Archiv autora

Čtenáři a čtenářky hodnotí na webu Databazeknih.cz některé tituly mj. z hlediska jejich „Tempa & emocí“. Tempo čtení Máchova Máje jim vychází z 83 % jako rychlé (značí je obrázek jakési kočkovité šelmy) a ze 17 % střední (zajíc). Emoce z Máchovy básně: velkou míru má „dojetí“ – 15 %, „lítost“ 11 % a „hrdost“ 11 %. Erbenova Kytice zde má kupodivu úplně stejné tempo čtení, taky ji přečtete většinou jako gepard, v nejhorším v tempu polního hlodavce – ale hlavní emocí z knihy je s 20 % „nostalgie“, následuje 15 % „pohody“ a 8 % má shodně „frustrace“, „soucit“, „napětí“, „naděje“ a „úžas“. Pokračování textu Dvě malé poznámky, ale k velkým věcem

Po dlouhém úsilí byl po Slovensku také u nás schválen nový významný den – Den samizdatu. Poslanecký návrh stanovil pro oslavu datum 12. října, kdy se v roce 1988 92 českých a slovenských vydavatelů samizdatu spojilo v prohlášení za propuštění slovenského samizdatového vydavatele Ivana Polanského (1936–2015), odsouzeného ke čtyřem letům vězení. Jestliže senátorka Hana Marvanová Kordová měla zřejmě nepodložené výhrady k osobě Polanského, a navrhovala proto jiné datum, jež s vydáváním samizdatu nijak nesouvisí, jazykovědec Karel Oliva vyjádřil rovnou výhrady k celému slovu samizdat. Pokračování textu Karel Oliva proti samizdatu

„Michal Kosák si prostě jen chtěl přečíst jinou knihu,“ zakončuje Jakub Sedláček v A2 z 22. 5. 2024 svou odpověď na náš posudek antologie Neviditelné řemeslo. Zrovna v tom má tedy pravdu, autor těchto řádků si totiž chtěl přečíst jinou, a to především dobře zredigovanou knihu, když už pojednává o práci redaktorů a redaktorek. Takovou ovšem Jakub Sedláček nepřipravil ani na té nejelementárnější rovině. Pokračování textu Místo redakce paseka II.

Uspořádal Jakub Sedláček knihu Neviditelné řemeslo (Paseka 2023), nebo neuspořádal? Na copyrightové straně je označen jako editor, v tiráži je pak uvedeno, že publikaci „uspořádal a k vydání připravil“, potud tedy vše souhlasí. Jaký byl ale onen pořádající zřetel a dosáhlo se zde nějakého řádu? Jsou tu vůbec zkušenosti matadorů redakční práce a z nich plynoucí světlo poznání podány v obstojně vypravené knize, nebo je editor schoval kamsi pod kbelec? Pokračování textu Místo redakce paseka

Marek Orko Vácha pronesl na začátku letního semestru (5. března 2024) v budově Karolina přednášku nazvanou Akademická obec zraněná, ne zlomená. Kdo ji nemohl navštívit, může zhlédnout její digitální záznam (zde), anebo využít jakýkoli z mnoha dalších odkazů na nahrávky Váchových promluv, účinek a zhusta také obsah bude přibližně týž. Pokračování textu Létající cirkus

Nedávno jsem byl upozorněn na tři dosud mně neznámé otisky básní Josefa Friče, jež byly publikovány v Programu D 40 – nejprve dvě básně v 1. čísle z 24. října 1939, pak ještě jedna v 5. čísle ze 7. března 1940. Následující řádky vřazují ex post tyto tři Fričovy básnické texty jako doplněk do trojsvazkových Knih Josefa Friče, které vyšly v nakladatelství Triáda v letech 2016–2019. Pokračování textu Doplněk k edici Josefa Friče

Výběr textové předlohy, z níž bere Městská knihovna v Praze znění pro své e-knihy české klasické literatury, je řízen zhruba dvěma základními principy. První metodologický postup je tzv. volba zákeřná, druhý je volba nahodilá. Rozhodnutí prvního druhu se tu při Nerudově Hřbitovním kvítí věnoval Jakub Říha a na příkladu Spisů Karla Čapka Michael Špirit, možnosti druhého typu se pokusím několika příklady postihnout na následujících řádcích. Pokračování textu Zásada špatné volby

Výstavu díla Alfreda Justitze s titulem Quo vadis homine, která právě probíhá v karlovarské Galerii umění, doprovodila její kurátorka Rea Michalová také stejnojmenným katalogem. V něm je zařazen její text, opatřený opět týmž latinským okřídleným spojením (s. 5–14), jenž vykazuje značné překryvy s formulacemi užitými v publikaci Marie Dohnalové „Alfred Justitz 1879–1934. Život a dílo“ (Cheb, Státní galerie výtvarného umění 1996). Přiznejme, že zázraky se mohou dít, tady jde však evidentně o projev čistého banditismu. Pokračování textu Rea Michalová píše na kopírovacím stroji

Ačkoli to v posud vydaných svazcích nikde vepsáno není, porůznu se mluví o tom (např. zde či zde), že od minulého roku vycházejí v nakladatelství Argo sebrané spisy Jana Nováka. V rámci této řady vyšla vedle dvou reedic (Milionový jeep a Děda) poprvé v říjnu 2022 jeho poslední prozaická kniha Těžký prachy. Pokračování textu Zpětný chod

V úvodu svého příspěvku, jenž byl v naší revui publikován minulý týden, zanaříkal Michal Jareš nad nedoděláváním sebraných spisů. To se podle něj neděje „pravidelně“, nicméně i tak „obvykle“. Čtenář při čtení této Jarešovy nénie chce ale užuž zvolat: Není u nás přec tak zle! Přinejmenším tři takové podniky byly tento rok zdárně uzavřeny. Mimo objevných osmisvazkových Spisů Josefa Čapka nakladatelství Triáda, sebraného díla Karla Šebka v Dybbuku bylo v Karolinu finalizováno také devítisvazkové Dílo Karla Šiktance. Pokračování textu Nebyl by nášup?