Kde jsou meze věcného dorozumění, prověřované v otevřené diskusi neomezované předběžnou dohodou, a kde počátky mlčenlivého konsensu s jeho korumpujícím automatismem a neochvějnou stabilitou? Moderní společenství bezesporu posilují svoji soudržnost vědomím sdílených cílů, neméně však schopností obstát ve zkouškách svobodomyslnosti, velkorysosti a ochoty vycházet vstříc nepříjemným otázkám, analýzám, námitkám, výtkám i výhradám, a priori je neomezovat a vyvodit z nich pro sebe patřičné důsledky; společenství v disentu netvořila výjimku. Oslavy se většinou zaměřují na snadno reprodukovatelné symboly společenské identity – snadno se při jejich vrstvení (omílání až do úplného zblbnutí) vytratí význam aktivity, která charakterizovala životní dráhu jejich nositelů. Byli totiž především kritickými spisovateli a kriticismus postupující proti síle zvyku, neklidný, zneklidňující, rušivý, vždy osamělý a sám (!) ve svém hodnotícím výkonu možno v tom smyslu považovat za konstitutivní rys (nejen české) moderní společnosti. Pokračování textu Proti síle zvyku

V Kanonu ze dne 18. října poctil Michal Kosák svým kritickým posouzením svazek, jímž jsem v rámci započatých Spisů Ladislava Grosmana v (předpokládaně) reprezentativním výboru představil autorovo umění povídkářské. Z mnoha posuzovatelných stránek edice, resp. antologie zaměřil svůj pohled pouze na dvě, náležející ovšem k základním: 1. na místo Povídek ve zvolené koncepci Spisů, 2. na zvolený způsob práce s texty, jež edice tiskne z rukopisu. Pokračování textu Případ Grosman

Současné třeštění kolem T. G. M. nebude snad už trvat dlouho a po uplynutí vlajkoslávy bude doufejme možné věnovat se Masarykovu přínosu zase trochu věcně. Tak jako předtím i potom by jednou z bází takového počínání měly být autorovy texty. Ale jaké texty a kde je najít? Česká kultura, zvláště ve svých vrcholech, je bohatá na fragmenty, průrvy, opisy z druhé ruky nebo nedokončené záměry, a proto by nemělo být velkým překvapením, že i Masarykovo dílo bylo jako celek v podstatě nedostupné, resp. donedávna bylo. Pokračování textu T. G. M. & J. B.

Když v roce 1994 po dlouhých letech vyšel opět Obchod na korze Ladislava Grosmana, psalo se o „návratu autora do české literatury“, ale také o děsivé ediční přípravě. Ne že by pozdější edice Grosmanových textů tento nízký ediční standard následovaly, koncepční a kvalitativní změnu v publikování autorova díla však nyní přinášejí právě započaté pětisvazkové vybrané spisy, které pod vedením Jana Šulce a Jaroslavy Jiskrové vydává nakladatelství Akropolis (rozvrh Spisů viz zde). Před několika měsíci vyšly jako první svazek řady Povídky, které edičně připravil Jiří Opelík. Pokračování textu Ke Spisům Ladislava Grosmana

Ke 110. výročí založení a při příležitosti konání letošní květnové valné hromady vydal jako členskou prémii Spolek českých bibliofilů v Praze knihu vzpomínek Bedřicha Beneše Buchlovana (1885–1953). Rozsáhlý svazek (280 stran vysokého formátu) přináší edici Filipa Hynka a kolektivu, díky které se vůbec poprvé dostává na veřejnost celek pamětí nazvaných Zajatec Armidy aneb Má přemilá krasopaní Knihoslava, které BBB napsal za druhé světové války. Jak již název naznačuje, setkáme se v nich se skutečnými orgiemi knihomilství. Pokračování textu Diagnóza: bibliomanie

Od roku 2013 vycházejí v nakladatelství Academia Sebrané spisy Jakuba Demla. Následující řádky nejsou zatím ještě recenzí projektu, z něhož dosud vyšly chronologicky první čtyři knihy, nýbrž jen zastavením u jednoho z jeho rysů, bohužel dosti viditelného. Pokračování textu Deml: zatím obsazeno

Před časem uspořádal Památník národního písemnictví ve spolupráci se spolkem Slova mají křídla večer věnovaný výročí Petra Bezruče. Akce, na niž byl jako zvláštní host pozván Jaromír Nohavica, jsem se nemohl zúčastnit a ani se mi dosud nedařilo zpětně od hostů či z tisku zjistit něco více o jejím průběhu. Jen pouhá podoba pozvánky, jíž dominovala tvář „novodobého slezského barda“, a chyby ve jménech dalších účastníků dávaly celkem jasně najevo, jaké měla tato akce zaměření a jaké byly priority. Alespoň kusou představu si lze dnes udělat z příspěvku Zdeňka Smolky Petr Bezruč plný záhad, zařazeného do sborníku z loňské konference Petr Bezruč bard prvý, co promluvil (Ostrava 2018). Zdeněk Smolka se totiž večera zúčastnil a rozhodl se připojit postřehy z Nohavicova živého vystoupení formou poznámek pod čarou k již hotovému textu ostravské přednášky. Pokračování textu Vytrvalec Nohavica

Na příspěvek o knize Jana Hertla Historie, tj. vyhnanství z ráje dorazila do naší redakční pošty reakce spolueditora svazku Josefa Štogra. Jeho text zveřejňujeme (viz komentář u textu recenze) a připojujeme k němu zde své poznámky, v nichž se dotkneme některých míst z jeho zaslána. Pokračování textu Katedrová editologie obávaná

Kniha Jana Tesaře Co počít ve vlkově břiše je pátým titulem, jejž autor publikoval v Čechách ve svobodné éře po roce 1989. Výstižnější by však bylo říci: od roku 2000, neboť po celá devadesátá léta si Tesař, v letech 1969–1970 a 1971–1976 vězněný za organizování odporu proti počínající husákovské normalizaci a od roku 1980 žijící v exilu, udržoval od polistopadových politicko-společenských poměrů ostražitý odstup, a to i od postkomunistického prostředí akademického, a dokonce i od nově se rodících struktur nakladatelských. Svědčí o tom i slovenská Tesařova publikace Sme autentickí dedičia (Bratislava 1995). Pokračování textu Co počít s Tesařem?

Nákladem Knihovny kardinála Berana sídlící v Plzni byl letos vydán vcelku obsáhlý (238 s.) výbor z prací nepříliš známého katolicky orientovaného publicisty Jana Hertla (1906–1965). Editorka Jarmila Štogrová za spolupráce s Josefem Štogrem shromáždila v jednom svazku nazvaném podle jednoho z Hertlových článků Historie, to jest vyhnanství z ráje několik desítek textů z desetiletí 1932–1942, tj. z periody, kterou editorka chápe jako nejpodstatnější z celé autorovy tvorby. Pokračování textu Kříšení Jana Hertla