Přesnost, citlivost, analytičnost, nesmlouvavost, osobitý humor, zkoumavost, věcnost. Charakteristiky, které defilují v následujících příspěvcích k narozeninové poctě Marka Vajchra, se promítají do výsledků, z nichž tu pro základní připomenutí předložme bibliografické résumé. Pokračování textu MV 55

Před třemi týdny tu psal autor těchto řádků o sloupku Marka Váchy. Pro plnost dojmu je vhodné u jeho bizarností ještě prodlít a jako korektiv alespoň zčásti popsat rámec, v němž se odehrává práce univerzitních pracovníků, jejichž překotnou publikační aktivitu Vácha pranýřoval. Bude řeč o rámci finančním, a tedy o mzdovém předpisu. Pokračování textu Co ví Marek Vácha o dělání vědy?

Zdání klame: objeví-li se v Edici současné české poezie (jako sv. 76) kniha s názvem Co a jak, neznamená to, že by její autor, v příštím roce devadesátiletý Vladimír Karfík, vydával nějakou svoji básnickou sumu, nýbrž skutečnost je taková, že dostáváme do rukou dvousetpadesátistránkový výbor z literárněkritického díla tohoto literárního historika, kritika, redaktora a editora. Autor ze svého publicistického díla vybral něco přes padesát textů z období let 1964–2013, seřadil je víceméně chronologicky a nechal je uzavřít osobně laděným, vyznavačským doslovem z pera Jana Šulce. Pokračování textu Karfíkovo Co a jak

Do debaty o literární ceně Tvárnice, kterou na svých stránkách rozvinul čtrnáctideník Tvar v číslech 16, 17 a 19, byl vtažen i časopis Revolver Revue. Před lety jsem byl jedním z jeho redaktorů, v současnosti patřím k širšímu okruhu spolupracovníků RR, v redakci revue pracují mí přátelé. Doufám však, že mě to nediskvalifikuje před nutností ohradit se proti způsobu, jakým byla Revolver Revue do rozpravy o Tvárnici vměstnána a jak v ní přitom byla očerněna. Nebudu přitom posuzovat pomyslnou úroveň ani jednoho ze jmenovaných periodik a nebudu se nijak vyjadřovat ke smysluplnosti oné literární ceny. Pokračování textu The Clean, The Bad and The Spiteful

Ve sloupku s titulem Publikuj, nebo zhyň (Respekt č. 42/2020, s. 53) se vyznává Marek Vácha, biolog, etik a katolický kněz, že se mu už nechce žít ve světě současné nafouklé vědecké publikační bubliny. Kdyby jeho text zůstal u takto obecného konstatování, asi bychom se pouze lekli, aby si opuštěním té bubliny nakonec nějak neublížil. Jak ale ze sloupku vysvítá, takovéto prostředí je zřejmě především na „sociologických a filozofických pracovištích“, tam tolik „už nejde o to chvějivé napětí“. Badatele v přírodních vědách, a tedy zřejmě i Marka Váchu totiž „omezuje příroda sama“, „matematik potřebuje tužku, papír a koš na papíry“, zato filozof jen „tužku a papír“. Zdá se, že příroda autora omezila tentokrát možná až příliš. Pokračování textu Co ví Marek Vácha o studentkách filozofické fakulty?

Půldruhého měsíce trvající nouzový stav není požehnáním jen pro připuštěné návštěvníky lokálu Rio’s Vyšehrad, ale v jednom ohledu také pro vysokoškolské studenty a akademické pracovníky. Veřejné knihovny, jejichž fondy jsou nepostradatelným pracovním nástrojem zmíněných profesí, jsou sice uzavřené, ale ta část publikací, která byla digitalizována, je naštěstí zpřístupněna online. Jako všechno v Česku i takováto skutečnost má však své valéry. Pokračování textu Mys hrůzy, naše knihovny

V knižní řadě Europa vydalo v letošním roce nakladatelství Academia obsáhlou překladovou edici Válečného deníku z období první světové války Ernsta Jüngera, německého básníka, prozaika, filozofa, publicisty a entomologa. Publikaci, kterou pro německé nakladatelství Klett-Cotta připravil Helmuth Kiesel (poprvé 2010), mj. Jüngerův monografista, přeložila Nina Fojtů, předmluvu k českému vydání napsal Milan Horňáček. Rozměrná kniha je po eseji Chůze lesem (1994, 2. vyd. 2018) a novele Na mramorových útesech (1995) teprve třetí publikací, která z Jüngerova rozsáhlého díla v češtině vychází. Pokračování textu Na západní frontě: dobrodružství

Koncem loňského roku představil Ústav pro českou literaturu a komparatistiku FF UK novou edici Limbus, připravovanou jeho pedagogy ve spolupráci se studenty: „Název edice odkazuje k Limbu Dantovy Božské komedie, prvnímu kruhu Pekla. Dante a Vergilius se v něm setkávají s básníky, kteří se ničím neprovinili, ale přesto jsou odsouzeni k zatracení: konstelace času a víry, v nichž žili, neumožnila, aby byli přijati do nebe. Procházet limbem české literatury, hledat a vydávat autory zapomenuté a opomíjené, marginální a marginalizované bude hlavním úkolem naší edice.“ Pokračování textu Guarda e passa?

Městská knihovna v Praze nectí u e-knih vlastní výroby ani práva editorů, ani nenabízí dobře zvolené a pečlivě ošetřené texty. To již názorně ukázaly v Kanonu příspěvky Jakuba Říhy a Michaela Špirita. Bylo by ovšem digitální tažení této knihovny bez problémů, i kdyby osvědčilo větší akurátnost právní a redakční? Pokračování textu Digitální úložiště Městské knihovny v Praze

Jiří Opelík se dožívá devadesáti let (* 21. 10. 1930). Autor rozsáhlého literárněvědného díla, skutečný literární historik, tj. nikoli pouze profesní značkou, nýbrž spolutvůrce písemnictví soudobého i minulého, jeho kritickým slovem a pílí oživeného, je osobnost spíše mlčenlivá. Odpovědi na otázky, které mu jsou kladeny, zpravidla stylizuje písemně – jeho projev je antipodem improvizace a střílení od boku dnešních odborníků, kteří z uzoučké znalosti zvětšené mocí úřední do nadskutečných rozměrů vyvozují právo ke všemu se vyjádřit a vše posoudit, každému vlézt do svědomí a doporučit, jak se má chovat. Zkušenost posledních třiceti let je rovněž zkušeností inflace slova, všudypřítomného šumu, který přehluší veškerý význam – povaha veřejné diskuse naší doby jako by neustále naznačovala, že symbolem moderní epochy by se mohl stát i Žvahlav. Mládí, které zpravidla hledá životní orientaci, ji v řeči pojaté jako slovní plevel (naše doba je dobou „jako“ a „jakoby“) těžko nalezne, nevycítí-li ovšem záhy princip společenského statu quo a nepřijme-li jej za vlastní. Pokračování textu jo 90