Archiv autora

V nakladatelství Triáda vyšel v uplynulých dnech výbor z básnické tvorby Vratislava Färbera s názvem Lyrika. Antologie, již sestavil spolu s básníkem Robert Krumphanzl, obsahuje básně z let 1975–1988, tedy z doby, kdy Färber publikoval pouze v samizdatu. Některé kvality Färberovy poezie, jež vychází knižně poprvé, postihnul ve svém posudku z počátku devadesátých let Emil Juliš. Posudek dochovaný v básníkově pozůstalosti uložené v LA PNP, jenž se druhým až čtvrtým odstavcem kryje s Julišovým textem publikovaným v revue Iniciály z října 1991, při této příležitosti zveřejňujeme: Pokračování textu K poezii Vratislava Färbera

Toto léto jsem při sledování pořadů z dílny našich veřejnoprávních médií náhodou zachytil dvě protikladná vyjádření k T. G. Masarykovi a jeho názorům na trest smrti, potažmo k Masarykem uplatňované praxi prezidentských milostí. Ve starším filmu z produkce ČT nazvaném Zločin v Polné Karel Roden v roli TGM nedlouho poté, co v pěstním souboji rozdá několik dobře mířených ran, pronese, že „trest smrti se musí zrušit“. Celkové vyznění filmu je s tímto názorem také v souhlasu. Kdo se naivně domníval, že zde panuje celkem konsensus, musel být naopak překvapen pořadem Českého rozhlasu 2, v němž se postavili k hrdelnímu trestu zcela opačně. Pokračování textu TGM ve veřejnoprávní zábavě a trest smrti

Konečně, třebas jen jako bibliofilie a v omezeném dvousetkusovém nákladu, vyšel text Ludvíka Vaculíka Stará postel. Za publikací stojí České centrum mezinárodního PEN klubu a jako editor se na ní podílel Vladimír Karfík. Kniha je opatřena zkráceným titulem Postel a již tato nesrovnalost naznačuje, že tu je něco spletitého. Pokračování textu Postel k dispozici

Při příležitosti abrahámovin veřejně působících osobností bývalo běžné shrnout dosavadní úsilí oslavence a postihnout především jeho přednosti. Jestliže se dnes tento zvyk z žurnálů vytratil, je to jen škoda. Ztráta je to hlavně pro daný obor činnosti, nikoli pro čerstvého padesátníka, který je takovou pozorností spíše pouze nepříjemně zaskočen. Je mi jasné, že právě obmyšlený oslavenec bude dnešním příspěvkem na Kanonu otráven víc nežli jiní. Přesto i s tímto nepříjemným vědomím zde pár vět o působení Daniela Vojtěcha. Pokračování textu Giro Daniela Vojtěcha

Za přispění tzv. norských fondů byly pro naši kulturní kritiku počínaje tímto rokem založeny přinejmenším dvě kritické „laboratoře“ a jeden „kritický pařník“. První laboratoř je určena divadlu, pařeniště audiovizuálnímu umění a jedno laboratorium má dokonce i kritika literární. Nazývá se „iLiLaboratoř literární kritiky“ a provozuje ji Sdružení pro Iliteraturu vydávající internetový časopis i-Literatura.cz. Pokračování textu Domácí posilovna iLiteratury

Česká vláda spustila na konci minulého roku tzv. očkovací kampaň. V půlminutovém šotu využila recitace úryvku z básně Jiřího Wolkera Jitřní píseň. Nekompetentní je vláda jistě při řešení mnohem vážnějších úkolů, bohužel selhává i u triviálnějších opatření. V kampani totiž nedokáže ani krátkou básničku podat bez chyb. Pokračování textu Očkujme se s Jiřím Wolkerem

Před třemi týdny tu psal autor těchto řádků o sloupku Marka Váchy. Pro plnost dojmu je vhodné u jeho bizarností ještě prodlít a jako korektiv alespoň zčásti popsat rámec, v němž se odehrává práce univerzitních pracovníků, jejichž překotnou publikační aktivitu Vácha pranýřoval. Bude řeč o rámci finančním, a tedy o mzdovém předpisu. Pokračování textu Co ví Marek Vácha o dělání vědy?

Ve sloupku s titulem Publikuj, nebo zhyň (Respekt č. 42/2020, s. 53) se vyznává Marek Vácha, biolog, etik a katolický kněz, že se mu už nechce žít ve světě současné nafouklé vědecké publikační bubliny. Kdyby jeho text zůstal u takto obecného konstatování, asi bychom se pouze lekli, aby si opuštěním té bubliny nakonec nějak neublížil. Jak ale ze sloupku vysvítá, takovéto prostředí je zřejmě především na „sociologických a filozofických pracovištích“, tam tolik „už nejde o to chvějivé napětí“. Badatele v přírodních vědách, a tedy zřejmě i Marka Váchu totiž „omezuje příroda sama“, „matematik potřebuje tužku, papír a koš na papíry“, zato filozof jen „tužku a papír“. Zdá se, že příroda autora omezila tentokrát možná až příliš. Pokračování textu Co ví Marek Vácha o studentkách filozofické fakulty?

Městská knihovna v Praze nectí u e-knih vlastní výroby ani práva editorů, ani nenabízí dobře zvolené a pečlivě ošetřené texty. To již názorně ukázaly v Kanonu příspěvky Jakuba Říhy a Michaela Špirita. Bylo by ovšem digitální tažení této knihovny bez problémů, i kdyby osvědčilo větší akurátnost právní a redakční? Pokračování textu Digitální úložiště Městské knihovny v Praze

Minulý rok vyšel v Nakladatelství Karolinum – v edici Modern Czech Classics – první anglický převod Českého snáře Ludvíka Vaculíka. Překlad s titulem A Czech Dreambook pořídil Gerald Turner a doslovem jej opatřil Jonathan Bolton. Cílem následujících řádků není vyjadřovat se ke kvalitám anglického znění, ale spíše posoudit řekněme jeho adjustáž, tj. volbu výchozího textu a otázku doprovodných textů, jež mají anglickému čtenáři pomoci v rozumění Vaculíkově knize. Pokračování textu K anglickému vydání Vaculíkova Českého snáře