Ing. Miroslav Kalousek poskytl České televizi rozhovor (Interview 24 Speciál, 21. 2. 2021), v němž bilancoval svých 23 let v českém parlamentu (poprvé zvolen 1998 za KDU-ČSL). Promluvil o mravních a náboženských hodnotách, pomluvách, jimiž byl a je častován, několika politických chybách, jichž se dopustil, a konečně i o rozhodnutí spojit svou budoucí dráhu s „financováním vědy a výzkumu“. Čekal jsem, že se česká vědecká obec vzchopí a dá mu jasně najevo, co si o tom myslí, bez ohledu na světonázorovou orientaci. Revoluční křídlo by např. mohlo užít hesla „No pasarán!“, křídlo katolické zas třeba formule „Vade retro Satana“.

Neboť jsme svědky učebnicového politického „ad fontes“, v tomto případě k pramenům a tokům finančním. Přeloženo – je třeba mít pod palcem penězovod, který jen tak nevyschne. M. Kalousek, veřejný činitel a – starším slovníkem – politický představitel, jehož rétorické výkony či dovednosti oceňovali a oceňují i přední lingvisté, představuje povýtce politiku jako soutěž o největší hubu. Jde jen o žánrovou charakteristiku, jsem dalek sdílet názory Kalouskových oponentů komunisty počínaje a krizovým mikromanažerem-chaotikem konče. Mistr redundance a mnemotechniky (floskuli je vhodné opakovat nejméně třikrát za minutu, aby se proměnila v názor, ten podobně ve fakt a následně v zákonitost), jehož životními hesly jsou, jak nám byl sdělil, „víra“ a „naděje“ (láska se někam vytratila), se na svou novou kariéru zřejmě již nějakou dobu připravuje.

Z hlediska interview, které s ním vedla moderátorka Světlana Witowská stylem zasvěceně pomrkávajícího veřejnoprávního diblíka (nezaměnitelný způsob kladení řečnických otázek – „Není to tak, že…“), se objasňuje i Kalouskův odpudivý útok na Jana Sokola z října loňského roku: Aféra R. Prymuly se tehdy J. Sokolovi ve svém papalášském, tj. předvídatelném aspektu jevila – v situaci politické, společenské a především zdravotní krize – jako vcelku marginální a vyjádřil se k ní s ironií sobě vlastní. M. Kalousek vytáhl těžký kalibr a na Twitteru (!) se svěřil, že se mu „zvedá žaludek“, přidal obavu o osud generací vzdělávaných takovými „kapacitami“ a navrch ještě výrok pavlačového typu o J. Sokolovi jako „celoživotním profesionálním zeti“.

Česká televize doprovodila Kalouskovo interview se Světlanou se vkusem sobě vlastním: Divák nevěřícně patřící na politikovo chucpe mohl zároveň ve zpravodajském přehledu v dolní části obrazovky číst zprávu o posledním rozloučení s Janem Sokolem u sv. Markéty, které se konalo o den dříve. Tak tak, ba ba, jo jo. V době, kdy M. Kalousek, jak sám jinde připustil, pomocí angažmá v SSM absolvoval celkem běžnou vzdělanostní přípravu v chemické technologii, Jan Sokol se angažoval zcela jinak: Signatář Charty 77 krom profese v programátorském vývoji (či inovacích?) po nocích a víkendech systematicky pracoval na překladech z několika evropských jazyků, podílel se na řadě podzemních seminářů, nemluvě o předchozí významné účasti na ekumenickém překladu Bible, tlumočení díla Mistra Eckhardta a Teilharda de Chardin atd. Nejspíš rozuměl křesťanství jinak než M. Kalousek, který mu to proto nemohl zapomenout.

Ejhle – nyní se tedy „matador“ křesťanské politiky a z božího dopuštění mudrc, jemuž šlo při podpoře Václava Klause, st. (v závistivém výroku ad personam dobře rozpoznatelného) v poslední nepřímé prezidentské volbě patrně jen o profylaxi vlastního zažívacího ústrojí, chystá vydat na cestu mravní prevence veřejné: Chce zařídit, aby v české akademické obci nadále působili pouze takoví, jejichž „etika“ nevyvolá všeobecné Unbehagen. Kalousek ovšem není sám – pouze se připojil, jak je politickým zvykem, k volání po očistě akademické půdy od názorů, s nimiž lze nesouhlasit, vést spor, nikoli je však eliminovat tím, že „naše“ prostředí zbavíme takové nákazy dezinfekcí.

Kalousek je, jak pravil v reakci na externí video S. Uhlové v zmíněném pořadu, dodnes hrdý, že byl členem vlády, jež neváhala napravit veřejný dluh zpřísněním kritérií pro podporu těm nejpotřebnějším (reforma ministra Drábka, jehož jméno bylo věru znamením reprezentujícím TOP 09, přičemž zejména princip odpovědnosti a cíl prosperity v názvu té partaje se tehdy projevily ve své selektivní povaze). Pro umravnění české akademické veřejnosti, která dnes mnohdy závisí více než padesáti procenty rozpočtu na tzv. vysoutěžených prostředcích, je to ten pravý. Takykřesťan, odborník ve vymítání korumpujícího ďábla na slovo vzatý.