Koncern EMG vydal v roce 2018 v jedné ze svých divizí knížku Josefa Čapka Povídejme si, děti! V publikaci se praví, že se jí nakladatelství Pikola „vrací k autentickému znění“, že ji graficky upravil David Dvořák a že jde o „celkově osmé“ vydání. – Je to zarmucující, ale nic z toho není pravda. Potěšující oproti tomu je, že čtení následujícího výkladu lze ukončit kdykoli po opakovaných trojicích odstavců, a čtenář přitom v zásadě o nic nepřijde. Pokračování textu Podnikatelský duch Euromedia Group

Jako o „jednom z nejodvážnějších edičních počinů těchto let“, jakožto „mimořádném díle“ a „olbřímím titulu“ píše v článku Pecka stále triumfální Jan H. Vitvar v Respektu z minulého týdne (č. 10/2019) o výboru Souhvězdí Gulag Karla Pecky (2018). Je-li odvážný, kdo se bez rozmyslu vrhá vpřed, míní-li se přívlastkem mimořádný, co je mimo běžný řád, a označuje-li slovo olbřímí pouze hmotnostní údaj, potud má recenzent asi pravdu. Pro edici, již připravil a vlastním nákladem vydal „příležitostný nakladatel“ Daniel Pagáč, by ovšem byly určitě přiléhavější zcela jiné charakteristiky. Pokračování textu Odvaha mu neschází

V kanonu z 14. 2. t. r., věnovaném novému vydání pamětí V. M. Havla, zaznělo, že „je jistě obtížné najít míru, co ještě komentovat a co lze pokládat za srozumitelné na základě věcných souvislostí“ či naší běžné zkušenosti. Jestliže ve vydání Havlových vzpomínek se vysvětlivky za touto hranicí ocitly párkrát, jsou případy, kdy se komentátor za touto mezí pohybuje takřka neustále. V této souvislosti lze poukázat třeba na již starší komentovanou edici prózy Moskva-Petuški od Venědikta Jerofejeva (Moskva, Vagrius 2002). Autorem poznámkového aparátu k tomuto klíčovému textu ruské literatury z roku 1969 je Eduard Vlasov. Jeho komentář přináší mnoho pozoruhodného a objevného materiálu, který je však bohužel pohlcen spoustou zbytečností. Pokračování textu Spolkl ji i s botičkami…

Svazkem Zápisníky I, přinášejícím záznamy z let 1960–1964, zahájilo nakladatelství Triáda na konci roku 2018 vydávání Spisů Jiřího Němce (1932–2001). K publikaci o 392 stranách je připojen dvojlist, na němž je reprodukována fotografie autora, jsou zde tištěny základní nakladatelské paratexty, tj. charakteristika knihy, slovníkové heslo o Němcovi a plán daných Spisů. Jsou to přitom materiály, které bývají zpravidla umisťovány na záložky vydávané knihy. Pokračování textu Spisy Jiřího Němce, řada A

Jako již dvacátý svazek „zelené“ edice Mnemosyné vydala v uplynulých týdnech Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v našem prostředí občas připomínanou, leč teprve nyní do češtiny převedenou knihu Dějiny současné české poezie (v italském originálu Storia della poesia ceca contemporanea), kterou v roce 1950 v Římě vydal bohemista a rusista Angelo Maria Ripellino (1923‒1978). Knížku, k níž úvod napsala a poznámky sestavila Annalisa Cosentino, přeložila Jana Sovová. Pokračování textu České menu z italské kuchyně

V minulém roce vyšlo nové vydání knihy Václava M. Havla Mé vzpomínky. Edici, kterou publikovala Knihovna Václava Havla, doprovází podtitul „první úplné vydání“, jímž se jakožto zásadní vyznačuje posun v úhrnu vydaného vzpomínkového textu. Tento přídomek lze ale také vztahovat na další části knihy a ty mu někdy víc, jindy méně vyhovují. Pokračování textu Úplné ‒ neúplné ‒ přeplněné

Kniha „Do vlasti české“ s podtitulem Z korespondence Angela M. Ripellina přináší dopisy, které si v letech 1946–1977 vyměňoval italský bohemista a rusista (1923–1978) s českými umělci a vědci, resp. učenci, kteří byli s českým uměním v úzkém kontaktu. Edice listů, kterou z nálezů v italských a českých archivech připravila a komentovala Annalisa Cosentino a na konci loňského roku ji vydal Institut pro studium literatury, není kompletně oboustranná; řada dopisů se nedochovala nebo spočívá dosud neobjevena v nezpracovaných pozůstalostech, ale předkládaný svazek i tak přináší napínavé čtení a je výmluvnou zprávou o složité dobové situaci. Pokračování textu Řím – Praha – New York – Brno – Bologna…

V úvodníku nejnovějšího čísla Tvaru (č. 2 z 24. ledna) se zástupce šéfredaktora Milan Ohnisko v souvislosti s vyhlášením prvního vítěze Tvárnice ptá po „ceně ceny“ za kritiku. Otázka je to správně položená, vede k dalšímu tázání, jak a proč vlastně oceňovat výkony v oblasti umělecké kritiky. K „váze“ Tvárnice samotné ovšem připojme dvě poznámky, jež vyplývají z materiálů zveřejněných v témže čísle a které dokládají s doslovností zřejmě nezamýšlenou, že tvárnice je zdivo hodně vylehčené. Pokračování textu Váha Tvárnice

Fejeton Ludvíka Vaculíka Poznámky o statečnosti z 6. 12. 1978 a následné diskusní příspěvky, které byly nejúplněji sebrány v samizdatovém sborníku Diskuse (1979) sestaveném manželi Müllerovými, vycházejí nyní tiskem doplněny o rozsáhlé bloky dalšího materiálu. Knihu s titulem Diskuse o statečnosti, již dále vymezuje podtitul Samizdatový sborník Charty 77, další texty, komentáře a vzpomínky, uspořádal a na konci minulého roku vydal Josef Svoboda ve svém nakladatelství Krtek a Datel – New Edition z Frýdlantu nad Ostravicí. (Publikace není v běžné distribuci, objednat ji lze přímo u nakladatele.) Pokračování textu Upovídaná edice

S Milanem Jankovičem (1. 9. 1929 – 5. 1. 2019) odešel po Miroslavu Červenkovi († 2005) nebo Zdeňku Pešatovi († 2010) další z mimořádné generace literárních badatelů školených na univerzitní půdě od konce čtyřicátých let do první poloviny let padesátých v seminářích Jana Mukařovského. Jejich první práce vznikaly ještě jako echo ideologického běsnění poúnorového stalinismu, od přelomu padesátých a šedesátých let začínal v jejich textech dominovat talent projevující se neobyčejnou čtenářskou citlivostí, profesionalita daná mimořádnou literárněhistorickou průpravou a invence, s níž jednotliví badatelé nápaditě rozvíjeli metodologické postupy svého učitele (a souběžně s ním i podněty Felixe Vodičky). Jako kdyby fakt, že se Mukařovský svých prací z třicátých a čtyřicátých let okázale zřekl právě v době, kdy u něj studovali lidé z pokolení narozeného na hraně dvacátých a třicátých let, impulsy strukturalismu spíše oživil, než že by je zadusil. Pokračování textu Za Milanem Jankovičem