Od roku 2010 vydává redakce časopisu Revolver Revue jako samostatnou přílohu přibližně dvakrát do roka knížku Jedna věta. Její princip spočívá v tom, že oslovený autor si jeden rok zapisuje pokud možno denně jazykové sdělení v libovolné mluvnické formě. Cyklus, jehož zadání vymyslel redaktor časopisu a výtvarník Viktor Karlík, nebyl dosud souhrnně reflektován a i jednotlivé počiny došly ohlasů jen ojediněle. Dosud nejnovější (už sedmadvacátá) Jedna věta, jejímž autorem je básník a redaktor Vratislav Färber, byla kupodivu recenzována v Českém rozhlase (Mozaika, Vltava 5. 10. 2022). Po poslechu relace by se bohužel dalo říci: Snad by bylo lepší, kdyby Färberova knížka prošla v rádiu bez povšimnutí, jak se to stalo i všem předešlým šestadvaceti. Pokračování textu Co je Jedna věta, co není deník a k čemu jsou snad na světě

Vydávání autorů české experimentální poezie, kteří vstoupili do celosvětového trendu experimentu v padesátých a šedesátých letech (tedy ona klasická vlna složená mj. z lettrismu, procesuálních básní, konkrétní i vizuální poezie), je díky nedávno publikovanému třídílnému souboru textů Ladislava Nebeského posunuto o významný krok dále. Pokračování textu I0000I0I0III Ladislav Nebeský

Vydání Jiráskovy Filosofské historie, které s vročením 2021 publikoval triumvirát vydavatelů Regionální muzeum Litomyšl, Městská galerie Litomyšl a Arbor vitae, poutá pozornost nejenom majestátní grafickou úpravou, nýbrž také podtitulem „komentované vydání“. Jeho prostřednictvím se hned na předních deskách knihy vypichuje ediční práce Martina Boštíka a jeho kolegy Stanislava Vosyky. Edice působí jako dokonale vybavený a vskutku krásný stroj, který však má – co se týče doprovodných výkladů – o něco více rypadel, než by snad bylo třeba. Pokračování textu Jen ne malé úkoly

Neomalený, přímočarý poživačník, ale i jemný ironik a člověk duchovní, bezohledný povýšenec a zároveň gentleman anglického střihu (jeho nápadné šátky, v Praze často chybně pochopené jako příznak dandysmu, byly ovšem uvázány způsobem, který by patrně v leckterém z londýnských klubů pozvedl nejedno obočí), neortodoxní slon v porcelánu a nekompromisní zastánce pravidel intelektuální slušnosti a noblesy, osobnost svobodomyslná, polemicky konfrontační a politicky konzervativní, především však učitel a věčně zvídavý student s vyostřeným smyslem pro nekonečnou variabilní řadu kulturního stereotypu a jeho řečového projevu. Robert Pynsent (20. 12. 1943 Milliken Park /Skotsko/ – 28. 12. 2022 Colchester /hrabství Essex, Anglie/) zemřel po těžké nemoci krátce poté, co oslavil své devětasedmdesáté narozeniny. Pokračování textu Duchový dobrodruh Robert Burton Pynsent

Nečekaně a ne zrovna ve vysokém věku zemřel prof. PhDr. Karel Kučera, CSc., znalec starší i současné češtiny a propagátor korpusového zpracování jazyka. Říkal o sobě, že jako lingvista je zaměřený materiálově, ne teoreticky. Celé jeho dílo přesvědčivě dokládá, že přebohatě disponoval něčím, co můžeme nazvat píle a vytrvalost neboli sitzfleisch. Pokračování textu Karel Kučera (3. 4. 1947 – 8. 12. 2022)

Nakladatelství Triáda pokračuje ve zpřístupňování díla básníka, prozaika, literárního historika a editora Vladimíra Binara (1941–2016). Nejnovějším počinem je zde Sešit z Marienbadu, který edičně připravila autorova dcera Moe, svazek výtvarně vypravil Binarův „dvorní“ grafik Zdeněk Stejskal. Mohli bychom zkraje říci, že kniha obsahuje svého druhu koncentrovaného Binara. Pokračování textu Pestrý Sešit

V adventním čase se oprosťme od žhavých aktualit a věnujme pozornost nějaké odlehlejší literárněhistorické látce, například této: Jiří Weil napsal v letech 1945–1948 několik textů o svém bývalém příteli, redakčním kolegovi a stranickém soudruhovi. Nejdůsažnější je zřejmě brožura Vzpomínky na Julia Fučíka, kterou po časopisecké publikaci v týdeníku Lidová kultura od listopadu 1946 do ledna 1947 vydalo nakladatelské družstvo Dílo koncem roku 1947 (recenze na knížku pocházejí v zásadě z časového rozmezí od prosince 1947 do února 1948). Pokračování textu Dvojí vzpomínky na Julia Fučíka

Následující řádky vznikly z popudu referátu Vratislava Färbera o antologii básní Luisy Zikové Palte mou duši! (Praha: dybbuk, Opium poezie, sv. 13, 2022). Färberův posudek zazněl na vlnách stanice Vltava (24. 10. 2022, viz 38. minuta záznamu zde) a kritik v něm zavadil mj. o ediční přípravu dotčené knihy, přičemž vypíchl některé zvláště eklatantní nejednotnosti ediční přípravy. Problémy a nejasnosti kolem této edice jsou ale ještě o kousek robustnější. Pokračování textu Lehkokročná edice

V nakladatelství dybbuk vyšla v letošním roce jako osmý svazek edice Opium poezie antologie s názvem Sejdem se, bratři, v předpeklí!, jejíž podtitul zní „Česká anarchistická a sociální poezie“. Antologii sestavil Michal Jareš a doslovem ji opatřil Ondřej Slačálek. Jedná se o úhlednou drobnou knížku, u níž na první pohled zaujme obálka od Kateřiny Piňosové. Vydání si jistě zaslouží pochvalu, neboť této poezii bylo v poslední době věnováno žalostně málo pozornosti. Naneštěstí při volbě spolupracovníků nemělo nakladatelství dybbuk právě šťastnou ruku. Pokračování textu Předpeklí lidové tvořivosti

Postihnout komplexně osobnost Petra Rezka (9. 1. 1948 – 8. 11. 2022) je takřka nemožné. Mnohovrstevnatost jeho osobnosti jako by dokládaly pseudonymy Caruso, Petrus Corrodus, André Klokoč, Jan Slza a další. K jeho zhodnocení by snad byl vhodnější seminář či konference, jen je třeba zdůraznit, že Petr Rezek se zabýval nejen filozofií a výtvarným uměním, zvláště sochařstvím a architekturou, ale v jeho zorném úhlu se ocitalo i malířství nebo jiné techniky. Díval se vždy očima filozofa, resp. fenomenologa, jeho pohled však nepostrádal „nadšení“, zvláště u některých staveb a architektů. Pokračování textu Petr Rezek odešel