Opět se blížil termín pravidelného příspěvku, usedl jsem proto o víkendu s velkou nadějí k předávání cen Magnesia Litera. Zíral jsem se soucitem ke všem zúčastněným, jak moderátoři tápou, co vlastně v té které oceněné knize je, či jak pan profesor Jiří Srstka zpívá. Prý to ale takto bývá každoročně a nemá cenu se nad tím pozastavovat. Nedávno mi jedna kamarádka alespoň poslala odkazy na několik rozhovorů s bohemistkou, která se převléká za spisovatele 19. století, a tak třeba s knírem namalovaným šminkami popularizuje na sociálních sítích prý literaturu. Dala interview už DVTV, na Žena.cz i Lucii Výborné v Českém rozhlasu. Těžko k tomu něco říct, mě k tomu také už vůbec nic nenapadá. Našel jsem v archivu ale opravdu moc zajímavý materiál, tak o něm alespoň pár řádek.

Při přípravě nového vydání Českého snáře Ludvíka Vaculíka jsme byli upozorněni na záznamy, které si vedla přítelkyně Madly Vaculíkové. Jedná se o deníkové zápisy s ambicemi podat právě o Madle V. svědectví, píše o jejích lidských kvalitách, rodinných událostech, setkáních, snech a všemožných životních peripetiích rodiny Vaculíků, hlavně ale o jejím pohnutém životě po boku manžela Ludvíka. Zachyceny jsou ale také některé její recepty na oblíbená jídla. Přítelkyně, již znají i čtenáři Českého snáře pod jménem Vlasta Kavanová, se s ní pravidelně stýkala a od šedesátých let do let devadesátých důkladně o životě rodiny Vaculíků ve svých sešitech po celou dobu referovala. Nebyla to ovšem nějaká skrytá aktivita, podle toho, co je v sešitech zaznamenáno, měla při setkáních s Madlou a Ludvíkem někdy po ruce i papír a tužku a dělala si průběžně poznámky. Její zápisky tak prostředkují mnoho dosud neznámých informací, a to právě také o vzniku, a hlavně přijetí Českého snáře.

V zápiscích, které se místy překrývají s pasážemi deníku-románu (třeba líčení, jak Vaculík peče kuře), je mj. podána chronologie událostí, jež jsou pak zaznamenány v Českém snáři. Je to vedle několika strojopisů, které také svědčí, jak byl text autorem přetvářen, další opora pro stanovení Vaculíkových tvůrčích strategií. Tyto záznamy však také umožňují alespoň zčásti rekonstruovat, jak byl Český snář vnímán v bezprostředním autorově okolí. Mimo ohlasů sebraných Vaculíkem v Hlasech nad rukopisem Českého snáře (1981) zaznamenávala Vlasta reakce například manželky Madly, Zdeny Erteltové, Václava Černého či Karla Kosíka, jež nebyly buď vůbec dány písemně, nebo nebyly nikdy publikovány, a které pomáhají dokreslit, jak hluboký estetický a morální střet se nad Snářem tehdy odehrál. Tyto ohlasy svědčí mj. ale také o tom, že literatura měla tehdy sílu, kterou nebylo třeba forsírovat ani estrádou, ani na sociálních sítích.

Teď měla přijít informace, kde jsou zápisy uloženy. Záměrně ji zde ale neuvádím. Zmíněná influencerka totiž v rozhovoru na ČRo prozradila, že jí devatenácté století už dochází a že se teď chystá na spisovatele století dvacátého…