Archiv autora

Značkou „jhv“ vnucuje se čtenáři příslušná absolutnost jejího uživatele, jímž je v Respektu Jan H. Vitvar. Onu naprostou nezávislost bychom do jisté míry chtěli u kulturního publicisty očekávat i bez šifry odkazující k boží existenci, a to také v případech, kdy text podpisuje celým svým jménem. Jsme však zklamáni. Pokračování textu Milostný vztah Jana H. Vitvara k jednomu nakladatelství

Snad je to jen zdání, ale vypadá to někdy už, že v určitých oblastech odborného psaní nadešel u nás soumrak redigování. Na základě malé, důsledně anonymizované ankety tu podávám vzorek pokynů, kterými někteří časopisečtí redaktoři navigují autory zadaných textů. V komentářích k upravovanému článku tak akademický spisovatel čte např. následující povely: „Jinak“ – „Konkrétněji?“ – „Lépe!“ – „Možná bez hodnotících adjektiv?“ – „Ideálně přeformulovat“ – „Asi nadbytečné, šlo by zjednodušit?“ Pokračování textu Zkuste najít více padnoucí slovo!

Vydání Jiráskovy Filosofské historie, které s vročením 2021 publikoval triumvirát vydavatelů Regionální muzeum Litomyšl, Městská galerie Litomyšl a Arbor vitae, poutá pozornost nejenom majestátní grafickou úpravou, nýbrž také podtitulem „komentované vydání“. Jeho prostřednictvím se hned na předních deskách knihy vypichuje ediční práce Martina Boštíka a jeho kolegy Stanislava Vosyky. Edice působí jako dokonale vybavený a vskutku krásný stroj, který však má – co se týče doprovodných výkladů – o něco více rypadel, než by snad bylo třeba. Pokračování textu Jen ne malé úkoly

Následující řádky vznikly z popudu referátu Vratislava Färbera o antologii básní Luisy Zikové Palte mou duši! (Praha: dybbuk, Opium poezie, sv. 13, 2022). Färberův posudek zazněl na vlnách stanice Vltava (24. 10. 2022, viz 38. minuta záznamu zde) a kritik v něm zavadil mj. o ediční přípravu dotčené knihy, přičemž vypíchl některé zvláště eklatantní nejednotnosti ediční přípravy. Problémy a nejasnosti kolem této edice jsou ale ještě o kousek robustnější. Pokračování textu Lehkokročná edice

Vydání Vaculíkova Českého snáře v edici Petlice je tvořeno skupinou opisů, které se od sebe odlišují, a to nejmarkantněji fotografickou přílohou. Variabilitu doprovodu chceme pro komentář k připravovanému vydání románu v České knižnici postihnout v co největší šíři, a proto tu přikračuji k mimořádné výzvě. Pokračování textu Majitelům samizdatových exemplářů Vaculíkova Českého snáře

Dnes uplynulo 155 let od narození Petra Bezruče. Co k tomuto výročí připravila ČT edu pro studentky a studenty středních škol? Těžko říct, jak dlouho zde výřez z pořadu s titulem Petr Bezruč (bez záruky) visel, není opatřen žádnými údaji o tom, kdo jej kdy vyhotovil, na webu se zobrazuje jako nový a aktuální, a tak s ním i jako s novým a aktuálním budu zacházet. Pokračování textu Česká televize k výročí Petra Bezruče

Když dnešní žurnalistika obrátí pozornost k nějaké edici, bývá to dosti často katastrofa. V této logice je nejen referát Aktuálně.cz o debatě k právě dokončenému projektu Spisů T. G. Masaryka, ale i působení lidí od novin přímo v terénu. Pokračování textu Spisy T. G. Masaryka a zájem médií

Je to stále to samé, pouze na katastrofálně stále nižší a nižší hladině vkusu, jak Martin C. Putna kolovrátkově píše o Bedřichu Fučíkovi a Vladimíru Binarovi i o členech týmu pro výzkum korespondence Jakuba Demla, který vede Daniela Iwashita. Poslední Putnovu žvavost tohoto druhu otiskl tentokrát literární časopis Host (č. 5/2022, s. 95) jako ukázku z rukopisu autorových pamětí (k předchozímu Putnovu textu srov. text M. Špirita). Jenže sprostá hloupost zůstane sprostou hloupostí, byť by byla sepsána jakkoli květnatě. Pokračování textu Putnův chýr

Opět se blížil termín pravidelného příspěvku, usedl jsem proto o víkendu s velkou nadějí k předávání cen Magnesia Litera. Zíral jsem se soucitem ke všem zúčastněným, jak moderátoři tápou, co vlastně v té které oceněné knize je, či jak pan profesor Jiří Srstka zpívá. Prý to ale takto bývá každoročně a nemá cenu se nad tím pozastavovat. Nedávno mi jedna kamarádka alespoň poslala odkazy na několik rozhovorů s bohemistkou, která se převléká za spisovatele 19. století, a tak třeba s knírem namalovaným šminkami popularizuje na sociálních sítích prý literaturu. Dala interview už DVTV, na Žena.cz i Lucii Výborné v Českém rozhlasu. Těžko k tomu něco říct, mě k tomu také už vůbec nic nenapadá. Našel jsem v archivu ale opravdu moc zajímavý materiál, tak o něm alespoň pár řádek. Pokračování textu Nic aktuálního

„[…] se ptám: proč by nebylo možno po spisovatelově smrti upravit text ‚v autorově zájmu‘ ([…] když […] úpravy […] zaznamenány), […] v případě, že […] k tomu […] sám […] nedostal příležitost?“ Takto se po našem očividně blahodárném prokrácení, k němuž jsme autorce také nedali příležitost, ale jež se zde přesně, jak sama požaduje, zaznamenává, ptala Olga Hostovská v závěru svého odborného textu opatřeného titulkem „Kritické“ vydání a jeho úskalí. Její zamyšlení bylo nedávno publikováno v časopise Slovo a smysl (č. 37/2021), zbývá pokusit se na ně odpovědět, když už si redakce časopisu zřejmě myslí, že je pro mezioborová bohemistická studia prospěšné. Pokračování textu Kdo se ptá…