Ke stému výročí narození Petera Demetze (21. 10. 2022) vydalo göttingenské nakladatelství Wallstein výbor z autorových literárních kritik Was wir wiederlesen wollen (Co chceme číst znovu). Uspořádala jej Meike G. Wernerová, působící od roku 1997 na Vanderbiltově univerzitě v Nashville. Pražský rodák a německo-americký profesor germanistiky a srovnávacích literatur se tak v posledních letech svého života (zemřel 30. 4. 2024) dočkal publikace, která jeho vliv v poválečném německém jazykovém prostředí vyznačuje možná nejpodstatněji.

Předchozí práce buď souvisely s Demetzovým zaměstnáním na Yaleově univerzitě (1956–1991; katedru germanistiky a srovnávacích literatur vedl v letech 1962–1969, v roce 1972 získal nejvyšší akademickou hodnost, Sterlingovu profesuru), anebo se ve vzpomínkovém žánru z perspektivy devadesátých let už obracely za celým 20. stoletím. Demetzovy odborné spisy byly v tehdejším Západním Německu překládány zejména pro akademické publikum (disertace Marx, Engels, and the Poets /1956/, něm. Marx, Engels und die Dichter /1959/; Postwar German Literature /1970/, něm. týž rok jako Die süße Anarchie. Deutsche Literatur seit 1945; After the Fires. Recent Writing in the Germanies, Austria, and Switzerland /1986/, něm. o dva roky později jako Fette Jahre, magere Jahre. Deutschsprachige Literatur von 1965 bis 1985).

Tématem vzpomínkově či dokumentárně laděných knih, vzniklých po autorově penzionování, bylo pražské nebo středoevropské milieu v první polovině 20. století. Před německé publikum v nich Demetz předstupoval buď v překladech z angličtiny (Prague in Black and Gold /1997/, Prag in schwarz und gold /1998/; The Air Show at Brescia, 1909 /2002/, týž rok Die Flugschau von Brescia; německá verze titulu Prague in Danger. The Years of German Occupation, 1939–45 /2008/ vyšla dokonce o rok dříve: Mein Prag. Erinnerungen, 1939 bis 1945), anebo je – vesměs pro vídeňské nakladatelství Paula Zsolnaye – rovnou napsal německy (Böhmische Sonne, mährischer Mond, 1996; Böhmen böhmisch, 2006; Diktatoren im Kino. Lenin, Mussolini, Hitler, Goebbels, Stalin, 2019). (Všech šest titulů vyšlo mj. s ročním nebo dvouročním odstupem u různých nakladatelů – Prostor, Mladá fronta, Paseka, Centrum pro studium demokracie a kultury / Ústav pro studium totalitních režimů – též v češtině.)

Německého čtenáře oslovoval v těchto knihách autor, který byl sice spjat s elitní úrovní americké literární germanistiky a komparatistiky, ale především k němu promlouval jako důvěrně známý literární kritik, od roku 1960 hlavně z týdeníku Die Zeit a od poloviny sedmdesátých let pak z Frankfurter Allgemeine Zeitung (kam ho z hamburských novin „přetáhl“ Marcel Reich-Ranicki, který od konce padesátých let, souběžně s Demetzem, pro Die Zeit psal, než se v roce 1974 stal vedoucím literární rubriky FAZ).

Pro svazek Was wir wiederlesen wollen vybrala editorka dle svých slov asi šestinu z téměř 300 příspěvků z půlstoletí 1960–2010. Časově rovnoměrně dózovanému výboru – aspoň jedním textem je zastoupen téměř každý rok, co do rozsahu dominují stati z osmdesátých a devadesátých let – určila M. G. Wernerová podle převažující Demetzovy kritické pozornosti těžiska v Kafkovi (sborník z liblické konference, práce M. Jesenské a o ní, zápisky z cest s Brodem), v literární vědě (R. Barthes, R. Wellek), v německy psané literatuře (např. T. Fontane, P. Weiss, W. Koeppen, H. Böll, T. Bernhard, E. Jandl, Klempererovy deníky, Ch. Wolfová, překlady R. Kunzeho), v německých překladech českého a portugalského písemnictví (J. Hašek, B. Hrabal, B. Grögerová, Jách. Topol, R. Denemarková, resp. Eça de Queiroz, F. Pessoa), výběrově pak o dalších dílech překládaných do němčiny (posmrtně vydaný Hemingway, G. Steinová, H. Bloom, H. Roth).

Články většinou o rozsahu sedmi až devíti normostran (ve Frankfurter Allgemeine Zeitung zařazované zpravidla do sobotní skvostné přílohy Bilder und Zeiten, zrušené v roce 2001) vynikají znalectvím, věcností a klidně formulovaným soudem. K jejich podrobnějšímu rozboru zde není místo, proto aspoň několik výpisků: „Jako analytik našich společenských zkušeností a jako německý spisovatel je Marx příliš významný na to, abychom jej zcela přenechali marxistům“ (nad knihou S. S. Prawera Karl Marx and World Literature v březnu 1977). „Každý, kdo patří k té mladší generaci, které politika vklouzla do postele, bude číst tuto studii tak, jako by říkala něco příkladného o skutečných vztazích žijících lidí. My ostatní a starší se s ní spokojíme jako s plodnou analýzou literární fikce“ (o knize R. Stacha Kafkas erotischer Mythos, v červnu 1988). „Forma Kunderovy novely je s ironií v rozporu, a pro čtenáře, který žízní po milostných příbězích, není nijak obtížné číst Totožnost jako biedermeierovskou idylu – zcela proti autorovu osvědčenému způsobu“ (o německém překladu Kunderovy L’Identité v říjnu 1998).