/ Publikováno:

1142 stran Arnošta Procházky

Takovýto je rozsah výboru z literárněkritické (ale i jiné) publicistiky Arnošta Procházky, jejž nazval editor Luboš Merhaut prostě Kritiky a eseje z let 1892–1924 (Institut pro studium literatury, Praha, 2020). Samotné Procházkovy texty přitom zabírají asi 750 stránek, zbytek připadá na různé rejstříky, seznamy, doslov, a především obsáhlou bibliografii celého Procházkova díla (na níž se vedle editora podílel Michael Špirit). Tento celek představuje bezpochyby zásadní krok pro literárněhistorický výzkum Procházkova díla a jeho patřičné ocenění. Připojený výběrový seznam sekundární literatury ukazuje, že česká literární historie dosud tomuto kritikovi zůstává leccos dlužna. Pokračování textu 1142 stran Arnošta Procházky

/ Publikováno:

Výbor ze sloupků Arna Nováka

Bezpochyby povolaný editor Jiří Opelík „vzal spravedlnost do svých rukou“ (s. 7) a sestavil výbor ze sloupků Arna Nováka tištěných v Lidových novinách v letech 1926–1939, dosud edičně pomíjených (Nic malého neuzříš…; Praha 2019), doplňuje tak autorem samým připravený fejetonistický svazek Hovory okamžiků (1926). Je to druhá edice Novákovy publicistiky v poslední době, po Toporově svazku Cizinci – či krajané?, vydaném roku 2017, a teprve třetí novákovský výbor v polistopadovém třicetiletí (přitom však svazek Česká literatura a národní tradice, vydaný v roce 1995, připravili Dušan Jeřábek a Vlastimil Válek již koncem šedesátých let). Je-li tedy nyní splacen jeden dluh, vyvstává mnohem zřejměji dluh závažnější: reprezentativní edice Novákovy kritiky toho druhu, jaké se dostalo např. dílu jeho přítele Otokara Fischera. Pokračování textu Výbor ze sloupků Arna Nováka

/ Publikováno:

Theer po 38 letech aneb Zahozená šance

Skoro čtyřicet let od vydání výboru z próz a básní Hořká idyla, který připravili Milan Suchomel a Vlastimil Válek, trvalo, než se objevila na trhu další edice z díla ‒ tentokrát jen básnického ‒ Otakara Theera. Vydalo ji pod titulem Vysoko nad městem a s vročením 2018 nakladatelství Akropolis. Řekněme rovnou, že je to kniha po všech stránkách (snad s výjimkou typografické) nepovedená. Pokračování textu Theer po 38 letech aneb Zahozená šance