V pátek 24. září 2021 zemřela v Rochester Hills v americkém Michiganu ve věku devadesáti osmi let překladatelka, autorka memoárů a jedna z přeživších holocaustu Marketa Zádorová. Česká literatura v ní ztrácí zejména vytrvalou propagátorku české prózy, jejímuž překládání do maďarštiny se po celý život systematicky věnovala.

Narodila se 7. května 1923 v Mukačevu do rodiny bývalé učitelky a majitele obchodu textilem jako nejmladší, páté dítě. V roce 1942 absolvovala maďarské gymnázium v Mukačevu a zapsala se do posledního ročníku Dívčího učitelského ústavu v Miškovci. Po úspěšném zakončení studia na jaře 1944 se vrátila za svou matkou do Mukačeva a po krátkém čase byla i s rodinou z mukačevského židovského ghetta deportována do Osvětimi, odkud byla později přesunuta do Mauthausenu, kde se v květnu 1945 dočkala osvobození. Po skončení války se ocitla v Praze, kde začala se studiem lingvistiky a knihovnictví na FF UK. Roku 1950 se přestěhovala do Budapešti, kde byla zaměstnána v Československém kulturním středisku. Po návratu do Československa na počátku šedesátých let pracovala (od roku 1962) v metodickém oddělení pražské Městské knihovny. Této profesi se věnovala až do odchodu do penze v roce 1982.

Vedle práce v knihovně se jejím druhým profesním životem od počátku padesátých let stalo překládání. Její překlady moderní české prózy do maďarštiny vznikaly navíc v tvůrčím propojení s aktivitami jejího manžela, Andráse Zádora (1912–2008), taktéž překladatele do maďarštiny, který mj. například již v šedesátých letech pořídil převod Škvoreckého Zbabělců, a literárního historika (mj. maďarsky psané monografie o I. Olbrachtovi a K. Čapkovi). Marketa Zádorová (Margit Zádor) během několika desetiletí přeložila na čtyři desítky knih české prózy. Jejím prvním knižně vydaným překladem byl román T. Svatopluka Botostroj (1951), po němž následovaly překlady dalších politicky vyžadovaných autorů, které bylo třeba uvést do jazyků zemí tzv. východního bloku (tak vznikly např. dva výbory z díla Julia Fučíka). Později překládala bratry Čapky, Šrámka, Vančuru, Haška či Olbrachta. V šedesátých letech prostředkovala maďarským čtenářům současnou českou prózu, když přeložila sérii knih Vladimíra Párala, dále Ivana Klímu, Ladislava Fukse, Jana Otčenáška, Jiřího Muchu či Milana Kunderu (v roce 1967 jsou to dva svazky Směšných lásek; ke Kunderovi se vracela i později a překládala jeho Knihu smíchu a zapomnění /1993/).

Živý styk se současnou literaturou Marketa Zádorová prokazovala opakovaně na stránkách kulturně-společenského dvouměsíčníků Prágai Tükör, vydávaného nepřetržitě Svazem Maďarů žijících v českých zemích od roku 1993 v Praze. V jednotlivých číslech v pravidelné rubrice ukázek z české literatury věnovala pozornost mnoha českým autorkám a autorům, když k vybrané ukázce z díla připojila vždy též krátký biografický medailon.

Své vzpomínky na válečné události sepsala až v pozdějším věku. Na textu jejích memoárů se výrazně projevilo „poučení literaturou“: skvěle stylisticky zvládnuté vzpomínky mají silně beletrizovanou podobu, autorka se dokonce uchýlila k zachycení svých osudů v er-formě. A navíc jako autorka operující v několika jazycích napsala své vzpomínky jak maďarsky (poprvé knižně 2003), tak i česky. Jejich první české vydání vyšlo pod názvem Útržky vzpomínek v kolektivní publikaci Trojí svědectví (spoluautoři Fedor Gál a Dita Skálová) v nakladatelství G plus G v roce 2000. Druhé vydání, rozšířené o další tři části, bylo vydáno pod názvem Nezapomenutelné vzpomínky v ostravském vydavatelství A-ALEF v roce 2009.

Posledních pět let svého života strávila v péči svých dětí žijících v USA, lékařů Heleny a Ivana, jimž také dedikovala text svých vzpomínek. Její poslední cesta ovšem bude směřovat zpět do Prahy, kde prožila většinu svého dlouhého života. Marketa Zádorová bude pohřbena na Novém židovském hřbitově na Olšanech.