudů, názorů“. Na celém případu však není tolik podstatná mnohost příběhů, nýbrž nejprve jejich původ, především pak to, kde se vlastně vynořila postava Ondřeje Boleslava Petra. Pokračování textu Ještě o solidní žurnalistce, muži s kytarou a okradeném básníku

Zřejmě už také sám Jaromír Nohavica pocítil únavu z neustálého přehrávání těch samých výmyslů o Petru Bezručovi, a tak se rozhodl přenechat své bezručovské materiály studentu, který si na toto téma „udělá doktorát“ ‒ nižší akademický titul si zde náš bard asi představit nedovede. Nositel Puškinovy medaile tuto svou velkomyslnost rozhlásil nejprve v pražské Viole, následně pak 28. ledna tohoto roku v rozhovoru s Michaelou Veteškovou na vlnách Českého rozhlasu. Ve svém projevu na ČRo-Plus přitom opět nejen zpochybnil autorství některých básní ze Slezských písní, ale také znectil všechny bezručovské badatele paušálně a olomouckého profesora Oldřicha Králíka (1907‒1975) konkrétně. Pokračování textu Nohavica v rádiu

Do výměny názorů o některých problematických aspektech knihy vzpomínek Alžběty Sommerové Lefkovitsové „I vy jste v tomhle pekle?“ připojil v prosinci svými poznámkami poslední článek Jakub Kulhavý. Je do jisté míry paradoxní, že se musím na tomto místě ujmout jak nakladatelství Triáda, tak Ewalda Billerbecka, autora úvodu, a v souvislosti s tím vším také činnosti zvané čtení ‒ proti tomu všemu se totiž replika Jakuba Kulhavého těžce prohřešuje. Pokračování textu Obrazy násilí v knize Alžběty Sommerové Lefkovitsové

Jakub Kulhavý ve své odpovědi reagoval na závěrečný odstavec mého textu o knize Alžběty Sommerové Lefkovitsové „I vy jste v tomhle pekle“ (Triáda 2019). Jeho postřehy jsou zajímavé, domnívám se ale, že se míjí s tím, kam jsem svým textem směřoval. Pokračování textu Poznámky k poznámkám

Před několika měsíci vyšla poprvé česky kniha Alžběty Sommerové Lefkovitsové (1904‒1994) „I vy jste v tomhle pekle?“; vydalo nakladatelství Triáda, z němčiny přeložila Michaela Škultéty. Zaznamenává, jak doplňuje podtitul, „vzpomínky na neblahé roky 1944‒1945“, kdy autorka pamětí prošla ‒ ve zkratce řečeno ‒ ukrýváním v Prešově a vězněním v koncentračních táborech Ravensbrück a Bergen-Belsen. Svědectví je to výjimečné, jednak kvůli zaznamenaným událostem, především však způsobem podání. Pokračování textu Kniha „pro všechny, kteří chtějí zastavit holocaust zítřka“