Marek Orko Vácha pronesl na začátku letního semestru (5. března 2024) v budově Karolina přednášku nazvanou Akademická obec zraněná, ne zlomená. Kdo ji nemohl navštívit, může zhlédnout její digitální záznam (zde), anebo využít jakýkoli z mnoha dalších odkazů na nahrávky Váchových promluv, účinek a zhusta také obsah bude přibližně týž.

Podle Váchova běžného postupu pro talk show, chrám, skautskou klubovnu i univerzitní posluchárnu je jeho vystoupení poskládáno z odkazů na nejrůznější citáty, jež řečník s výrazem všeobjímajícího soucítění předčítá a stručně komentuje. Představení zahájil poznámkou, že „ne všechny slajdy budou pravděpodobně pro všechny“, ale „snad to může být inspirace, aspoň nějaké obrázky pro někoho.“ A to je de facto vcelku přesná charakteristika toho, čeho bude posluchač svědkem.

Přednáška Marka Orko Váchy je totiž směsicí „obrázků“, a to docela i obrázků již vícekrát jím upotřebených. Některé snímky ze své prezentace provázené podobným komentářem využil v přednášce Umění žít (29. září 2023), nebo třeba v projevu s titulem „Chuť a umění žít“ (16. února 2024). Takové věci se stávají, každý se asi někdy opakuje (a dokonce také zde se už o Marku Váchovi opakovaně psalo), ale je v tomto případě, kdy se Vácha jal proslovit řeč k bezprecedentním skutkům na Filozofické fakultě, vhodné a patřičné vylupovat vlastní jiné přednášky?

To je otázka vkusu. Asi bychom celou věc vůbec nekomentovali, kdyby Váchova řeč nebyla jen jakýmsi spletencem mouder (např.: „usměj se na svět, svět se na tebe usměje“), odkazů, povrchních referencí k příkladům z filmů a „myšlenek“. A shrnutím na závěr jsou znovu vybrané citáty (např.: „Dveře ke štěstí se otevírají směrem ven“), které se tragédie na FF UK dotýkají jen zcela volně, protože jsou patrně již určeny pro další příležitosti Váchova létajícího cirkusu, jemuž jen tentokrát UK nabídla své šapitó.