/ Publikováno:

Kniha „pro všechny, kteří chtějí zastavit holocaust zítřka“

Před několika měsíci vyšla poprvé česky kniha Alžběty Sommerové Lefkovitsové (1904‒1994) „I vy jste v tomhle pekle?“; vydalo nakladatelství Triáda, z němčiny přeložila Michaela Škultéty. Zaznamenává, jak doplňuje podtitul, „vzpomínky na neblahé roky 1944‒1945“, kdy autorka pamětí prošla ‒ ve zkratce řečeno ‒ ukrýváním v Prešově a vězněním v koncentračních táborech Ravensbrück a Bergen-Belsen. Svědectví je to výjimečné, jednak kvůli zaznamenaným událostem, především však způsobem podání. Pokračování textu Kniha „pro všechny, kteří chtějí zastavit holocaust zítřka“

/ Publikováno:

Kritický metr Jiřího Brabce

Do Bibliografie Jiřího Brabce za léta 1951‒2019, která vyjde v nejbližších dnech při příležitosti Brabcových devadesátých narozenin jako zvláštní příloha časopisu Slovo a smysl, jsme s kolegy Jiřím Flaišmanem a Michaelem Špiritem nezahrnuli jubilantovo angažmá v rubrice periodika Nové knihy Kritický metr, jen jsme v úvodu zaznamenali údaje otisků této rubriky. Princip Kritického metru spočíval totiž v posuzování domácích literárních novinek pouze prostřednictvím přidělování určitého počtu hvězdiček. Ovšem „co napovídají hvězdičky“ – jak o souhrnu výsledků psala také tehdejší redakce – o Brabcově hodnocení původní české prózy a poezie? Pokračování textu Kritický metr Jiřího Brabce

/ Publikováno:

Podzimní ediční kurtoazie

Je podzim, editoři začínají nejčastěji čelit otázkám, kdy již konečně do nakladatelství dodají rukopis. Vzhledem k dotacím a grantům to je pravděpodobně nejzazší termín, aby titul do konce roku v rámci „blitzkriegové akce“ vyšel. Podařilo se nám shromáždit některé užitečné formulace, které lze v takové situaci editoru dobře upotřebit. Pokračování textu Podzimní ediční kurtoazie

/ Publikováno:

Jaromír Slomek odhaluje spiknutí literárních historiků

V souvislosti s novým vydáním Máchova Máje publikoval Jaromír Slomek glosu s titulem Přeceňovaný: Karel Hynek Mácha (Týdeník Echo z 1. 8. 2019). Navázal v ní na své starší věštby, podle nichž se Máchovo dílo, na rozdíl od takového K. J. Erbena, postupně stává a v budoucnu se také stane nesrozumitelným (takto např. Slomek v Orientaci LN z 12. 11. 2011). Nové je nyní u Slomka vysvětlení, že Erben, jemuž dává kritik zřejmě přednost před pěvcem Máje, „zůstává v Máchově stínu“, a to nikoli pro svou menší čtenářskou přitažlivost, ale kvůli „‚tiché dohodě‘ puncovaných literárních historiků“. Pokračování textu Jaromír Slomek odhaluje spiknutí literárních historiků

/ Publikováno:

Opět ke Spisům Ladislava Grosmana

Po knize Povídek připravil nyní Jiří Opelík další svazek spisů Ladislava Grosmana ‒ knihu Dopisy Mileně (Akropolis, 2019). U autora, jehož většina díla zůstala v rukopisném a zřejmě nefinalizovaném stádiu, se tak splácí další část starého vydavatelského dluhu. Postupuje se při tom ovšem nezvykle a při rychlém tempu a zvoleném edičním postupu vznikají vedle pozitivních efektů také průvodní zplodiny negativní. Není naším cílem záslužnou edici z díla Ladislava Grosmana torpédovat, ale chceme poukázat na jevy, které pokládáme za sporné, a upozornit na to, že zvolené metody přinášejí možná více problémů než zisků. Pokračování textu Opět ke Spisům Ladislava Grosmana

/ Publikováno:

V mlhovině

Připravovaným Spisům Ferdinanda Peroutky se věnoval první ze série diskusních pořadů Institutu pro studium literatury nazvaný Spektrum, který proběhl v úterý 2. dubna ve vršovickém Kině Pilotů. Večer dostál přinejmenším ve dvou ohledech zvolenému názvu setkání Idea „spisů“ Ferdinanda Peroutky jako živý problém: dílo Ferdinanda Peroutky přitahuje historiky, novináře a širší veřejnost, a tak mělo setkání celkem dobrou návštěvnost a „živý“ průběh, nicméně o tom, jak budou Peroutkovy Spisy konkrétně vypadat, panuje u předkladatele oné „ideje ‚spisů‘“, alespoň podle dojmu z večera, totální nejistota, a to může být ne živý, ale velký „problém“. Pokračování textu V mlhovině

/ Publikováno:

Odvaha mu neschází

Jako o „jednom z nejodvážnějších edičních počinů těchto let“, jakožto „mimořádném díle“ a „olbřímím titulu“ píše v článku Pecka stále triumfální Jan H. Vitvar v Respektu z minulého týdne (č. 10/2019) o výboru Souhvězdí Gulag Karla Pecky (2018). Je-li odvážný, kdo se bez rozmyslu vrhá vpřed, míní-li se přívlastkem mimořádný, co je mimo běžný řád, a označuje-li slovo olbřímí pouze hmotnostní údaj, potud má recenzent asi pravdu. Pro edici, již připravil a vlastním nákladem vydal „příležitostný nakladatel“ Daniel Pagáč, by ovšem byly určitě přiléhavější zcela jiné charakteristiky. Pokračování textu Odvaha mu neschází

/ Publikováno:

Úplné ‒ neúplné ‒ přeplněné

V minulém roce vyšlo nové vydání knihy Václava M. Havla Mé vzpomínky. Edici, kterou publikovala Knihovna Václava Havla, doprovází podtitul „první úplné vydání“, jímž se jakožto zásadní vyznačuje posun v úhrnu vydaného vzpomínkového textu. Tento přídomek lze ale také vztahovat na další části knihy a ty mu někdy víc, jindy méně vyhovují. Pokračování textu Úplné ‒ neúplné ‒ přeplněné

/ Publikováno:

Upovídaná edice

Fejeton Ludvíka Vaculíka Poznámky o statečnosti z 6. 12. 1978 a následné diskusní příspěvky, které byly nejúplněji sebrány v samizdatovém sborníku Diskuse (1979) sestaveném manželi Müllerovými, vycházejí nyní tiskem doplněny o rozsáhlé bloky dalšího materiálu. Knihu s titulem Diskuse o statečnosti, již dále vymezuje podtitul Samizdatový sborník Charty 77, další texty, komentáře a vzpomínky, uspořádal a na konci minulého roku vydal Josef Svoboda ve svém nakladatelství Krtek a Datel – New Edition z Frýdlantu nad Ostravicí. (Publikace není v běžné distribuci, objednat ji lze přímo u nakladatele.) Pokračování textu Upovídaná edice

/ Publikováno:

Historické osoby nebo dramatis personae?

Pod názvem Čekám, až se vrátíš (NLN 2018) soustředila editorka Anna Hájková do jednoho svazku dva deníky z války. Neobvyklé spojení dvojice záznamů je odůvodněno společným rysem seskupených textů, jenž se odráží i v titulu knihy ‒ oba deníky jsou blízké rozhovoru s nepřítomným partnerem, oba pisatelé, Eugen „Jany“ Lebovič a Pavla Hájková, se ve svých zápisech obracejí ke svým protějškům v jakési sebeobranné snaze pokračovat v přerušeném dialogu. Přestože oba deníky zachycují přirozeně aktuální prožitky, sbližuje je i to, že se často obracejí k reflexi minulých událostí a společných okamžiků či k projekci pospolné budoucnosti. A z druhé strany je do souvislosti uvádí také přináležitost do rodinné historie editorky (Pavla Hájková byla prababičkou Anny Hájkové, Eugen Lebovič byl prvním snoubencem její babičky Aleny Divišové, později Hájkové) a současně i blízkost obou reálných osudů, jež se v době války protnuly. Spojovala je komunistická odbojová skupina Přehledy, v níž byl aktivní Eugen spolu s Milošem Hájkem, synem Pavly. Eugen Lebovič, židovský odbojář, žijící v Praze na falešné dokumenty, si své záznamy vedl mezi březnem a srpnem 1944, od zatčení své snoubenky až do zatčení svého. Pavla Hájková, která se na rozdíl od Eugena dočkala osvobození, začala zapisovat těsně po skončení války (od r. 1944 byla vězněna, naposledy v táboře Neustadt-Glewe), poslední záznam je datován 12. 6. 1946. Pokračování textu Historické osoby nebo dramatis personae?